Prezident Masaryk se vrátil do Lán na koni a s čepicí v ruce | E15.cz

Prezident Masaryk se vrátil do Lán na koni a s čepicí v ruce

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Téměř století si obyvatelé Lán přáli mít sochu prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Minulý týden se sen jejich předků splnil.

Vyjížďka prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka (1850-1937) na koni bývala často námětem fotografů, malířů a sochařů. První muž československého státu seděl na „svém Hektorovi“ vždy zpříma, otěže pevně v rukou, čepici na hlavě.
Jezdecká socha v mírně nadživotní velikosti, kterou koncem minulého týdne při příležitosti 160. výročí Masarykova narození lidé poprvé viděli před budovou Muzea T. G. M. v Lánech, změnila klasický pohled na nejoblíbenějšího státníka Československé republiky. Nejenže nesedí na klusajícím či poslušně stojícím zvířeti, jeho kůň se dokonce pase a prezident v myšlenkách odpočívá společně s ním.
„Něco takového by se na jízdárně považovalo za hrubou jezdcovu chybu. V takové chvíli totiž ztrácí nad koněm kontrolu. Leda, kdyby Masaryk urazil nějakých čtyřicet kilometrů v sedle, pak zastavil a dal koni na chvíli volno, potom je to snad ospravedlnitelné,“ říká osmatřicetiletý Jaroslav Krupka z Prahy, který se ve volném čase věnuje jezdectví.
Zpracování sochy považuje za umělecký záměr. Její autor, sochař Petr Novák, mu dává za pravdu. „Nechtěl jsem, aby prezident Masaryk působil jako bojovník nebo úředník, ale především jako člověk. Člověk, který přemýšlí, který ví, že zvíře potřebuje odpočinek, a tak mu jej poskytne,“ tvrdí Novák. I on ví, že právě pasoucí se kůň, který na sobě nese prezidenta s čepicí v ruce místo na hlavě, vyvolá rozporné reakce.

Jediná na světě

Někteří jsou autorovým záměrem nadšeni, jiní nad ním nesouhlasně kroutí hlavou. „To je přesně idea Masaryka filozofa a myslitele, Masaryka, který pobýval tady v Lánech,“ vysvětluje vedoucí lánského muzea Magdalena Mikesková.
Socha v Lánech je nejen jediná jezdecká socha Tomáše Garrigua Masaryka v Česku a Evropě, ale možná i jediná na světě, která zobrazuje pasoucího se koně s jezdcem.
„Socha, kde by měl kůň skloněnou hlavu, patrně neexistuje. Snad jen někde v Americe je údajně dílo s Indiánem, jehož kůň se rovněž pase,“ doplňuje Mikesková.
Masarykovým nejoblíbenějším koněm byl Hektor, světlý hnědouš s hvězdou na čele, kterého prezidentská kancelář koupila jako patnáctiletého roku 1920 od policejního ředitelství za odhadní cenu dvanáct tisíc korun československých. Proč se právě Hektor těšil prezidentově přízni, se autorka třídílného seriálu o Masarykovi a koních, Kristýna Jindráková, jejíž „pátrání“ si lze přečíst na stránkách serveru equichannel.cz, nedozvěděla. „Myslím, že Hektor byl výjimečný zejména tím, že to byl spolehlivý kliďas, kterému nevadilo občas nějaké rýpnutí ostruhou či potrhnutí uzdou,“ uvádí Jindráková. Valach Hektor pošel začátkem roku 1933, ve věku čtyřiadvaceti let na nádor tenkého střeva.
„Socha se mi líbí, ačkoliv kůň není v typu těch Masarykových koní,“ konstatuje majitel hřebčína v Jeníkově v Podkrkonoší Josef Cerman. Hlavně je rád, že se autor Petr Novák nesnažil zobrazit Masaryka na „kladrubákovi“. „Ti jej tahali v kočáře, na nich nejezdil,“ tvrdí Cerman, který nechyběl při odhalování sochy v Lánech.
Sochař Petr Novák z Jaroměře na Náchodsku přiznává, že nebýt toho, že sám před několika lety propadl kouzlu jezdectví na koni, do díla by se patrně nepustil. „Začal jsem jezdit asi ve čtyřiceti, když jsem dělal sochu pro jednoho klienta na soukromou zahradu,“ vypráví Novák.
Fakt, že při práci mohl využívat zážitky z vlastních vyjížděk, mu tak pomohl. „Bez těchto znalostí není taková práce ani myslitelná,“ doplňuje Novák s tím, že paradoxně nejvíce práce měl s výrazem Masarykovy tváře. „Vycházel mi neustále zamračený, takže jsem kombinoval pohled z více fotografií. Z třímetrového lešení to nebylo nic jednoduchého,“ popisuje těžkosti.

Dlouhé čekání na sochu

O stavbu Masarykovy sochy usilovali obyvatelé Lán téměř osm desetiletí. „Idea postavení jezdecké sochy Masaryka v Lánech existovala již v době první republiky, vzniklo i několik sbírek. Tyto snahy přerušil nástup fašismu a později období totality,“ konstatuje ředitel Muzea T. G. M. v Rakovníku František Povolný.
Postavením sochy se začali Lánští zabývat až po roce 1989. „Nejprve se uvažovalo o soše postavy stojící před zámkem, ale byla tu také idea Masaryka na koni. Tu měl i sochař Petr Novák, proto jsme jej oslovili,“ říká Povolný. Shánění peněz v době, kdy rozestavěnému muzeu hrozila exekuce, se ale opět odsunulo. Teprve v roce 2007 vyhlásilo muzeum veřejnou sbírku, do které lidé poslali téměř půl milionu korun. Když začala skomírat, slíbil loni hejtman David Rath, že zbytek peněz na sochu doplatí Středočeský kraj. A tak se také stalo. Více než tři metry vysoká socha stojí před bývalým lánským špýcharem od 6. března 2010.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video