Praha je v pětce nejbohatších měst. I díky důchodcům

Do města přišla povzbudivá zpráva. Evropští statistici spočítali, že Praha patří do pětice nejbohatších území Evropské unie. Metropole přitom bohatne z práce nejstarších zaměstnanců v zemi.

Když učitel němčiny Václav Sýkora pořádal večírek na rozloučenou před odchodem do penze, vzal si ho stranou ředitel školy. „Nabídl mi téměř celý úvazek i na příští školní rok. Bylo to překvapivé, ale potěšilo mě to. Zatím mám ještě dost síly učit, a dokud mě budou ve škole chtít, budu rád,“ říká sedmašedesátiletý Sýkora.

I když je důchodce, jeho práce vypadá stejně jako předtím. „Kromě pondělí učím každý den. Takže s dovolenou musím čekat až na prázdniny,“ dodává s úsměvem kantor.

Ve městě je po práci poptávka, a to na obou stranách. A zájem zaměstnavatelů neupadá ani poté, kdy zaměstnanec dovrší penzijní věk.

„Velká města všeobecně rychleji stárnou. Je tam tedy i zaměstnaný větší počet starších lidí a počítá se s nimi. A hlavně se s nimi bude muset počítat,“ vysvětluje sociolog Ivo Možný.

Z čerstvého lednového měření Českého statistického úřadu stojí jedno číslo za pozornost – každý desátý pracující Pražan již dosáhl šedesáti a více let. Přitom v celém Česku má šest křížků teprve každý dvacátý zaměstnanec.

Pražan vydělává o pět a půl tisíce více

Pražané jsou nejbohatší a nejvzdělanější lidé v Česku. Každý třetí má vysokoškolské vzdělání, průměrný plat se přiblížil devětadvaceti tisícům korun. A rozdíl v platech mezi Prahou a ostatními kraji stále roste. Zatímco ještě před třemi lety měl průměrný Čech na výplatní pásce o 5196 korun méně, dodneška se rozdíl zvýšil o další čtyři stovky.

Jak se metropole vzdaluje českým a moravským regionům, přibližuje se nejbohatším evropským městům. Díky posledním výsledkům Eurostatu z roku 2007 se dostala na páté místo. Přeskočily ji pouze vnitřní Londýn, Lucemburk, Brusel a Hamburk. A podle evropských statistiků si Pražané mohou koupit za svůj plat více zboží než například Pařížané či obyvatelé Stockholmu.

Držet se v popředí prestižního žebříčku, který ukazuje na ekonomický blahobyt, ale hodně stojí. Pražané za něj platí pracovním nasazením až do vysokého stáří.

Pracují nejdéle a dožijí se vysokého věku

Teď přichází méně lichotivé číslo. „Průměrný věk Pražana je 41,6 roku, což je téměř o rok více, než je tomu v Česku. Praha má nejstarší populaci v zemi,“ potvrzuje demografka Jitka Langhamrová z Vysoké školy ekonomické v Praze.

Pražané ale mají díky rychlé lékařské pomoci, která rozhoduje zvláště u srdečních a mozkových příhod, větší naději na dožití. Ženy se dožívají o rok a muži dokonce o téměř dva roky více než obyvatelé jiných českých a moravských měst.

„V šedesáti letech mají před sebou muži v průměru téměř dvacet let a ženy více než třiadvacet let života. To pak souvisí i s jejich pracovní aktivitou,“ říká Langhamrová.

Za pravdu jí dává i Analýza regionálních rozdílů v Česku, v níž už před třemi lety autoři konstatovali, že „čeští obyvatelé pracují v hlavním zaměstnání delší dobu, než je průměr Evropské unie“.

„Pracoval bych, ale nikde mě už nechtějí“

Doba hojnosti, kdy si i lidé v penzijním věku mohli pracovní pozici vybírat, je dávno pryč. Zatímco loni v lednu bylo v Praze na jednadvacet tisíc volných míst, letos jich pracovníci úřadů práce nenapočítali už ani polovinu.

