Tři neznámí lidé se řízením osudu ocitají v jednom pokoji. Na první pohled nemají nic společného. Každý je tu se svou vlastní vinou, kterou si nechce přiznat. Iluzím o sobě samém však každý věří čím dál míň – a o to víc se snaží, aby jim veřili ostatní. Ocitají se tak v téměř neřešitelných situacích. V takových, které každého člověka potkají nejméně jednou v životě.
Takové je základní schéma dramatu S vyloučením veřejnosti, které mělo v sobotu premiéru v Divadle V Klubu. Režisér Martin Vokoun v něm dal příležitost Tomáši Stolaříkovi, Kateřině Vinické, Kláře Kovaříkové a Michalu Štrichovi. Hra je příběhem o odpovědnosti a o tom, že co ze svého života uděláme a jestli se dokážeme sami sobě podívat jednou do očí, záleží opravdu jen na nás.
„Příběh o tom, že sami jsme strůjci vlastního pekla, napsal francouzský filozof, spisovatel a nekompromisní hledač naděje Jean-Paul Sartre v roce 1944. Je to dokonale napsaná hra, která vstoupila do dějin 20. století. Do dějin úzkosti, rezignace i znovuobjevování smyslu, jež Sartre svým dílem i rozporuplným životem zosobnil lépe než kdo jiný,“ říká dramaturgyně Irena Hamzová Pulicarová a dodává: „Přáli bychom si, aby naše inscenace byla podívanou, při které mrazí, ale která zároveň ujišťuje o tom, že máme naději. Zatím. Než se odebereme za zavřené dveře.“
Uvedením Sartrova dramatu se dramaturgie Divadla V Klubu opět posunula k závažnějším tématům, jejichž dopad je v malém prostoru, kde jsou si herci a diváci doslova na dotyk, mnohem silnější. O tom se mohlo publikum přesvědčit už předchozí inscenací Martina Vokouna Jako naprostý šílenci. Tento mladý režisér je v angažmá Divadla J. K. Tyla teprve druhou sezonu, ale již se stačil nepřehlédnutelně zapsat do povědomí diváků, a to inscenacemi Zahradníkův pes, Jitřní paní a Jako naprostý šílenci. Jako scénografka se v představení S vyloučením veřejnosti představuje Agnieszka Pátá.
