Na zvonek u vrátek před šedým domem v poklidné vilové zástavbě v Klatovech zvoní žena. V jedné ruce svírá velkou igelitovou tašku s narychlo posbíranými svršky. Ve druhé ruce drží malé dítě. Doufá, že v Domově sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni v Klatovech provozované tamní charitou najde klid a nový domov. I když jen na rok. Zařízení, kam se mohou maminky obracet, pokud jsou bez střechy nad hlavou, bez finančních prostředků nebo se stanou obětí domácího násilí, funguje v Klatovech jen jedno.
„Máme plno. Přijímáme totiž maminky i z jiných regionů,“ vysvětluje ředitelka Charity v Klatovech Marie Malkusová. Na každém ze tří pater objektu jsou dva pokoje. Kuchyň, koupelnu a toalety mají maminky na každém patře společné. Protože se počítá s tím, že obyvatelky domova přijdou s minimem věcí, je každý z pokojů vybavený nábytkem. A v kuchyni nádobím. O pořádek v bytech se musí starat každá z nich.
Bydlení v domově sv. Zdislavy si pochvaluje jedna z obyvatelek Helena Míčková. Azyl tu našla poté, co se rozešla se svým přítelem a neměla kde bydlet. Nechtěla, aby se jejich dítě stalo svědkem častých hádek. „Navzájem si tu pomáháme. Ale každá se musí spoléhat sama na sebe. Opatřit dítě, vyjít s penězi, najít si práci a také bydlení. Protože smlouvu tu máme jen na rok,“ vysvětluje Míčková.
A také si navzájem musí vyjít vstříc s hlídáním dětí, pokud někam z domova odejdou. Třeba do práce nebo jen na nákupy. Pobyt v domově sv. Zdislavy není zadarmo. Maminky platí sedmdesát korun za den, na děti je vyměřená částka od dvaceti do čtyřiceti korun na den. Podle toho, kolik jich maminka má.
Kam po roce?
Smlouva na pobyt maminky v Domově sv. Zdislavy zní nekompromisně. Pouze na rok. Pak si musí každá z nich najít jiné bydlení. „Samozřejmě, že pokud nic nemá, neskončí na ulici. Většinou se dohodneme na prodloužení o jeden či dva měsíce, pokud má něco rozjednáno. Nebo jí nabídneme bydlení v jiném podobném zařízení,“ vysvětluje Malkusová. I to je případ jedné z obyvatelek, paní Lenky.
„V Klatovech je už můj třetí azylový dům. Máme sice podanou žádost o městský byt, ale nevím, jestli to vyjde. Kdybych si byt pronajala, určitě bych s penězi nevystačila,“ vysvětluje drobná žena. Do vyprávění svých životních příběhů se ženám z azylového domu příliš nechce. Většina z nich se za něj stydí. Manžel je bil, nadával jim před dětmi, hádali se. Mnohé z nich pak narychlo sbalily pár věcí a utekly. Podle policejní mluvčí v Klatovech Dany Ladmanové se ale jen minimum případů domácího násilí dostane na povrch.
Za pravdu jí dává velitel městských strážníků v Klatovech František Kacerovský. „Většinou to jsou jen hádky mezi mužem a ženou, které skončí domluvou. Pokud jsou to závažnější případy, voláme státní policii. Mají v tomto směru větší pravomoce,“ vysvětluje Kacerovský. Na potrestání domácího násilí pamatuje od loňského roku i trestní zákon. Umožňuje totiž policistům vykázat násilníka na deset dnů z bytu. Pokud zákaz poruší, hrozí mu trestní stíhání.
„Abychom muže z bytu vykázali, musí se agresivně chovat opakovaně. Navíc přitom musí jít o nebezpečný útok, při kterém je žena ohrožena na životě, zdraví, nebo omezená na svobodě,“ vysvětluje policejní mluvčí Ladmanová. Případ, kdy muž skončil na deset dnů mimo domov, řešili policisté na Klatovsku jeden. „Bylo to zhruba před třemi měsíci,“ dodává Ladmanová.
