Pravou rukou stříhá ovce, levou řídí luxusní palác Lucerna

Zpráva, že švagrová exprezidenta Dagmar Havlová získala druhou polovinu Lucerny, obletěla Česko. Podnikatelka má ale i další plány.

Rozhoduje o tom, kdo může obchodovat v nejznámější obchodní pasáži v zemi. Se stejným zájmem se věnuje i svému ekologickému statku na Nymbursku.

Její pětisethlavé stádo romanovských ovcí sbírá nejlepší farmářské ceny. „I letos máme připravených několik beránků na výstavu,“ říká podnikatelka Dagmar Havlová.

Kolik druhů sýrů umíte vyrobit?

Čerstvý sýr neboli hrudku, uzené oštěpky, brynzu, žinčici. Umíme i parenicu a korbáčky, ale obvykle se hrudky prodají dříve, a na korbáčky již surovina nezůstane.

Jezdíte po farmářských trzích?

Jen někdy s ovocem a zeleninou. Sýry se téměř všechny prodají přímo na farmě. Ale prodáváme i další ovčí výrobky, přikrývky z ovčí vlny a kožešiny.

Děláte na statku i sedlácké práce?

Poměrně málo, protože na traktor nemám papíry. Jednou jsem zkusila orbu, sice mi to šlo, ale nechávám to na odbornících. Dojení ovcí je na mě příliš náročné, nemám takovou sílu v rukách. Ale ráda okopávám, sbírám ovoce, přesazuji nebo ořezávám stromy.

Kolik máte zaměstnanců?

Hodně. Tři bači, jednu paní na zeleninu, kuchaře a číšníka s pomocníky v penzionu, spoustu brigádníků, kteří chodí na praxi z vyšší školy cestovního ruchu, občas mi přijede pomoct i synovec.

Jste na ně přísná?

Přiměřeně.

Váš otec byl vědec, vy jste také vědkyně. Jak jste se ke statkaření dostala?

Shodou okolností, začalo to chalupou a sadem. Postupně se to rozrostlo na farmu. Statkaření je skvělá protiváha k abstraktnímu světu matematiky a virtuálnímu světu finančnictví. Tady doslova stojíme nohama na pevné zemi. Kombinace pražského života a toho venkovského je mi moc příjemná. Bez občasné návštěvy města by mi to úplně nevyhovovalo.

Jak jste přišla k ovcím?

Koupili jsme si chaloupku v Košíku ještě za minulého režimu. Měla jsem zahradníka, protože jsem měla spoustu práce v Praze a už jsem se nestíhala o zahradu starat. Ale pro jednoho zahradníka tu nebylo dost práce, tak přišel s nápadem chovat ovce a prodávat jehňata. Koupili jsme prvních patnáct ovcí, ale ukázalo se, že zahradník není dobrý bača, tak jsem ho poslala domů, ale ovce už tu zůstaly.

A přišly další.

Množily se rychle. Nejdřív byly v budce, pak v chlívku u sousedů, pak jsme museli postavit ovčín.

Jak dlouho vám trvá ostříhat ovci?

Odborníkovi minutu a půl, mě asi dvacet. Stříhám je normálními nůžkami, elektrickými se bojím. Nejdůležitější je dobře ovci chytit a natáhnout jí kůži, pod srstí má jemnou kůžičku a člověk by jí mohl zranit.

Jak dělíte čas mezi Košík a byznys v Praze?

Je to krátká vzdálenost, nemám problém jet do Prahy na otočku. Minimálně den dva jsem každý týden v Lucerně.

Nedávno jste získala druhou část Lucerny.

Zatím to bylo jen rozhodnutí městského soudu a ještě není pravomocné. Věřím však, že se na tomto rozhodnutí už nic nezmění.

Jaké máte další plány s podnikem?

Lidé si často myslí, že nastala nějaká velká změna v praktické správě té nemovitosti. Tak to není. Nikdy jsem ani nepřestala být vlastník, je to takové zvláštní právní uspořádání. Kdyby soud uznal, že Lucerna do konkurzní podstaty patří, tak já jako vlastník musím strpět prodej té poloviny, ale protože vím, že polovičku by nikdo nekoupil, starala bych se o Lucernu zřejmě dál.

Když se hlásí nový nájemce do Lucerny, jde jeho žádost vždy přes vás?

Ne vždy, většinou to řeší přímo ředitel se svým týmem. Ovšem o nájemnících se pečlivě radíme. Jistě se do paláce nehodí stavební prvky nebo autosalon, ale spíše dárkové předměty, zajímavé drobnosti nebo některé služby. Pasáž je ideální místo pro lidi, kteří jdou třeba jen kolem, nic nehledají, ale vstoupí a koupí si něco, co je potěší.

Existuje něco, co byste tam naopak chtěla?

Zajímal by mě malý designový obchod.

Je velký zájem o místo v pasáži?

Ano, hlavně mezi menšími obchůdky.

Uživí se Lucerna?

Uživí se, musí. Dokonce zvládá i splácet úvěr, který jsem si vzala na odkoupení polovičky, o kterou se teď vedou spory. Otázka je, jak bude návratná investice do větších oprav, fasády, vzduchotechniky velkého sálu.

Kolik vás už stála?

Jsou to stovky milionů.

Hostila jste v Lucerně premiéru Odcházení vašeho švagra. Jak se vám film líbil?

Dobře jsem se bavila. Byl to netypický film, bylo to vlastně zfilmované divadlo.

Hrál tam i váš manžel.

Více ale hrál ve filmu o filmu Odcházení, tam ho bylo víc vidět než ve vlastním filmu. V Odcházení se jen objevil na chvíli s Martinem Paloušem na balkoně. Ten film je třeba vidět víckrát. A jak řekl Jaroslav Dušek při premiéře, víc se děje mimo plátno a v pozadí než na samém plátně.

Stýkáte se s Václavem Havlem?

Málo. Jen když máme nějaké narozeniny nebo velkou rodinou událost. Setkáváme se v Lucerně, když se tu něco zajímavého děje. Václav má Lucernu moc rád.

Je to zajímavá náhoda, že oba bratři Havlové mají manželku jménem Dagmar. Neplete se to, nechodí vám pošta pro Dagmar Veškrnovou?

Stává se to, ale minimálně. Ale i Václavova pošta přijde na Rašínovo nábřeží, i když už léta bydlí ve Střešovicích.

Váš manžel je vysokoškolský docent. Pomáhá vám na farmě?

Ne. Když jsme kupovali chalupu, měl podmínku, že tu nebude muset nic dělat. S tou podmínkou mi to dovolil koupit. Zasadil strom, jednou dvakrát okopal jahody, ale to už je dávno. Ani já se už nestíhám věnovat takovým detailům. Obhospodařujeme 130 hektarů, převážně práci jen organizuji.

Rozšiřujete ještě hospodářství?

Dosáhli jsme nějaké rozumné výměry a prostorového ohraničení cestami. Teď to musíme dát do pořádku, aby to fungovalo, a opravit nějaké chalupy, protože máme zaměstnance ze Slovenska a ti potřebují střechu nad hlavou.

Tedy co rok, to nějaká novinka?

Ano, chceme rozšířit rostlinnou výrobu. A pravděpodobně začneme ještě letos chovat slepice na vejce. O ně je velký zájem. Vejce z farmy jsou s těmi z velkochovu nesrovnatelná.