Poslouchají Alexandrovce, vaří na poli

Ve skříni mají zelené oblečení a vědí, jakou muziku poslouchali ruští vojáci. Vojenští historici jsou další skupinou v seriálu Sedmičky.

Když se sejdou, nehrají si jen na vojáky. Lidé, kteří ve Zlíně propadli kouzlu starých uniforem, jsou součástí celorepublikových forem, klubů historie a pořádají rekonstrukce bitev přesně podle předloh skutečných událostí. Doma mají vojenské uniformy, dobové zbraně a někteří i stará vojenská auta. Do různých vojenských uniforem se obléká i Karel Návoj a Eva Janíková.

* Jak jste se k vojenské historii dostali a čím vás láká?

Návoj: Historie mě fascinovala už ve škole. Za bývalého režimu ale nic takového neexistovalo. Až asi před deseti lety jsem viděl nějaké rekonstrukce bitev a říkal jsem si, že bych to také zkusil. Našel jsem partu, která se tomu věnovala, a přidal jsem se k nim. Teď pořádáme bitvy, vzpomínkové akce, navštěvujeme zapomenuté staré vojenské objekty, sbíráme historická auta a další techniku. Nás v Hraničářském pluku 19 zajímá druhá světová válka. Při rekonstrukcích bitev představujeme vojáky Rudé armády. Jsme dobrá parta, při akci se odreagujeme a je to i společenská záležitost. Pro mě je to úplně jiný svět. Uniforem mám víc, jednu třeba z prvorepublikového Československa.

Janíková: Já jsem se k vojenské historii dostala přes svého muže. Ze začátku jsem nechtěla sedět doma, když on odjížděl na akce, a občas jsem se proto podívala na nějakou Pak jsem se zapojila. Líbí se mi, že se vracíme k historii živě.

* Pořádáte rekonstrukce historických bitev, ale lidé vás mohou potkat i v lesích. To je zlínská specialita?

Návoj: Ano, protože každý klub vojenské historie je něčím originální. My děláme setkání při vaření v polních kuchyních, protože k tomu máme náležité vybavení. Pozveme kamarády, vyrazíme s vojenskými historickými auty někam do lesa, v kotli uděláme jídlo a strávíme v přírodě celý den.

Janíková: Spojíme příjemné s užitečným. Vaříme venku a třeba děti baví jezdit ve starých autech, která jsou oproti moderním hlučná, nepohodlná a fouká do nich. Berou to jako dobrodružství.

* Je vám vojenský styl blízký, i když nejste na bojišti?

Návoj: Životní styl to asi není. Jedeme do akce, tam žijeme životem z poloviny minulého století a pak se každý zase vrátíme do současnosti. Pro mě je to spíš taková očistná lázeň.

Janíková: Já osobně militarií až tak nežiju. Třeba uniformu si na sebe dávám jen před akcí, doma v ní nechodím.

* Zbraně, historické vojenské vozy i oblečení asi stojí dost peněz?

Návoj: Pro řadového člena, který si pořídí uniformu a flintu, to podle mě není takový problém. Když někdo sportuje, stojí ho to víc. Historická vojenská technika a další vybavení jsou už dražší, ale klasický voják si tak hluboko do kapsy sahat nemusí.

Janíková: Pro naši rodinu je tenhle koníček docela náročný, protože se vojenské historii věnujeme dost detailně. Ale je pravda, že spousta věcí se dá pořídit z různých bazarů, a pak člověk ušetří. Když používáte zbraně na akcích, musíte asi dodržovat přísná pravidla. Návoj: To určitě. Na bojišti to někdy z pohledu diváka vypadá chaoticky, ale ve skutečnosti si tam nikdo nemůže dělat, co ho napadne. Člověk třeba nesmí střílet zblízka, i když má slepé náboje. Při použití pyrotechniky také musí být obsluha proškolená. Pokud někdo víckrát poruší pravidla, je vykázaný a v budoucnu se nesmí na takových akcích podílet. Janíková: Byla jsem na několika bitvách, kde jsem dělala vojenskou zdravotnici a věděla jsem, kdy a na jakém místě mám přesně stát. Když se všichni řídí tím, co mají dělat, žádné nebezpečí nehrozí.

* Dobové oblečení se dá koupit, nebo ho musí někdo ušít?

Návoj: To je různé. Z druhé světové války máme většinou originály, které lze sehnat mezi lidmi. Ale šijí se i repliky. Osobně mám dost uniforem originálních, ale už pomalu dosluhují jí a budu je muset nahradit. Švadlenu si sháníme sami, ale už teď jedna firma začala šít sovětské uniformy. Ty německé jsou k dostání snadněji.

Janíková: Já mám zdravotnickou uniformu ruské armády. Tu jsem si nechala ušít ze speciální látky podle jedné staré uniformy, která už nebyla v dobrém stavu. I na internetu lze najít firmy, které nabízejí vojenské oblečení.

* Jak často se scházíte?

Návoj: My se setkáváme na akcích jednou dvakrát do měsíce. Tam se většinou secvičíme, domluvíme a nazkoušíme, co je třeba. Přímo ze Zlína je nás asi dvacet.

* Na jakých akcích se potkáváte s lidmi z jiných regionů?

Návoj: Třeba na našich polních kuchyních, které děláme v lednu. Pak začínají různé akce k osvobození republiky na Slovensku. Já mám rád akce, na které jedeme poprvé. Třeba bitva v Náměšti nad Oslavou se odehrávala v historickém prostředí, útočili jsme přes barokní most a nakonec na ni všichni vzpomínáme rádi.

Janíková: My máme oblíbenou Cihelnu, což je prestižní vojenská akce u obce Králíky na severním pomezí Čech a Moravy. Tam bývá i armáda, policisté, hasiči, spousta vojenské techniky a k tomu historické ukázky.

* Mají vojenští historici svou typickou muziku?

Návoj: K bitvám máme připravenou hudbu, která tomu období odpovídá. Takže i doma si někdy pustím Alexandrovce, kteří hrají hity druhé světové války, nebo Melody Makers ze třicátých let.

Janíková: Alexandrovce mám také ráda, ale doma si je nepouštím.