Před tisíci lety tu žili lidé. Stejným místem teď povede dálnice

Do časů před sedmi tisíci lety bezpečně dovedla archeology ještě nepostavená dálnice D8.

Překvapení čekalo archeology, kteří podle památkového zákona nastoupili několik měsíců před zahájením stavebních prací na dálnici D8 v Ústeckém kraji.
„Záchranný archeologický výzkum v letech 2008 až 2009 ve Vchynicích u Lovosic nás přesvědčil, že ve stejných místech byli lidé už sedm tisíc let před námi,“ říká Jan Blažek, ředitel mosteckého Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech.
Vchynice jsou kouzelná víska na úpatí Českého středohoří, vklíněná mezi kopci Lovošem, Ovčínem a Homolkou, vzdálená tři kilometry od Lovosic.
První písemná zmínka o obci je z roku 1205. Vchynice jsou hrdé na svou historii, včetně toho, že jejich ves dala jméno jednomu z nejvýznamnějších a nejstarších českých šlechtických rodů, pánům Vchynským nebo také dnes Kinským.
Díky nálezům ze stavby dálnice D8 je ale už dnes jisté, že si tohle místo na severu Čech vyhlédli lidé už v pravěku. „Nejstarší vchynické sídliště se zrodilo v mladší době kamenné, neolitu, takže zhruba v letech 5500 až 5000 před naším letopočtem,“ dodává Blažek.

Osady Havranů bývaly i na Ústecku

Zvláštní představa. Lidé jedenadvacátého století sviští v rychlých autech krajinou, kde se před více než sedmi tisíci lety začali jejich prapředci pozvolna učit pěstovat původně divoce rostoucí rostliny.
„Kultuře, která se před sedmi tisíci lety usídlila na našem území, se říká kultura s lineární keramikou a je považovaná za komunitu prvních zemědělců. Od předešlých lovecko-sběračských populací se odlišuje hned v několika významných civilizačních novinkách, označovaných dnes někdy jako „neolitický balíček“, dříve jako „neolitická revoluce“. Sem patří vedle obhospodařování zemědělských plodin a chovu domácích zvířat také textilní produkce,“ vypráví archeolog Marek Půlpán.
Do mysli laika se vkrádají obrázky z literatury pedagoga, etnografa a archeologa Eduarda Štorcha. Neolit se laikovi lépe představuje třeba s pomocí slavné Osady Havranů.
„Rode Havranů! Jsme chudí statkem, jen dívky jsou naše bohatství. Dnes můžeme značně rozmnožit majetek rodu. Obě nabídky jsou pro nás čestné, ale Veveřici vydáme tomu, kdo složí našemu rodu větší výkup. Pět krav, tři ovce a vepř je cena důstojná za dceru náčelníka rodu Havranů,“ hodnotí ve Štorchově knize nabídku výkupného za nevěstu náčelník rodu Černý havran.
Lidský rod stál na počátku cesty k mocným pojmům bohatý a chudý.
Eduard Štorch věděl o existenci kmenů podobných Havranům na územích kolem Prahy. Dnes i díky tolik probírané dálnici D8 odkrývají archeologové stopy neolitických lidí na severu Čech.
Mladší doba kamenná je i v lidských dějinách úplně prvním obdobím budování trvalých sídel, dlouhých obytných domů.
Lidé tehdy vyráběli keramiku s motivem rytých linií a na výrobu svých pracovních nástrojů využívali především kamene, zvířecích kostí a dřeva. Své mrtvé ukládali do hrobů, v nichž se do dnešních dnů dochovávají kostrové pozůstatky, někdy s milodary.
„Část domu kultury s lineární keramikou zkoumali archeologové ve Vchynicích v roce 2009. Dům v severní části tvořil mělký základový žlab a v jižní části nosné dřevěné kůly. V těsné blízkosti domu bylo několik jam. V jedné z nich naši předci pietně pohřbili dítě spolu s keramickou nádobou,“ líčí Půlpán.
Na neolitické osídlení kultury s lineární keramikou navázala i na Vchynicku následná kultura s keramikou vypíchanou, zhruba v roce 5000 až 4500 před naším letopočtem. Zanechala po sobě jiné tvary a výzdobu nádob. Se svými zesnulými se loučila žehem.
Lidé začali osidlovat strategické vyšší polohy, a v některých případech je dokonce ohrazovali mohutným opevněním. „Mezi obzvláště zajímavé projevy kultury s vypíchanou keramikou patří budování rondelů. Mluvíme o kruhových útvarech tvořených hlubokým příkopem, někdy vícenásobným a ohrazeným, který dosahuje průměru několika desítek metrů. Kruh bývá nejčastěji na čtyřech stranách přerušený vstupy orientovanými přesně podle světových stran,“ vysvětluje Marek Půlpán.
Architektura rondelů se podle Půlpána často vykládá jako svatyně či kultovní místo. Vzhledem k orientaci vstupů na světové strany se uvažuje i o funkci těchto útvarů v astronomii, kdy by patrně sloužily jako svérázný pravěký kalendář. Někdy se, s ohledem na rozsah příkopu, rondel spojuje spíše s vojenskou či obrannou funkcí. Jiné názory ho považují za centrum obchodu a směny zboží.

