Portico Quartet vsadili na netradiční nástroj hang. Výsledek ohromí

ilustrační foto • Zdroj: repro E15

Petr Frinta

23. února 2012 · 08:26

Příběh obklopující britské Portico Quartet by dobře posloužil jako archetyp městských legend neodmyslitelně doprovázejících dnešní hudební svět. Od počátku čtveřici obíhá pověst interpreta, který se na piedestal od hraní na ulici prokousal vlastními silami. O renomé skupiny vypovídá nejen nominace na cenu Mercury, ale i to, že od druhého alba vydává na značce Real World, v devadesátých letech založené a vedené Peterem Gabrielem.

Byla zárukou kvality i v nejistých dobách, kdy visačka world music znamenala jistotu výdělku i záplavu nahrávek rozdílné kvality. A i když v posledních letech její sláva přece jen trochu pobledla, je stále etiketou stvrzující osobitost interpreta.

Bez ambicí činit tak záměrně Portico Quartet na prvních dvou albech načrtávali, kudy se v letech následujících bude ubírat vývoj nu-jazzu, žánru, který sice z jazzu v mnohém vyrůstá, ale již tak rozvolněné hranice tohoto pojmu překračuje. Tento pohyb spočíval v absorbování prvků minimalismu (viz reichovské variace na posledním albu norských Jaga Jazzist) i v dalším rozpouštění forem a žánrů a překračování mantinelů.

Stejně dobře jako deskou živé kapely by novinka mohla být nahrávkou interpretů elektronické taneční hudby, kteří usilují o autentický zvuk a jejichž produkce zní co možná nejpřirozeněji. Portico Quartet zvuk dovádějí do fantaskní barevnosti, obvykle spojované právě s elektronickou či ambientní tvorbou. V jádru plyne tekutá jazzová rytmika, leckdy nehmatatelná, vyvěrající kdesi pod povrchem, jindy je vyostřená, syrová, pulzní, doplňují ji nejen syntezátory a dechové nástroje, ale především perkusní nástroj hang, jehož užití dodává znění kvarteta specifický odstín.

Nepopiratelná stopa originality představuje záchranné lano v době, kdy by si čtveřici leckdo mohl splést s řadou interpretů, kteří se v mezičase k podobnému výrazu dopracovali z různých úhlů. Bezejmenná novinka potvrzuje, že Portico Quartet si pozornost zaslouží i bez poněkud zbytečné visačky „nové velké věci“, již skupině média občas vnucují.