„Hledal jsme novou práci, hezky jsme si vždycky s personální pracovnicí popovídali a poslední otázka zněla: Nezlobte se, ale jaký jste ročník? A jak jsem ho řekl, odpověděla: To by mi šéf neschválil, nezlobte se. A tím to skončilo. Teď už se nesnažím,“ líčí své peripetie třiasedmdesátiletý důchodce Otto Vodvářka.

Podle demografky mají výhodu lidé, kteří pracují na vysokých školách, ministerstvech a úřadech. „V podnicích a institucích bývají starší a zkušení úřednící vítaní,“ míní Jitka Langhamrová.

Zaměstnavatelé musejí vážit i jiné položky. Starší lidé mají obecně problém s výpočetní technikou, znalostí jazyků a pružností. Nezanedbatelný je i plat. „Bývají pro zaměstnavatele dražší, protože mají větší praxi,“ podotýká Langhamrová. Na druhé straně jsou naopak cenné jejich zkušenosti a loajalita k firmě. „Na řadu zákazníků působí důvěryhodněji lidé starší a zkušení,“ dodává demografka.

Lépe se uplatní šedesátiletý ředitel

Každá profese má svůj čas. V Praze to platí zvlášť. V hlavním městě také lidé s maturitou dvojnásobně převyšují vyučené. V ostatních regionech Česka je poměr opačný. Poptávka se ale se zvyšujícím věkem rychle mění. Člověk, kterému je přes šedesát, nebude dělat dřevorubce nebo horníka.

„V Praze jsou zejména vysoce kvalifikovaná místa, kde věk nehraje velkou roli. Firmy potřebují zkušené odborníky. Je to typem profese, jako servírka těžko budete pracovat v pětašedesáti,“ říká Jana Podhorská z Českého statistického úřadu.

Pracovat i v důchodovém věku se ale nyní po Novém roce vyplatí. A zase obzvlášť Pražanům, kteří mají vysoké platy. Přestože podle odborníků už tak rychle růst nebudou. „Očekávám, že recese výrazně zmrazí platy,“ říká Aleš Michl, analytik Raiffeisenbank.

Nicméně nově si zdraví a pracovití penzisté mohou svůj důchod zvyšovat. Pokud totiž nepotřebují celý starobní důchod a i nadále pracují, mohou čerpat jen polovinu penze, a zvyšovat si tak základ pro budoucí důchod, až jej budou skutečně potřebovat.

„Nebudu přece sedět doma, když mi to myslí, mám nohy a ruce zdravé. Mladí si musí uvědomit, že babičky už dávno nejsou jen na hlídání vnuků. Občas zaskakuji za mladší kolegyně, které zůstanou doma s nemocným dítětem,“ říká trojnásobná babička a bývalá zdravotní sestra Ivana Pospíšilová.

Fitness programy a zdravotníci na pracovišti

Prozíravější zaměstnavatelé se už zamýšlejí nad pobídkami, které by umožnily penzistům pracovat ještě roky navíc. „Populace stárne a budou se muset měnit pracovní místa a prostředí tak, aby to vyhovovalo starším pracovníkům. Jako příklad mohu uvést přítomnost zdravotníka na pracovišti nebo placení různých fitness programů, aby byli starší zaměstananci v co nejlepší kondici,“ říká Jitka Langhamrová z Vysoké školy ekonomické.

Úlevy či zajímavé bonusy se zatím příliš neprosazují. „Žádné výhody nemám, spíš naopak. Přišel jsem například o osobní ohodnocení, ale nestěžuju si. Taky jsem mohl sedět doma nebo krmit kachny na Vltavě. Lepší servis od zaměstnavatele asi čeká až na ty mladší důchodce,“ říká učitel Václav Sýkora, který v důchodu pracuje už dva roky na plný úvazek.