Při jízdě z kopce musíme hodně brzdit
Dali se dohromady letos na jaře. Vybojovali stříbro na domácím šampionátu silničních kol v Drevníkách a vyhráli jeden ze závodů Galaxy série horských kol v Tálíně. Mnohokrát spolu netrénovali, přesto našli při jízdě společnou řeč.
Návrat ke sportu
Krátce po narození stihl Rostislava Charváta zánět spojivek a vinou nesprávné léčby trpí postižením zadní oční krajiny, čípkovou slepotou a světloplachostí. „Zjistil jsem, že mohu dostat státní příspěvek na pořízení cyklistického tandemu, tak jsem si to vyběhal,“ ukazuje zdánlivě jednoduchý postup, jak opatřit kvalitní kolo pro dva v hodnotě padesát tisíc korun.
Kdysi byl členem paralympijského týmu a jezdil prestižní závody včetně exhibice tandemů na Tour de France. „Snil jsem o tom, že budu znovu závodit,“ říká a srovnává: „Česká kola patřila vizáží, použitým materiálem i hmotností k nejhorším. V konkurenci zahraničních týmů jsme vypadali jako chudí příbuzní. Dnes máme stroj lehoučký a přesně vyladěný,“ lebedí si.
Spory mezi posádkami a nedostatek peněz vedly před čtrnácti léty k rozpadu cyklistické reprezentace zrakově postižených. Rostislav Charvát pokračoval v tréninku na sólo bicyklu, denně urazil šedesát kilometrů mezi Červenou, kde bydlí a Týnem nad Vltavou, kam dojížděl za svou profesí učitele hudby. „Měl jsem toho plný brejle, zvláště v zimě ve sněhu,“ ulevuje si.
Nevyhnul se těžkému pádu. Zlomeninu ploténky kurýroval za pomoci léčitele téměř rok, mezitím radil budoucím kytaristům v Milevsku, kam se dostával vlakem. Lepší výdělek bez dojíždění mu nakonec poskytlo schwarzenberské panství. „Při práci v lese jsem spokojený,“ říká. „Díky vstřícnosti knížecích revírníků jsem si troufl uspořádat cyklistické časovky s účastí zrakově postižených přímo na lesních svážnicích, ohraničených závorami,“ líčí svůj návrat ke sportu.
Zorganizoval také závody v okolí Zvíkova a na Orlíku, při nichž usedl za řídítka tandemu, pilotovaného Milanem Kladívkem. „Dal nás dohromady předseda píseckého Galaxy Cyklo klubu pan Švec. Perfektně si rozumíme a jenom lituju, že jsme spolu nejezdili už dřív,“ vykládá nadšeně.
Se zdravými
Milan Kladívko se zjevil mezi cyklisty nenápadně a ve věku, kdy mnozí se závoděním končí. Individuální úspěchy ho míjely, pracoval spíše pro tým. Vynikl až na tandemu. „Když se tohle kolo postavilo, tak jsem se nechal vyhecovat a usedl před Zuzanu Maňourovou, která vůbec neměla strach,“ popisuje, jak se stal pilotem. Docela nám to šlo, za dva roky jsme i leccos vyhráli. Další rok jsem jezdil s Markem Batystou,“ doplňuje jméno stájového druha.
Ve dvojici s Charvátem, který je jeho prvním handicapovaným partnerem, řídí Kladívko svůj tandem v silničních soutěžích pod patronací Českého svazu tělesně postižených sportovců a také na závodech horských kol v rámci Galaxy série. „Měříme síly i se zdravými, pravidla to umožňují,“ vysvětluje pilot.
„Jízda je svým způsobem nebezpečná,“ přiznává. „Za deště bývá trať rozbahněná, číhají na nás kameny a kořeny stromů. Díky váze je tandem stabilnější než sólo, drží dobře stopu a po rovině i do kopce je dost rychlý. V technických pasážích při sjezdu ale musíme hodně brzdit,“ usmívá se muž, jehož úkolem je ovládat kolo a vydatně komunikovat s kolegou, který špatně vidí.
Každý cyklista čas od času okusí nedobrovolné přistání. Milana Kladívka potkalo před pár dny a naštěstí jel sám. „Při tréninku v píseckých lesích se mi do cesty postavil strom,“ říká s nadsázkou. „Mám zlomenou čelist a sešitá ústa, chybí mi osm zubů. Chtěl bych moc poděkovat strakonickým a budějovickým doktorům, kteří mě dávají dohromady.“
Zbytek letošní sezony Kladívko s Charvátem nestihnou, ale do té příští mají spoustu plánů. A nejde jim pouze o společné úspěchy. Rostislav Charvát buduje v Červené nad Vltavou penzion pro cyklisty, zdravé i postižené. „Brzy bude hotovo, otevíráme silvestrovským výjezdem na Kamýk,“ vykresluje pozvánku do jihočeské přírody.
