Položil Plzni k nohám Prahu. A udělal by to znovu

Psal se rok 2003 a Tomáš Jelínek společně s dalšími dvěma kamarády přestříkal čtyřiadvacet dopravních značek označujících začátek a konec Plzně a změnil ji na Prahu. Znala ho celá republika, byl nejznámější sprejer. Část lidí považovala tuhle recesi za dobrý vtip, ta druhá je odsoudila jako partu chuligánů, kteří si ničeho neváží.

„Chtěli jsme veřejnosti zprostředkovat nezapomenutelný zážitek, který je pobaví, nic jim nevezme a nic je nestojí,“ vysvětluje se sedmiletým odstupem Tomáš Jelínek. Všichni tehdy dostali podmínečný trest a pětatřiceti tisíci uhradili vzniklou škodu. „Soudce čin naštěstí posuzoval jako recesi a trest byl mírný,“ myslí si Jelínek. Určitě ale svého činu nelituje. Za ten vtip to prý stálo. Už ho ale neopakoval. V následujících letech vložil svůj talent do služeb veřejného zájmu. Rozprašovače od svých barevných sprejů namířil na místa, na která mu ukázali městští úředníci. Přemaloval meteorologickou budku u 31. základníškoly na Lochotíně.

Na podobné budce, která je na Slovanech, vznikla díky němu květinová louka. Před slovanskou radnicí změnil další boudu v akvárium plné rybiček. Vedle estetického zážitku zaručuje takhle vyzdobená veřejná plocha další věc – zkušený sprejer ji nechá být. „Funguje zde přirozený respekt a úcta k autorovi,“ tvrdí Jelínek. Bohužel další spolupráci přerušila ekonomická krize, i když podle svých slov pobíral jen minimální odměnu.

„Je to můj velký koníček, ne práce. Jako odměnu jsem vždycky dostal jen jídlo a pití a náklady na barvy,“ popisuje osmadvacetiletý muž, který je zaměstnaný ve strojírenství. Nemá rád, když jsou sprejeři využívaní pro akce, které se organizují v rámci plzeňské kandidatury na Evropské hlavní město kultury 2015. Přijde mu to jako falešná vstřícnost. „Když se před několika lety žádalo o povolení malovat legálně na zdi, bylo to téměř nemožné. Když se to teď hodí, jsou graffiti všude vítaná a uměle chválená,“ uzavírá.