Historie tetování a piercingu sahá hluboko do minulosti, ale moderní doba je jako okrasu „slušného člověka“ nadlouho zavrhla. Teprve v poslední době prožívá renesanci. A začíná zajímat i generace, které nad ním ještě před pár lety opovržlivě kroutily hlavou. Zatímco kamínku na nose nebo kytičky na dámské noze si už lidé ani nevšimnou, Ústečana Boryse rozhodně nepřehlédnou.
Ústecký čert
Zaměstnanec pivovaru a tatér na volné noze Petr Rudý, zvaný Borys (trvá dokonce na třech ypsilonech), začal vytetovaným pavoukem na levé ruce. Až v osmnácti letech s ohledem na maminku. Dnes, v osmadvaceti, je na jeho těle málo míst, kde tetovaný není. Dominující ozdobou jsou malé růžky nad čelem. „Moje rozhodnutí tetovat se víc a dál maminku samozřejmě děsilo. Já jsem jí to vysvětloval tak, že když půjdeme na náměstí a postavím do řady deset typických takzvaných normálních kluků, někdo z nich bude flákač, jiný možná včera někoho znásilnil a ten další třeba fetuje,“ říká Borys.
Filozofie i provokace
Důvody, proč vyzdobil svoje tělo, dělí procentuálně. Ze čtyřiceti procent proto, že se mu to líbí, čtyřicet je názor, že nezáleží na tváři a na barvě člověka. „Proto například i ty lebky. Takové po nás zbudou, ať jsme černí nebo žlutí. Jsem ortodoxní levičák a antirasista,“ ukazuje Borys na obrázky a nápisy.
Dalších deset procent motivace je recese, zbylých deset provokace.
„Přijde mi smutné, když je to pro někoho jen móda. Takové to - udělejte mi, co má Britney Spears. Zítra se vám může líbit někdo jiný,“ říká ústecký „čert“.
Tetování nejde měnit jako oblečení nebo barvu vlasů.
„Možná bych si dnes vybral jiný vzor tváře, ale rozhodně nelituju, že tam mám tenhle,“ komentuje maorskou kresbu svého obličeje Borys.
Na procenta rozděluje i reakce lidí, které potkává. Osmdesát procent z nich vyjádří nějaký pocit, deset nezájem a deset opovržení. „Dost lidí se mě ptá, proč nemám i piercing. Ten mě netáhne,“ vrtí Borys hlavou s růžky implantovanými pod kůží hlavy. Ty nazývá třešinkou na dortu. Mají velikost čtyři a lze je postupnou výměnou tak, jak se kůže poddává, dotáhnout až na sedmičku. A které lidi šokuje nejvíc? „Ty, co mě potkají ve dvě ráno, když v županu a bačkorách představujících kačenky, venčím své psy,“ dodává.
Útok řecké stařenky
Tereza Náhlovská šokuje obrovskými dírami v lalůčcích obkrouženými stříbrným kovem. Tím má osázené i další části obličeje. Nedávno opustila práci v reklamní agentuře. Kvůli piercingu to ale nebylo.
„V Čechách s ním nikdo problém nemá a neměl, i když jsem toho mívala víc. Lidi už to moc neřeší. Jen ti starší občas divně koukají nebo se optají, co mě k tomu vede. No, já taky nekritizuji jejich fialové vlasy,“ prohlašuje Tereza s tím, že zapíchané ozdoby prostě uspokojují její potřebu se lišit. Nejdřív přišla ve třinácti letech s pecičkou v nose. Maminka se rozčílila, ale časem rezignovala.
„Bolest snáším dobře. Kromě zubaře, to pláču už v čekárně,“ směje se Tereza. Na břiše má vyřezanou ještěrku a plánuje ještě něco na hruď. „Jisté potíže jsem měla v zahraničí. V Americe jsme šli se strejdou do kostela a všichni místo modlení koukali na mě. To jsem ještě měla i propíchané tváře. V řecké Soluni mě jedna babička do kostela ani nepustila. Křižovala mě a kropila,“ říká Tereza.
Dobře si rozmyslete
Ústecký tatér Radek Vyleťal známý jako Vincent se nechal poprvé tetovat v patnácti letech. „Doma jsem dost dlouho tvrdil, že je to hena a pořád to obkresluji, ale pak mě odhalila teta,“ přiznává Vincent.
Dává přednost domorodým vzorům nebo jednolitým tmavým plochám. „Asi byste se divili, kdo všechno to dnes má na místech, která normálně nejsou vidět,“ poznamenal tatér. Hodně se změnil věkový průměr lidí. „Běžně sem chodí ženy kolem padesátky, což dříve bylo vzácné. Jde samozřejmě o jisté trendy. Například v Německu si teď dámy hojně dávají zdobit místa, kde chtějí odvést pozornost od nějaké vady na kráse, takže třeba zadní strany stehen. Ale každý by se měl dobře rozmyslet. Odstranění je bolestivé a velmi drahé,“ upozorňuje Vincent.
Jako svatý nevypadáš
Nikola Burdová začala v patnácti piercingem v nose. „Doma řekli, ať to ihned vyndám. Pak jsem si dala do jazyku kuličku a sundávala ji, aby si nevšimli. Už jsou smíření. Proč to mám? Líbí se mi to,“ krčí rameny Nikola s nápadnými ozdobami kolem úst. Její snoubenec Miroslav Lískovec už většinu kovu sundal s tím, že už nejde o punc výjimečnosti.
„Před lety mě s tím nevzali na civilku do nemocnice, že prý převážení nemocných je svatá věc a já jako svatý nevypadám,“ vzpomíná mladý muž. Vojnu si odsloužil opatrováním duševně chorých. „Bylo to to nejlepší, co se mohlo stát,“ dodal Lískovec.
