Práci beru vážně, porážky mě užírají

Čtyřikrát jste ve své trenérské kariéře vedl hokejisty Kladna, když nepočítám současné družstvo juniorů. Na kterou partu vzpomínáte nejraději?
Na tuhle (odmlčí se). Možná mi to nebude nikdo věřit, ale takhle semknutou partu hokejistů jsem ještě nepoznal. Staří pomáhají mladým, mladí se chovají ke starým s úctou. To je v hokeji vzácné. Já respektoval hráče, oni měli ve mně důvěru a nikdy si nedovolili překročit určitou hranici slušnosti. Jenom mě hrozně žraly ty porážky, ta bezmoc, kdy se nedaří ať děláte, co děláte. Já nejsem splachovací, mě to užírá.

Proč se jim nedaří?
Cokoli řekente může být pravda, ale také nemusí. Já už jim víc dát nemohl. Proto jsem se minulý čtvrtek rozhodl, že to bude můj poslední trénink. Mužstvo potřebuje už delší dobu doplnit nějakým super hráčem. Chtěl jsem například Martina Podlešáka, nebo hráče jeho typu, či ještě kvalitnějšího, ale takoví jsem nepřišli a nepřijdou jenom proto, že na ně nejsou peníze. Ne že by oni nechtěli hrát za Kladno. Ze začátku sezony nás provázela trochu smůla, měli jsem hodně zraněných, ale ty porážky už trvají dlouho. Už se na nic vymlouvat nelze. To je už v hráčích samotných. Pro některé je tohle zřejmě maximum, na co mají. S jedním nebo dvěma vstřelenými góly se zápasy nevyhrávají.

Něco na tom bude, když nejlepším kladesnkým hráčem v bodování extraligy je obránce Milan Toman.
Mít v týmu pět Tomanů, tak nejsme poslední. Slyšel jsem, že fanoušci mu toho hodně vyčítají, ale málokdo si uvědomí, že tenhle bek se za tři střídání dostane do střeleckých šancí, nebo je vypracuje útočníkům. Teď byl delší dobu zraněný, ale když byl v pořádku, zařídil čtrnáct kladenských gólů. A to je mu přes třicet. Ve špičce bodovaných by měli být mnohem mladší borci.

Řval jste na mužstvo, když na ledě neplnilo úkoly?
To nemá smysl. Tam je patnáct možná dvacet bývalých reprezentantů včetně juniorů, tak snad už je nemusí nikdo učit hrát hokej. Oni moc dobře vědí, co dělají špatně. Je to v nich, oni musí začít se změnou, s tím žádný trenér nehne.

Když jste oznámil svou rezignaci a kabinu předal svému nástupci Petru Tatíčkovi, sešla se s vámi hráčská rada starších. O čem jste si povídali?
Poděkoval jsem jim za spolupráci a oni chtěli abych zůstal. Tak jsem jim řekl, že bych se v tom případě na sebe nemohl podívat do zrcadla. Musí to přeci jen zkusit s někým jiným na střídačce. Třeba se proberou a bude zase dobře. Libor Procházka to přeci jen ještě zkusil a navhrl mi, abych se tedy do toho zrcadla přestal dívat. Po lidské stránce to bylo příjemné loučení. Po té hokejové je mi to líto, ale víc s tím dělat nešlo.