Vchynický rondel je pro archeology pokladem

Za nejvýznamnější objev učiněný při výzkumu ve Vchynicích lze považovat právě rondel odkrytý v roce 2008. Tvořil jej jednoduchý, zhruba dva metry široký a stejně tak hluboký příkop, jehož průměr dosahoval padesáti až pětapadesáti metrů.
„Svými rozměry a charakterem patří mezi typické zástupce obdobné sociokultovní architektury, známé z Čech, Moravy nebo sousedního Německa. Ve výplni příkopu se našly zlomky keramických nádob, množství zvířecích kostí i nejrůznější kamenné nástroje,“ popisují mostečtí archeologové.
V těsném sousedství přiléhala k rondelu i osada lidí s vypíchanou keramikou. Podařilo se doložit půdorysy dvou domů s pozůstatky kůlové konstrukce. Podél nich byly jámy vzniklé při stavbě a v jejich těsné blízkosti rozsáhlý objekt sloužící k těžbě hlíny. Jeden z domů lemovalo lehké oplocení.
„Našlo se několik zásobních jam na skladování potravin či zlomky zrnotěrek, sloužících ke zpracování a semletí obilí. Chov domácích zvířat dokládá široké spektrum kostí běžně nalézaných v prozkoumaných objektech. Na sídlišti se podle odpadu v jedné z jam zřejmě odehrávala i výroba pazourkových nástrojů,“ doplňuje Marek Půlpán.
Sídliště kultury s vypíchanou keramikou, které mělo ve svém bezprostředním zázemí rondel, nelze podle archeologů považovat ze běžné. Na výstavbě se podílelo více lidí, pravděpodobně celá komunita přilehlého sídliště. „Skupina lidí, schopná zorganizovat náročné zbudování takové prestižní stavby, musela u svých sousedů vzbuzovat úctu a obdiv a snad i tato okolnost mohla sehrávat určitou roli v jejich případných nárocích na obývané území,“ předpokládají archeologové.
Rondel ve Vchynicích byl na mírně vyvýšeném návrší, takže tvořil nepřehlédnutelnou dominantu okolní rovinaté polabské krajiny. Byl zřejmě jedním z opěrných komunikačních bodů, ne-li významným oblastním centrem.
„V dnešní době nám orientaci usnadňují mapy a navigační systémy. Při pohybu tehdejších osadníků a obchodníků mohl jejich orientaci v krajině do jisté míry pomáhat z dálky dobře viditelný vchynický rondel,“ domnívá se Půlpán.