Představuji si, jak ve sněmovně hoří vatry

O potravinách českých i zahraničních, o slunci, policii a panice ve sněmovně. Sedm událostí uplynulých dnů glosuje Václav Marhoul.

Kakao s pilinami

Opakovaný případ falšování kakaa z Polska odhalila Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Pětina kakaa ve vzorcích z Kaufl andu byla nahrazena rozemletou dřevitou hmotou z kakaových slupek, které mají být během výroby kakaa odstraněny.

Václava Marhoula tahle zpráva ani nepřekvapila. „Z takových nekalých praktik nakonec podezřívám pomalu všechny dodavatele velkých prodejních řetězců, jakož i je samotné. Všichni tihle rádoby obchodníci se snaží prvotně jen o jediné - vydělat, nebo někdy spíše nakrást, co nejvíc a s co nejmenšími náklady. Už jen ta „cirkusácky“ barevná prezentace akčních nabídek a často podvodných slev. Řvavá červená, prudká žlutá. Jak na komunistických letácích a nástěnkách,“ přemítá známý režisér.

Konec imunity

Poslancům a senátorům by měla brzy skončit doživotní imunita. Poslanci a senátoři, kteří poruší zákon, se tak zřejmě od příštího roku už nebudou moci spolehnout na to, že se trestu vyhnou. Až jim mandát vyprší, bude s nimi policie moci zahájit trestní řízení.

„Uvidíme, uvidíme, jestli si kapři budou vypouštět svůj rybník,“ váhá Marhoul s jásáním. Jinak s návrhem samozřejmě souhlasí. „Rozsah poslanecké imunity v našich zeměpisných šířkách má snad obdobu jen v banánových republikách, ve kterých si různí diktátoři dávají své poddané ke svačině,“ poznamenává.

Slunce bez podpory

Energetický regulační úřad se chystá zastavit finanční podporu nových obnovitelných zdrojů, a to od roku 2014. Stávající dotace jsou za hranicí ekonomických možností Česka. Jen letos stojí podpora obnovitelných zdrojů přes osmatřicet miliard korun.

„Zelená energie, cesta vpřed, cesta do příštích prosluněných dnů nového tisíciletí, kdy nebudeme potřebovat ani uhlí ani jádro. Na této ochranitelské floskuli někteří podnikavci vydělali stamiliony. Možná projde onen návrh šéfky energetického úřadu paní Vitáskové. Ale i kdyby se tak stalo, bude celkový účet za zelenou elektřinu během příštích dvaceti let stejně představovat částku okolo 900 miliard korun. Ale třeba si to v průběhu těch několika příštích desetiletí slunce rozmyslí a zatne tomu tipec,“ přemítá Marhoul.

Víno bez daně

Vinaři z recesistické vinařské republiky Kraví hora v Bořeticích svolali demonstraci proti plánu vlády zavést spotřební daň na víno. Platit deset korun z každého litru je totiž podle vinařů likvidační.
„Aspoň na něčem jsou vinaři schopni se mezi sebou bez problémů domluvit. Kdyby se tak stejně dobře dokázali dohodnout na společném a nepřekročitelném standardu jakosti a kvality vína,“ přeje si režisér a dodává: „Dnes ve dvou sousedících vinařstvích koupíte třeba chardonnay, z čehož je jedno super a druhé je dobré akorát pro prodej do Prahy.“

Braňte rum!

Čeští europoslanci brání český rum. Česko se svého rumu muselo vzdát po vstupu do Evropské unie v roce 2004. Nyní EU za 5,2 milionu eur chystá reklamní kampaň podporující pravý karibský rum z cukrové třtiny. Čeští europoslanci proti tomu protestují.

V tomto případě stojí Václav Marhoul spíš na straně Evropy. „Přisuzovat název rum tomu, co u nás za rum vydáváme, je opravdu nesmysl. Vydestilované brambory rumem zkrátka nejsou, i kdyby se všichni společně, i s těmi bramborami, rozkrájeli,“ prohlašuje.

Ale podporu alkoholických nápojů ze strany EU jako takovou ovšem považuje za úlet. „Je fakt, že se samozřejmě většina z nás ráda čas od času něčeho napije. Na druhou stranu je z medicínského hlediska fakt, že alkohol je návyková látka,“ kroutí nad tím hlavou.

Pod svícnem světlo

Ve sněmovně vypukla panika: dorazila inspekce práce a zkoumá, zda parlament nezaměstnává načerno asistenty poslanců na takzvaný švarcsystém, a neobírá tak stát na daních.

„Docela by mě zajímalo, jak to vypadá, když ve sněmovně vypukne panika,“ říká Václav Marhoul pobaveně a jako ostřílený filmař si to hned představuje: „Představuji si, jak roztřeseným poslancům vypadávají příbory z rukou. Náhle osiřelá místa v zasedací místnosti. Průvan z otevřených oken, kterými se někteří snažili dostat do bezpečí, honí po zemi denní tisk. Zapomenuté laptopy smutně poblikávají do šera. Chodbami se spolu s ozvěnou nesou vyděšené výkřiky. Někteří úprkem míří po schodech nahoru. Někteří úprkem sbíhají po schodech dolů. Na parketách ve stranických sekretariátech a kancelářích plápolají vatry. Saze z narychlo pálených dokumentů se usazují na stropech. Před toaletami stojí dlouhé fronty. Tam snad ,průvodčí‘ nepřijde…“ uzavírá režisér s úsměvem.