„Hlavním smyslem zákona je donutit investory a vlastníky k výstavbě nových a rekonstrukci starších domů a jiných staveb tak, aby měly co nejnižší, podle terminologie zákona dokonce téměř nulovou spotřebu energie,“ prohlásil Klaus. Na základě nereálné a blíže již nedefinované terminologie je stavebníkům podle něj ukládána řada zákonem vynutitelných povinností.
V souvislosti s těmito požadavky se v zákoně zavádějí povinné energetické štítky jednotlivých budov, povinnost zpracovat a předložit průkazy energetické náročnosti budov a jednotlivých bytů při jejich prodeji, výstavbě či rekonstrukci a dále povinné kontroly kotlů a rozvodů elektrické energie a klimatizačních systémů, a to každých pět let. Zákon zavádí také energetické audity a posudky, kvůli nimž vzniknou nové funkce energetických specialistů, a tím nová administrativní zátěž uživatelů zákona i státu.
Novela zákona o hospodaření energií obsahuje implementaci směrnice EU, která nahradila původní znění Evropského parlamentu a Rady z roku 2002. „Samotnou směrnici o snížení energetické náročnosti budov považuji za výsledek dlouhodobě chybné a dnes již postupně překonávané politiky nerozvážných závazků, které na sebe Evropská unie a její členské státy vzaly. Její aplikace výrazně prodraží výstavbu nejen nových veřejných budov, ale i soukromých bytů a domů,“ míní Klaus.
Toto podle něj zatíží rozpočty státu, krajů, obcí i jednotlivých domácností a zvýší též cenu bydlení, ztíží prodej bytů a celkově zatíží trh s nemovitostmi. Protože zákon zakládá veřejnou podporu soukromému sektoru, zejména firem, které budou provádět instalaci vybraných zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie a také státem požadované audity, na své si přijdou na úkor ostatních údajně pouze obchodníci s technologiemi, které by za běžných podmínek byly neprodejné, a rovněž ti, kteří budou průkazy energetické náročnosti přidělovat a kontrolovat.
Změna směrnice z roku 2010 nejenže nutí členské státy k zateplení veřejných budov v souvislosti s rekonstrukcí, ale nutí je dokonce již k rekonstrukci samotné i v případě, kdy ta by za běžných okolností vůbec nebyla nutná. „To by si podle studií Ministerstva průmyslu a obchodu jen u nás vyžádalo 10 až 30 miliard korun,“ vyčísluje prezident. „Směrnice nutí k zateplování i soukromé subjekty, jako kdyby stát a EU lépe než majitelé domů věděli, co je pro ně dobré. Jako kdyby nebylo věcí jejich rozvahy, zda chtějí utrácet své peníze za energii nebo například za různé tepelné izolace,“ dodává. Český zákon podle Klause však jde ještě dál, než vyžaduje EU. Nepřihlíží dostatečně k místním, například klimatickým podmínkám či způsobu užívání budov.
Štítky mají sloužit jako informační nástroj o provozních nákladech na energie, nové pravidlo by také mělo vést k nižší spotřebě energií a snížení výdajů domácností a dalších subjektů za energie. Podobné štítky nyní informují o energetické náročnosti elektrických spotřebičů. Novostavby jsou tímto způsobem označovány od roku 2009. Štítky mají na nemovitosti instalovat kvalifikovaní auditoři a jejich cena by se měla pohybovat většinou v řádu tisíců korun, bude se však lišit podle velikosti nemovitosti.
