Pradávnou bonsaj zvedá kladkou (galerie)

Dvacet let pěstuje Zdeněk Eichler z Liberce bonsaje. Ta nejstarší z nich pamatuje císaře Napoleona.

Skoro tři sta let trvalo bonsaji z jalovce čínského, aby narostla do výšky jednoho a půl metru. Dnes, když ji chce její pěstitel Zdeněk Eichler přesadit nebo přemístit, musí si přibrat k ruce dva silné chlapy a použít zvedák. Rostlina váží tři čtvrtě metráku. Přesto patří mezi bonsaje, které si většina laiků představuje jako malé stromy.

Unikát váží skoro metrák

„Je nestarší bonsají pěstovanou u nás. Máme dokumenty, které to prokazují,“ říká pěstitel Zdeněk Eichler, který se o ni stará v liberecké botanické zahradě. Podle něj letitost rostliny prokazují i jiné znaky, jako například tloušťka větví nebo počet pater. „Přesně to ale určit nejde, musel bych vidět letokruhy, a to by znamenalo ji podříznout. Ale toho se, doufám, nedočkám,“ poznamenal Eichler. Starodávnou bonsaj má zcela ve své péči a vidět ji mohou návštěvníci jen zřídka. Třeba nyní na výstavě bonsají v botanické zahradě. Jinak je ukrytá v libereckých sklenících, kam ji pěstitelé přestěhovali proto, že ji návštěníci ulamovali a ničili.

Dvacetiletý koníček

Bonsajista nepečuje jen o staletý jalovec, ale stará se a šlechtí dalších asi sto jiných bonsají. Zhruba polovinu jich má u rodičů na zahradě. Jsou to bonsaje, které mohou být v létě venku. Zbývající opečovává ve skleníku botanické zahrady. Tam jsou především ty, které vyžadují teplejší klima. „Jejich cenu můžu těžko vyčíslit. Nedá se říct, že by stály stovky nebo tisíce korun,“ vysvětluje Eichler. Podle něj třeba zmíněná nejstarší bonsaj má hodnotu jednak jako strom, ale i historickou a sbírkovou. Penězi se nemůže vyčíslit ani péče o rostliny. „Starám se o ně každý den, po celý rok, už dvacet let. Když chci jet na dovolenou, musím si pozvat pečovatele,“ vysvětluje Eichler. Ztráta bonsaje je pro pěstitele spíše citová záležitost. „Vždyť třeba v Japonsku se dědí z generace na generaci, jako u nás třeba příbory nebo nádobí. Bohužel ale mám trochu obavy, kdo se postará o mé bonsaje po mně,“ říká Eichler. Sám začal s pěstováním těchto netradičních rostlin jako první v rodině a není nikdo, kdo po něm štafetu převezme.

Inspiruje se přírodou

Cílem bonsajisty je vypěstovat malou rostlinu, která bude co nejvěrnější kopií skutečného stromu. Může být drobná, ale i půlmetrová. „Používat se může téměž každý strom. Dub, buk, líska. Mám i bonsaj z kaštanu nebo fíkusu,“ vyjmenovává Eichler. Vždy se ale snaží co nejvěrněji napodobit přírodu, vytvořit něco, co vidí v přírodě. „Je to umění, které nikdy nekončí. Malíř namaluje obraz a je hotov, já můžu tvořit dlouhé roky,“ vysvětluje pěstitel. Žádné zvláštní rituály botanik při péči o bonsaje nedělá. Rostlinám nezpívá ani nerecituje verše. „Pokud se ale chystám na nějakou úpravu nebo řez, čekám na příznivější období, abych jim neublížil,“ říká Eichler.

Začínáte? Neutrácejte

Do pěstování bonsají se může podle něj pustit každý. Nejsnazší je přinést si z lesa nebo louky třeba malý stromek, který roste u paty velkého stromu jako nálet a pustit se do jeho tvarování. Rostlinu lze získat také u zkušeného pěstitele. „I v obchodech se dají sehnat slušné bonsaje, každý by si ale měl rozmyslet, jestli má na to ji pěstovat,“ zdůrazňuje Eichler. Podle jeho slov hlavně musí člověk mít chuť věnovat rostlině péči a dopředu si alespoň přečíst nějakou odbornou literaturu. „Často si lidé pořídí drahou bonsaj a brzy pak přijdou za mnou a ptají se, co s tím, když rostlina chřadne. Většinou nemají ani nejzákladnější znalost a zbytečně utratili peníze,“ vysvětluje. Každému začátečníkovi radí, aby nekupoval zbytečně drahou bonsaj. „Potěší i levnější. Stačí se jí věnovat,“ dodává pěstitel.

Mladí nemají zájem

V Liberci se příznivci drobných stromků sdružují v Bonsai klubu. Jeho členové se scházejí v liberecké botanické zahradě. „Je nás asi osm. Spíš starší pěstitelé, mladí nemají moc o bonsaje zájem,“ říká Eichler. Své bonsaje představují místní pěstitelé na výstavě, která je právě k vidění v botanické zahradě v Liberci. Návštěvníci tady spatří rostliny ze sbírek zahrady i soukromníků, i zmíněnou nejstarší bonsaj. Také v případě této letité rostliny se pěstitel obává o její budoucnost. Neví totiž, kdo se o jalovec po něm bude starat.