Překonávají překážky i sami sebe
Je jich přibližně dvacet s věkovým průměrem sedmnáct let. Nejčastěji se vyskytují u Thermalu nebo na Tuhnické louce. Karlovarští trauceři, neboli parkouristé, nevidí ve zvedání činek v posilovně velký smysl, ale stereotyp. Jejich životní styl je jiný. Běhají po městě i v přírodě a překonávají přirozené překážky, které jim stojí v cestě. Přeskakují zábradlí, přelézají zdi, odrážejí se od obrubníků. Pohybují se s elegancí, lehkostí a dopadají zásadně na špičky.
„Parkour má jedinou myšlenku. Dostat se z místa A do místa B a překonat překážky co nejrychleji a nejbezpečněji to člověk zvládne,“ říká traucer Lukáš Vilím, který, stejně jako jeho přátelé, umí salto z místa vpřed i vzad. Tyto prvky ovšem do klasického parkouru až tak úplně nepatří. Běh s akrobatickými kousky se řadí do jiné kategorie, takzvaného free runningu.
Něco mi chybělo. Našel jsem to v parkouru
Partičku mladých traucerů spojily jejich zájmy před třemi lety, kdy se během zimy potkávali v karlovarské tělocvičně. Téměr každý z nich v dětství rád lezl na stromy nebo dělal gymnastiku a s parkourem se poprvé setkal na internetu. „Začínal jsem s gymnastikou a zkusil i karate, něco mi ale pořád chybělo,“ popisuje své traucerské cítění Lukáš Kolenič.
Běh, který může lidem připadat jednoduchý, ovšem až taková hračka není. Parkouristi se shodují, že rozhodně není pro každého, protože je velice náročný na psychiku.
„Člověk se musí naučit ovládnout, přemýšlet nad svými možnostmi a nenechat se kolektivem přinutit, aby překonával překážky, na které nemá,“ říká Vilím. Každý z těchto mladých lidí i přes bezpečnost, která je pro ně hlavní, někdy své možnosti neodhadl. Nejčastějšími úrazy, které zná každý z traucerů, jsou šrámy na holeních a podvrtnuté kotníky. Výhodou prý ale je, že běh v terénu naučí člověka správně padat bez toho, aby si zásadně ublížil. Trauceři totiž nepoužívají žádné speciální ochranné pomůcky, takže utíkají v tom, co mají zrovna na sobě. Jediným požadavkem je, aby se v oblečení cítili dobře.
„Parkour je příprava na extrémní situaci, která může nastat. Dodává mi pocit jistoty a vím, že pokud se něco stane, budu schopný rychle utéct,“ říká Vilím, který si už vyzkoušel útěk před alkoholem posilněnými neonacisty.
Mezi nejoblíbenější místa karlovarských traucerů v současné době patří okolí Thermalu. Dřív to byl hlavně hrad na Tuhnické louce, je ale daleko od centra a jeho dřevěné kůly se začínají rozpadat. Pod střechou Thermalu navíc mohou trénovat když prší. „Komunisté byli bezvadní parkouristé,“ říká v nadsázce o gigantickém díle ze šedesátých let minulého století další z traucerů Tomáš Dohnal.
Pravým rájem tohoto životního stylu jsou totiž města, kde se architekti za minulého režimu dokonale vyřádili. Například v Mekce hornictví, Mostu.
Pojištění? Dvacet korun za trénink
Trauceři za každý trénink platí dvacet korun do společné kasy, které slouží jako pojištění. Pokud by náhodou někomu poničili majetek, z peněz škodu uhradí. Lidé s jejich formou zábavy většinou problém nemívají, protože trauceři jsou zodpovědní a v podstatě velmi tiší a nenápadní. Pokud chodí trénovat k Thermalu, uklidí navíc nepořádek v betonových kaskádách u řeky, jak se na tom doholi se správcem lázeňského hotelu.
Trauceři shánějí peníze především na setkání s kolegy z jiných měst a získávají je především formou grantů. V zimě si z nich zase platí tělocvičnu. Ze svých kousků pořizují záznamy, které putují na video servery, například youtube. Tato populární stránka funguje mezi traucery jako jistá forma komunikace s ostatními komunitami nejen v Čechách.
