Pradlena, dýdžej i kámoš. To je kustod

Přátelí se s fotbalovými hvězdami, díky své profesi navštívil spoustu cizích zemí. Mnozí kluci mu jeho práci závidějí. Nejen proto, že je tak blízko jejich idolů, které oni vidí jenom z tribuny nebo v televizi. Petr Ulihrach je kustodem prvoligového fotbalového týmu Slovan Liberec. Tedy člověkem, který zajišťuje hráčům veškerý servis. Od čistého oblečení, přes pomůcky k trénování až po míče na zápasy.

U fotbalu od mládí

Blízko Slovanu byl už od malička. „Táta za mančaft kdysi hrával, já taky. V roce 1991 jsem byl v A týmu, po vojně pak o čtyři roky později v Béčku,“ říká Ulihrach. Až do dvaatřiceti let hrál v dalších regionálních týmech, až přišla nabídka opět ze Slovanu. „Ukončil jsem aktivní hráčskou kariéru a tehdejší trenér Víťa Lavička mi nabídl místo trávníkáře v technickém týmu. A odtud už byl jen kousek na místo kustoda,“ vypráví Ulihrach.

Život v kabině

Život svůj i rodiny musí podřídit týmovému plánu. Nesmí chybět u žádného tréninku, při přípravách ani zápasech a jezdí i na všechna utkání. Někdy ho nejbližší nevidí i několik dnů po sobě, jindy se zase vrací z práce dlouho po půlnoci.
„I když není zápas, přicházím do práce tak po šesté hodině ráno. Nejdřív zavezu oblečení hráčů do nemocniční prádelny a přivezu zpátky do kabin vyprané,“ popisuje své první pracovní povinnosti kustod. Obstarává totiž veškeré potřeby pro přibližně třicítku hráčů, a tak ročně nanosí až patnáct tun oblečení.
„Musím zabezpečit, aby všichni členové širšího kádru měli neustále k dispozici čisté oblečení, boty i další pomůcky k tréninku a zápasu,“ vysvětluje Ulihrach. V příručním skladě tak má v komíncích vyrovnané desítky světle modrých mikin, triček, šusťákových souprav, kraťasů, ale i roláků, čepic a rukavic. V bednách na zemi leží hromady ponožek. Jak jinak, než s logem Slovanu.
Opečovává také hráčské dresy, které chystá před zápasy fotbalistům do jejich skříněk a přihrádek. Má jasný přehled o tom, kdy je třeba už opotřebovanou výstroj vyměnit a také objednává vše, co sportovcům chybí.

Vybírá míče

Stará se i o kopačky hráčů. Svým způsobem je tak trochu obuvníkem. „Třeba nedávno si zrovna Honza Nezmar před zápasem zlomil kolík v kopačce. Měl jsem možnost mu vyměnit boty nebo jen rozbitou část. Zaběhl jsem pro nářadí, dal náhradní a mohl hrát v botách, ve kterých trénoval,“ vzpomíná kustod. Pro další případy vozí s sebou na zápasy i náhradní dresy všech hráčů. Když se třeba některý zraní tak, že krvácí a potřísní si oblečení, musí mít hned náhradní.
Kustod je také dopředu přesně informovaný třeba o náplni tréninku fotbalistů. „Před každým se setkávám společně s maséry, s trenérem a dozvím se, jak budou trénovat a co mám nachystat,“ vysvětluje Ulihrach. Má na starosti i tréninkové a posilovací potřeby, mezi které patří třeba překážky, válce plněné vodou i medicinbaly a spoustu dalších pomůcek.
Míč, nejdůležitější věc na fotbalovém hřišti, má také pod patronátem. „Na půlku sezony potřebuje tým asi čtyřicet míčů. Deset z nich vyčleňuju pouze na ligové zápasy, na tréninku se nepoužívají, aby nebyly zbytečně okopané,“ objasňuje kustod. Když už jsou míče opotřebovanější, často putují do bé týmu, kde s nimi ještě trénují. A pro ligový mančaft objedná novou zásilku.
I když se někomu může zdát, že kustod je pro fotbalisty svým způsobem sluhou, Ulihrach si to nemyslí.
„Je to práce, která mě baví. Vystudoval jsem elektrotechnickou školu a nějaký čas i pracoval v oboru, ale dneska si už nedovedu představit, že bych dělal něco jiného,“ tvrdí.

Kamarádí se už roky

Společně s kolegy z týmu i s fotbalisty prý vytvořili kamarádskou partu. „Máme skvělé vztahy, scházíme se i jako rodiny, třeba při opékání buřtů. Myslím, že podobně sehraný kolektiv jen tak ve fotbalových klubech není,“ říká Ulihrach.
S některými z hráčů se přátelí už dlouhá léta. Například zná výborně i jejich hudební vkus, protože společně s maséry dělá dýdžeje v kabině.
„Někdo má radši rock, jiný poslouchá spíš taneční hudbu. Něco nám tady hraje neustále, zlepšuje to atmosféru i náladu,“ dodává Ulihrach a dodává, že nejraději liberecký mančaft poslouchá Kabáty.

Kuldu zná každý

Společně s týmem, hlavně v dobách kdy hrál zápasy evropských pohárů, procestoval i kousek světa. „Na žádné velké prohlídky čas nebyl, ale půlhodinku na procházku městem jsem si vždycky našel. Doufám, že se zase taková doba vrátí,“ přeje si kustod, kterému nikdo neřekne jinak než Kulda.
Pod touto přezdívkou, která vychází z jeho příjmení, ho znají i kolegové z jiných klubů. „Všichni se známe a žádná řevnivost mezi námi není. Povídáme si o své práci a pomáháme si,“ dodává Ulihrach. Jedním z jeho dobrých přátel je třeba i kustod Emil Šostý od libereckých hokejistů Bílých Tygrů.