Silné osobnosti se přitahují. Patřil k nim Karel Prager (1923–2001), patří k nim také Oleg Haman (1960). Ten zároveň tvrdí, že práce v ateliéru jedné z nejvýznamnějších osobností české architektury druhé poloviny 20. století byla tou nejlepší školou, kterou mohl jako mladý architekt dostat. Tvůrčí atmosféra, neustálé hledání nových konstrukcí a materiálů, Pragerův osobitý cit pro architekturu a urbanismus – a nad tím vším každodenní dril v prosazování vlastních myšlenek a konceptů.
#####Zlomená pravítka a zvednutá obočí
Dodnes se vede polemika o tom, jak by asi vypadala Praha, kdyby do ní nezasáhly modernistické tendence architektonické školy 50. a 60. let minulého století. Přestože se názory na jednotlivé budovy liší, nelze pochybovat o tom, že se jednalo o tvůrčí a inspirativní generaci architektů. Zvláště 60. léta byla příkladem éry, která zasahuje téměř do všech oblastí kultury. Objevují se architektonická díla, která snesou srovnání s ostatním světem na západ od našich hranic. Česká architektura se po horlivém období socialistického realismu znovu nadýchla.
Závan svobody byl tak mocný, že inspiroval i zahraniční architekty k návštěvám Prahy. Pragerův ateliér se v tu dobu chlubil zejména stavbou Ústavu makromolekulární chemie AV v Praze (1964) s první skutečně lehkou závěsovou stěnou (fasádou), se systémem stříňových příček a s dalšími unikátními detaily, které se hravě zařadily do proudu světové architektury. Budova byla v roce 2000 prohlášena za kulturní památku. Za zmínku jistě stojí i další stavby. Ty ale věhlas ústavu nikdy nepřekonaly. Spíše naopak. Budova Federálního shromádění, Nová scéna Národního divadla či Komerční banka na Smíchově budí u historiků architektury spíše rozpaky.
Oleg Haman vzpomíná na Pragerův ateliér s určitou pokorou. „Bylo to užitečných pět let,“ říká s nostalgickým úsměvem. Nastoupil v době, kdy se v ateliéru dokončily práce na budově Nové scény ND (1985), v době, kdy v šibeničním termínu vznikalo poněkud těžkopádné těleso s kamenným pláštěm, překryté podivnými skleněnými panely, které dodnes dráždí své okolí natolik, že se vypisují soutěže na jeho předělání.
#####Dobrou architekturou může být i kotelna
Oleg Haman však pracoval na jiných projektech a na některých z nich pokračoval i po svém odchodu. „Pan architekt Prager často s nadsázkou říkával, že nám zajistí práci na padesát let dopředu. Byl velkou osobností, na kterou se nezapomíná, takový buldozer, který mohl zcela jistě vzbuzovat i negativní emoce. V jeho ateliéru jsem se potkával nejen s architekturou, ale měl jsem možnost pochopit, jak věci fungují, jak se uvádějí do života…“ vysvětluje. V Pragerově ateliéru řešil například rekonstrukci dvorany pražského Rudolfina (1990–1992), generely Univerzity Karlovy (1985–1987) nebo Fakultní nemocnice 2 (1986–1988). Za zmínku stojí zcela jistě projekt středotlaké parní kotelny v této nemocnici.
…“
#####Nové perspektivy, nové šance
Očarování osobností často střídá apatie a přichází architektonická opozice, chuť dělat něco nového. Procházejí tím podle slov Olega Hamana všichni architekti, výjimkou nebyl ani tým v ateliéru Karla Pragera. Naučili se vše, co potřebovali a odešli jinam. Potkávali se tady lidé, kteří se později v architektuře proslavili (například Vlado Milunič, Petr Bílek, Jan Línek, Zdeněk Žilka, Jan Němec, Jiří Merger a další). „Pragerův ateliér pro nás byl takovou laboratoří moderní architektury i života s ní. Chtěl bych jednou uspořádat výstavu lidí, kteří touto tvrdou školou prošli,“ zasní se Oleg Haman.
Aby však mohl od Pragera odejít, musel dát příslib dokončení projektu dostavby Základní školy Jitřní. Ruku na srdce, kdo dnes něco takového udělá. Pak odjel kreslit do Švýcarska společně s Ondřejem Gattermayerem a Václavem Červenkou. Po návratu se potkal se stavebním inženýrem Alešem Poděbradem, se kterým následně založil studio Casua. Projekty dostavby školy zdárně dokončili a dodnes spolu úspěšně podnikají. „Když jsem odcházel, říkali mi, kam jdeš, vždyť ještě nic neumíš. Ale mě to táhlo dál. Musel jsem jít,“ usmívá se Oleg Haman.
Mezi další významná díla studia Casua patří například pražský Obytný soubor a komerční centrum Vinice-Palouk, administrativní budovy Českého statistického úřadu a Grand Hospital. V Hradci Králové je to kašna na Masarykově náměstí. V Bratislavě se podílel na dostavbě odbavovací haly letiště. A tak bychom mohli pokračovat ještě dále a dále a nesměli bychom zapomenout ani na rekonstrukce (například palác Riesů ze Stallburgu v Panské ulici v Praze). Staví a projektuje také v zahraničí. Aktuálně v Kazachstánu, kde bude stát na strmých svazích bytový dům s názvem České terasy. Jedná se o pětipatrový objekt s deseti luxusními byty. Návrh budovy těží z nádherného výhledu na pohoří Ťan-šan a z atmosféry bývalého hlavního města Almaty.
#####Radost přináší i práce s mladými lidmi
Pokud jde o další plány, chce Oleg Haman pokračovat v započatém trendu ochrany historických památek, preferuje stavby šetrné k životnímu prostředí (Casua je jedním ze zakládajících členů Rady pro šetrné budovy). „Mým snem je vytváření vizí nové architektury, mám zájem pracovat s mladými lidmi i se zkušenými bardy po celém světě. A nemusejí to být pouze architekti. Architektura je podle mého soudu spojení mnoha profesí, je způsobem vidění světa,“ dodává.
*
Ing. arch. Oleg Haman se narodil v roce 1960 v Praze. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT a šest let působil v ateliéru Karla Pragera v Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy. Od roku 1990 se věnuje svobodnému povolání jako architekt. O rok později založil společně s ing. Alešem Poděbradem ateliér CASUA. Od roku 1993 je autorizovaným architektem České komory architektů a v letech 2003 až 2009 byl předsedou Obce architektů. Za svou práci obdržel řadu ocenění, je také členem Rady pro kulturu ministra kultury.
