Pravěk u Malenovic: pozemský ráj pro Kelty i rituální kanibaly

Pravěkou krajinu v Malenovicích si zlínská archeoložka Jana Langová představuje jako pozemský ráj. Řeka plná ryb, úrodná pole, blízké lesy. Žádné továrny a paneláky. panedostatek „Ale to je samozřejmě moje romantická představa. Ve skutečnosti nemáme dostatek vzorků, které by umožnily rekonstrukci tehdejšího prostředí,“ říká Langová.

Jak se ukázalo, právě tato část zlínského katastru, tedy pole v trati Mezicestí západně od malenovického sídliště, patří k nejbohatším archeologickým nalezištím na Zlínsku. Dnes jsou na místě pravěkého sídliště hypermarkety.

Archeologové tam prováděli několik záchranných výzkumů. Podařilo se jim doložit, že západní část Malenovic osídlovali lidé téměř nepřetržitě po dobu šest tisíc let. „Je to takzvané polykulturní naleziště. To znamená, že bylo dlouhodobě osídlené nositeli různých archeologických kultur, kteří si zde stavěli své osady a pohřbívali své mrtvé,“ dodává Langová z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Pravěkým lidem se v Mezicestí nejspíš líbilo. Užitek jim cestí přinášela blízkost řeky a především úrodná půda. Poměrně nenápadná terénní vlna v těsné blízkosti nížinatého terénu, který pravidelně zaplavovala řeka Dřevnice, byla pokryta velmi nivní půdou, jednou z nejúrodnějších na území naší republiky. Sedmička se zaměřila na to, co všechno archeologové v Mezicestí našli.

1. Nejstarší osídlení

Důkazy o nejstarším osídlení pocházejí z mladší doby kamenné, z období kultury s lineární keramikou. Jde o nejstarší zemědělskou kulturu na našem území, z pátého a čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Rozsáhlá osada a zřejmě i pohřebiště tam existovalo v mladší až pozdní době bronzové, tedy v období, které se nazývá kulturou popelnicových polí podle typického žárového způsobu pohřbívání. Poté osídlili Mezicestí Keltové a jako poslední se zde objevili Slované.

2. První nálezy

Lidé odkryli stopy po pravěkých osadách a hrobech poprvé v letech 1934–35, při stavbě nové baťovské silnice ze Zlína do Otrokovic. Dělníci však tehdy na nějaké archeologické nálezy neměli čas. Jejich záchrany se však ujali dobrovolní pracovníci Muzejního a archeologického spolku v Napajedlích, kteří sami i po dohodě s dělníky nálezy sbírali, konzervovali, dokumentovali a ukládali ve svém muzeu.

Všechny tyto nálezy se dochovaly dodnes a jsou teď součástí sbírek Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. K těm nejzajímavějším z té doby patří například zdobené a neporušené nádobky pravděpodobně z žárových hrobů, bronzové nože, srpy a ozdoby, včetně kamenného kadlubu k jejich odlévání, srnčí parůžky se stopami opracování, broušené kamenné sekerky i jemné rohovcové čepelky.

3. Rituální kanibalismus

Rozsáhlý záchranný archeologický výzkum se v Mezicestí konal v roce 1999, když se měl začít stavět první hypermarket. Tým archeologů objevil první žárový hrob šňůrové kultury z pozdní doby kamenné na území východně od řeky Moravy, keramické pece kultury s lineární keramikou a jejich zahloubená obydlí. Také hluboké zásobní jámy s hliněnými závažími ke tkalcovskému stavu z období popelnicových polí či hromadný sklad tří nádob, který patří věteřovské kultuře.

Nejzajímavějším nálezem však byl zlomek lidské čelisti mladého člověka, ze které bylo patrné, že je kost vařená. „Neznamená to ale, že se pravěcí lidé v Malenovicích běžně navzájem pojídali. V tomto případě hovoříme o takzvaném rituálním kanibalismu. Byla to součást nějaké dávného rituálu,“ upozorňuje Langová.

4. Pravěký symbol

Další dva výzkumy se v Malenovicích konaly v letech 2003 a 2004. Tehdy archeologové učinili symbolický nález malé nádobky v podobě boty s naznačeným zdobením. Poprvé natreli také na důkaz o slovanském osídlení. Našli dva špatně zachované slovanské kostrové hroby. V jednom z nich měl pohřbený muž u nohou železné ostruhy.

5. Dvacetimetrové domy

Jak mohlo vypadat pravěké sídliště? Ty nejstarší stavby stávaly na kůlech. Lidé museli pokácet kamennými nástroji desítky stromů, než postavili dům s kůlovou konstrukcí, který měl standardní šířku šest až osm metrů a byl minimálně dvacet metrů dlouhý.

„Nejvíc zachycených objektů náleží kultuře s lineární keramikou, to znamená z doby asi pět tisíc let před naším letopočtem. Objevili jsme několik řad kůlových jam, které tvořily půdorysy dvou nadzemních halových staveb,“ doplnil vedoucí záchranného archeologického výzkumu Ivan Čižmář.

V takových velkých domech žilo vždy několik příbuzných rodin. Dcery totiž zůstávaly u svých matek a k jejich domům přistavovaly se svou novou rodinou další části. Na jednom místě obvykle stávalo tři až pět řad dlouhých domů. Později si lidé začali stavět menší obydlí pro jednotlivé rodiny.

6. Muž se zraněním hlavy

Poslední záchranný výzkum v Mezicestí právě končí. Začal na podzim 2011. A po prozkoumání asi tří set metrů dlouhého úseku sem najedou bagry a všechno zakryje hlína. A potom asfalt nového rozšířeného úseku silnice I/49. Téměř na závěr výzkumu objevili archeologové kostrový hrob.
Muž byl uložený ve skrčené poloze na dně zásobní jámy. Drobný hrneček, který ležel u jeho předloktí, prozradil, že mrtvý byl pohřbený někdy kolem poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem. Je to zatím první doložený hrob z tohoto období v blízkosti Zlína.

Zahojená rána na lebce

„Podle způsobu, jakým byl muž pohřbený, lze soudit, že se nejednalo o náhodného pohozence zence či vyvrhela. Jde o záměrný pohřeb do sídlištní jámy. Můžeme se domnívat, že ho takto pohřbili třeba kvůli mrazivému počasí, kdy nebylo možné vykopat hrob,“ doplnil Čižmář. Antropolog zjistil, že muž ve svém životě utrpěl zranění hlavy, které se zahojilo. Zemřel pak patrně na následky dalšího masivnějšího zranění. A opět to byla rána do hlavy.

Archeologové narazili ještě na jednu kostru. Patrně v době bronzové a možná i později někdo pohřbil novorozeně na povrchu sídlištní jámy, která dřív sloužila jako zásobník například na obilí. Poslední nález lidských kostí patří také do doby bronzové, a to do slezské fáze. Jedná se o lebku dospělého jedince. Antropologové ji zatím neprozkoumali.