Pražské kluby se přetahují o chudý fotbalový krajíc

Nejvíce Pražanů fandí Spartě. Přeje jí hned pětina obyvatel milionového hlavního města, tvrdí březnový průzkum agentury Ipsos Tambor. A do ochozů stadionu na Letné chodí nejvíce diváků v Česku. Průměrně deset tisíc lidí na zápas. Ty všechny letenský klub potěšil: bez jediné prohry vyhrál ligu. To je rekord. Před tím dva roky přihlížel, jak se z trofejí pro šampiona těší Slavia.

„Máme nejlepší fanoušky, cítíme jejich podporu,“ tvrdí místopředseda představenstva Sparty Dušan Svoboda. Věrné příznivce letos čeká odměna. Do Prahy znovu dorazí špičkové evropské týmy. Tedy pokud se Sparta prodere třemi předkoly do miliony dotované Ligy mistrů.

Slávistická kocovina

Je to pro ni životní nutnost. V hlavní fázi soutěže evropských šampionů se naposledy objevila v sezoně 2005–2006. Přitom její ekonomika je nastavena právě na předpokladu pravidelné účasti v Champions League. I proto skončilo hospodaření letenského klubu před dvěma roky ztrátou mínus 156 milionů korun. Také to je český rekord.

Jen za účast v Lize mistrů by do sparťanské kasy přibylo sto osmdesát milionů. To je více než polovina ročního rozpočtu letenského klubu.

O hodně smutněji je v Edenu, nyní nejmodernějším stadionu v hlavním městě. Doma je tam Slavia, která po dvou euforických sezonách skončila v lize sedmá, a poprvé po devatenácti letech se duely evropských pohárů odehrají bez ní. „Příjmy z Evropy nám budou chybět. Musíme se uskromnit,“ říká ředitel Slavie Petr Doležal. Klub měl letos úctyhodných osm a půl tisíce majitelů permanentek.

Namlsaných dvěma povedenými sezonami a atmosférou nového stadionu. O tyto příznivce teď bude Slavia bojovat.

Odpustí Bohemce?

Třetí nejpopulárnější pražský klub v první lize se chlubí nejvěrnějšími fanoušky v metropoli. Navzdory tomu, že Bohemians 1905 o evropských pohárech nepřemýšlejí a hrají o záchranu. „Obliba Bohemky je zvláštní fenomén. Její fanoušci by jí odpustili snad všechno,“ míní marketingový expert Jakub Dlouhý.

I když všechno přece jen ne. Stěhování z legendárního Ďolíčku do sousedního Edenu. Skalní příznivci kvůli tomu chtějí radši chodit na zápasy třetiligové rezervy, jež v chátrajícím Ďolíčku zůstává.

Také Bohemku tak čeká zápas o přízeň zelenobílých nadšenců. Je to pro ni nezbytné. Na české poměry jí vydělávají nebývalé peníze. „Za vstupenky a propagační předměty utratí naši fanoušci ročně částku, která pokryje patnáct procent klubového rozpočtu,“ podotýká klubový šéf Lukáš Přibyl.

Jenže to je pořád nic proti situaci třeba ve Španělsku. Real Madrid loni v létě koupil za 2,5 miliardy korun Portugalce Cristiana Ronalda. Klubový účetní si však už teď mne ruce. Astronomická suma je zpátky. Vydělal ji prodej replik hráčových dresů. To však nepřichází v úvahu v Praze ani u populárních „klokanů“. „Nemůžeme si myslet, že peníze za posilu se nám byť částečně vrátí za dresy s jeho jménem. U nás neexistuje tak patrná identifikace s jedním hráčem,“ vysvětluje ředitel Přibyl.

Klub prodá ročně zhruba sedm set replik. Jedna vyjde na tisíc korun.

Fotbal versus kino

Fotbal v Praze pořád není tradiční masovou zábavou jako na Západě. Vždyť průměrné návštěvy Sparty i Slavie stěží zaplní polovinu kapacity jejich stadionů. Proto jsou výtěžky ze vstupného na rozdíl od lig v Německu či Anglii mnohonásobně nižší. Kluby tak místo schopnosti si na sebe vydělat musejí spoléhat na přízeň sponzorů a mecenášů. Přitom ve zdravě fungujících sportovních oddílech je tenhle poměr v rovnováze.

„Fanouškovská kultura tady ještě není tak vysoká. Někoho odrazuje agresivita v ochozech, ale i úroveň fotbalu jako takového,“ domnívá se odborník na sportovní marketing Dlouhý.

Podle něj chybí lize výjimeční hráči. Jakmile se ve Spartě, Slavii či Bohemians 1905 zjeví hvězda vyčnívající nad ostatní, mizí v zahraničí. Na prodejích hráčů jsou kluby závislé. „Jenže pak trpí nedostatkem ikon, na něž by lidé chodili,“ tvrdí Dlouhý.

Pražské kluby v boji o diváka soupeří s ostatními lákadly, jež metropole nabízí. „Na rozdíl od menších měst fungujeme ve světě nepředstavitelné konkurence. Ostatních sportů, kin, klubů a další zábavy,“ tvrdí Svoboda ze Sparty. I proto se oddíly snaží příznivce hýčkat. Nabízejí rodinné vstupné, nekuřácké tribuny či posunují duely na večer, aby lidé stačili dojet z chat či z práce.

Přetahovaná o fanoušky a peníze ale bledne před nefalšovaným klubovým nadšením.

„První, co jsme kupovali před narozením syna, nebyl kočárek, ale minidres Slavie,“ říká manažerka Iveta Brixi. Její muž je zarytým příznivcem „sešívaných“. „Čekáme, až do trička doroste. Máme pro něj připravené i slávistické tenisky,“ říká s úsměvem Brixi