Přehrada je „na dně”. A lovci pokladů vyrážejí do terénu

Obnažené břehy a dno porostlé vysokou trávou. Brněnská přehrada se za jediný měsíc proměnila k nepoznání. Voda v nádrži klesla o deset metrů a lidé tak až do jara mohou obdivovat široké údolí řeky Svratky, která tudy tekla naposledy před sedmdesáti lety.

Kromě turistů přichází na „Prýgl“ i čím dál víc mužů s detektory kovů. Jsou to hledači pokladů, kteří v bahnitém dně pátrají po cenných historických předmětech.

„Není to žádná sláva, ale nechci to vzdávat. Už jsem našel pár starých mincí a kusy poznávacích značek. Ty tady najdete nejčastěji, jsou z kradených aut,“ vysvětluje jeden z hledačů, dvaatřicetiletý Brňan Petr Meixner.

Nezvyklému koníčku se věnuje od doby, kdy si ho poklad našel sám. „Před lety jsem ve Spojených státech pomáhal s demolicí jednoho domu. Našel jsem v něm spoustu zlatých mincí, které jsem pak vyměnil za půl milionu korun. Navíc byly v dřevěné bedně, takže jsem vlastně našel truhlu s pokladem. Člověka taková zkušenost povzbudí,“ říká Meixner.

I bez detektoru

Nejvíce pokladů podle něj ukrývají kamenné břehy přehrady. „V bahně nic nenajdete, tam je akorát bordel. Nejvíc mě štve, že detektor reaguje na jakýkoliv kov. Když zapípá, začnu kopat a pak třeba objevím hliníkové víčko od zavařeniny. Proto hledám často bez detektoru,“ líčí Meixner.

Pokud na dně Brněnské přehrady najde něco cennějšího, doplní tím svou domácí sbírku, ve které má třeba přes pět kilogramů mincí. Na svůj největší úlovek z přehrady ale zatím čeká. „Chtěl bych najít nějakou zbraň z druhé světové války. Jiní hledači tady už našli nějaké mince nebo prstýnky, to je velký úspěch,“ chválí mladý muž své kolegy hledače.

Poklad mezi odpadky

Přehrada je plná skla, zátek od piva nebo plastových úlomků. Najít ve spleti odpadků něco hodnotného tak chce hodně trpělivosti. „Kopat musíte často až čtyřicet centimetrů do hloubky,“ říká Meixner.

Pod jeho vedením si prozkoumávání dna zkouší i redaktoři Sedmičky. Skáčou po kamenech, několikrát se proboří hluboko do bahna. Z ničeho nic se detektor rozezvučí. Po minutové práci s lopatkou je „objev“ na světě. Kus poznávací značky z auta s číslem osm. „Škoda, že jste nenašli sedmičku,“ usmívá se skutečný hledač pokladů a loučí se. Jde dál hledat pozůstatky dávných časů.