Vědci vytvořili laserový systém, který dokáže přenášet zvuk k uchu. Zvuk neslyší nikdo jiný v okolí. Systém zvládne i velký šum okolí a nevyžaduje žádné zařízení u příjemce.
Vědci z Massachusettského technologického institutu představili unikátní systém, který dokáže pomocí laseru přenášet slyšitelný zvuk pro lidské ucho. Na straně příjemce přitom není potřeba mít žádné zařízení a nevadí ani okolní hluk. Zvuk navíc uslyší pouze adresát a nikoli okolí.
Pokud jde o lasery, v době internetové jsou stále důležitější pro přenos digitálních dat. Používají se jak v optických kabelech, tak i v rámci bezdrátových spojů. Facebook je používal pro spojení velmi vzdálených dronů a chystá laserový systém použíti i pro přenos internetu na velké vzdálenosti z geostacionární oběžné dráhy Země.
Výhody laseru jsou jasné - vysoká rychlost přenosu dat, nízká spotřeba a relativně nízké zkreslení. Zvuk je oproti tomu opak - pro přenos vyžaduje vysoký výkon, má omezenou propustnost a je silně závislý na okolním prostředí a šumu. Vědci ale přišli na způsob, jak z obou technologií dostat to nejlepší.
Virtuální reproduktor u ucha
Systém využívá fotoakustického jevu, díky čemuž lze pomocí různě modulovaných pulzů světla, které je absorbování okolím, vytvořit zvukové vlny, které nastávají při rozdílu tlaku v daném místě. Vědci používají dva rozdílné lasery (Thulium, 1,9 mikrometru), které jsou zaměřené na jiné frekvence, jež je nutné v konečné fázi vytvořit.
Hlavní předností je, že vyvinutý laserový systém je bezpečný pro člověka - jak pro oči, tak pro kůži, protože jeho výkon je velmi nízký. Výsledný zvukový efekt je i přes to slyšitelný pro lidské ucho a systém tak v daném místě vytvoří takový virtuální reproduktor pouze pro vás. Vzhledem k tomu, že lasery lze zaměřit velmi přesně a navíc je lze i extrémně rychle zaměřovat dle pohybu objektu (ucha), má tento systém obrovský potenciál.
Zatím jen s vodní párou
Aby systém v této fázi fungoval, museli vědci zvlhčit místo, kde se má vytvořit „virtuální reproduktor“, aby se na daném místě vyskytovalo větší množství vodních molekul. Frekvence laserů byly nastavené právě pro lepší interakci s vodou, která ho absorbuje a vytváří fotoakustický jev pomocí techniky DPAS (dynamic photoacoustic spectroscopy). Tato technika se používá například na detekci složení chemikálií.
Vědci ale uvádí, že s pokročilejším řešení nebude nutná dodatečná vodní pára, protože vzduch v běžném okolí má vždy určitou vlhkost a obsahuje dostatek vodních molekul, aby systém fungoval.
Jedno ucho
Díky tomu, že se laserový systém zaměřuje vždy jen na jedno ucho, okolí nemůže nic z vytvářených zvuků slyšet. A to ani v případě, že by se ucho jiného člověka objevilo přímo v laserovém paprsku na jiném místě. Jde totiž také o „zaostření“, takže zvuk je generován vždy na stanovené vzdálenosti od vysílače.
V současném prototypu se podařilo přenést zvuk s výkonem 60 dB na vzdálenost 2,5 metru, ale vědci uvádějí, že systém by měl jít velmi snadno škálovat na větší vzdálenosti a zvukový výkon. V příští fázi se vědci chtějí zaměřit právě na větší vzdálenosti a provoz ve venkovním prostředí.
Mnoho využití i zneužití
Tato technologie má neuvěřitelné možnosti využití, které však mohou být pozitivní i negativní. Mezi pozitivní příklady patří možnost přenášet zvuk skrze hlučná prostředí. To se hodí pro vojenské využití nebo zabezpečovací systémy, které by informovaly jednotlivé lidi před nebezpečím v komplikované a hlučné situaci.
Jako hlavní zneužití nás napadá samotná možnost slyšet něco jiného, než co byste měli, aniž byste o tom věděli. Lze si to představit jako nástroj pro manipulační a dezinformační systém, ale také jako nástroj k vyvolání „halucinací“. Když k vám někdo bude často mluvit, okolo vás ale nikdo nebudete, asi si brzy pomyslíte, že jste se zbláznili.
