Prababičky se předváděly v lázních a pradědové frajeřili na plovárně | E15.cz

Prababičky se předváděly v lázních a pradědové frajeřili na plovárně

Počátkem dvacátého století měla Opava městské lázně, plovárnu, koupaliště i krytý bazén.

Ještě před sty lety si Opavané mohli vybrat, zda si letní pohodu u vody užijí v městských lázních na Rybářské ulici, na plovárně v Městských sadech, nebo v pozdějších letech na koupališti. Architektonický unikát, který nemá v České republice obdoby jako jediný přežil do současnosti. „Když jsme byl malý, bydleli jsme na Krnovské ulici, takže jsem se v létě chodil koupat na plovárnu, která byla na náhonu v místě, kde teď stojí sportovní hala. Říkalo se jí Freibad, protože tam byl vstup zdarma,“ vzpomíná čtyřiaosmdesátiletý Jiří Uvíra. Ti movitější, kteří si chtěli užít soukromí oddělených prostor pro muže a ženy si rádi připlatili a zamířili do městských lázní, které byly těsně za křižovatkou Mařádkovy a Rybářské ulice. „Lázně postavili v létě roku 1896 a návštěvníci se koupali v bazénu dlouhém sto a širokém šestnáct metrů, který byl propojený s městským náhonem. Byly tam prostory pro neplavce, výuku plavání i sprchovací boxy,“ popisuje Josef Gebauer ve své knize Náměstí a ulice města Opavy. V roce 1902 je navštívilo 9693 lidí v roce 1905 už to bylo 23857 návštěvníků. Během zimy a nepřízně počasí si chodili Opavané zaplavat do Centrálních lázní s krytým bazénem. Fungoval od roku 1923 a navazoval na řadu historických domů, v nichž dnes sídlí cestovní kancelář. Dnes je místo lázní parkoviště na Masařské ulici. „Byl jsem členem plaveckého a potápěčského oddílu, takže jsem do bazénu chodil často. Byl dlouhý deset a široký pět metrů. Po schodech se chodilo na galerii, kde byly šatny. Vzpomínám si, že fungoval ještě v padesátých letech minulého století, než ho zbourali,“ doplňuje Uvíra. Postavili ho na místě, kde již ve středověku stávaly lázně a vedla k nim dnes již neexistující Lazebnická ulička směrem od ulice Hrnčířské.

Koupaliště bylo u mlýna

Kylešovičtí si ve třicátých letech dvacátého století chodili zaplavat buď do řeky Moravice, nebo na koupaliště. „Podle pamětníků stávalo poblíž Mohrova mlýna a zrušili ho po druhé světové válce,“ doplňuje vedoucí opavského koupaliště Stanislav Chovanec.
Opavským unikátem je současné opavské koupaliště v Městských sadech. Podle projektu architekta Otto Reichnera ho nechalo město postavit již v roce 1931 a od roku 1974 je celý areál zapsán do ústředního seznamu kulturních památek. Při nákladné rekonstrukci ukončené v roce 2007 proto měli hlavní slovo památkáři. „Snažili jsme se, aby budova získala pravděpodobnou původní podobu. Do areálu se vrátila stavbička hudebního pavilonu, který zanikl v druhé polovině 20. století. Protože se nedochovala žádná dokumentace, dělníci ho postavili podle dobových fotografií,“ přidává Dalibor Halátek z ostravského památkového ústavu. V restauraci objevili památkáři další originalitu, původní malbu. Kombinaci oranžových stěn, béžového stropu a šedě pruhovaných pilířů.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!