Zažil něco, co jeho vrstevníci viděli pouze ve filmech. Něco, o čem ostatní jen fantazírují. Osmnáctiletý student oktávy Gymnázia Pierra de Coubertina Stanislav Fořt z Dražic si před dvěma týdny jako jediný středoškolák na světě vyzkoušel na sedm minut stav beztíže.
Není divu. Jeho láskou a vášní je astronomie a fyzika. Na svém kontě má medaile z mezinárodních olympiád v astronomii a astrofyzice, publikuje vědecké práce, vymýšlí počítačové programy, které zkvalitňují vesmírné snímky.
Jak jste se dostal k tomu zkusit si stav beztíže?
Bylo to díky programu Inspirace mladých vyhlášeného při Světovém kosmickém týdnu. Prostě mě vybrali. Poslal jsem životopis, dostal se do národního kola, které se konalo v několika desítkách zemí, a uspěl jsem. Stav beztíže jsem zažil spolu s třemi desítkami dalších platících zákazníků při komerčním letu Boeingu 727.
Co jste přesně zažil?
Letadlo bylo vypolstrované, bez sedaček, okének, úložného prostoru. Před startem jsem vnitřně zpanikařil, ale strach jsem potlačil. Cítil jsem nepopsatelné mravenčení v břiše. Dováděl jsem jako malý kluk. Seděl jsem na stropě, pozoroval vodu, která se mění v bubliny. Prostě jsem si to užil. Když se vracela gravitace, několikrát nás na to upozornili, ale zrovna jsem seděl na stropě a nestihl jsem se vrátit, tak jsem spadl.
Na vlastní kůži jste zažil také výcvik astronautů.
Ano, před dvěma lety v létě jsem byl jedním ze dvou českých studentů, kteří letěli na tento výcvik do americké Alabamy. Spolu s Annou Stindlovou z Prahy jsme si zábavnou formou vyzkoušeli přípravu astronautů před cestou do vesmíru. Rozdělili nás do tří skupin a postupně jsme si zkusili nejen práci v mezinárodní vesmírné stanici, ale i v řídicím středisku a pobyt v raketoplánu. Zažili jsme toho opravdu spoustu.
Co například?
Byli jsme ponořeni v nádrži s vodou, kde byl pomocí tlaku navozený stav připomínající stav beztíže. Naším úkolem bylo postavit na dně konstrukci přesně podle pokynů. Úžasný zážitek byl simulátor raketoplánu. Splnil se mi klukovský sen.
Opravdu?
Oblékl jsem si skafandr a simuloval výstup na oběžnou dráhu, kde jsem měl za úkol opravit satelit. Také jsem zažil, jak se astronauti připravují na stav beztíže. Ten nám navodili prostřednictvím tří kruhů rotujících ze strany na stranu. Člověk je pak úplně zmatený, dezorientovaný.
Kromě těchto zážitků jste získal šest medailí v mezinárodních ních soutěžích za uplynulé tři roky. Které z nich si nejvíc ceníte?
Letos v srpnu jsem získal zlato na olympiádě z astronomie a astrofyziky v Polsku. Ta se ovšem uděluje celé skupině lidí, kteří dosáhnou určitých výsledků. Nás bylo deset z celkem 150 soutěžících. Potěšil mě ale diplom absolutního vítěze celé soutěže.
Kolik studentů soutěží v astronomii a astrofyzice? Kolika koly musíte projít?
Začíná se školním kolem. Toho se účastní sedm tisíc soutěžících ze základek a středních škol. Kola jsou postupová. Končí to státním kolem, ze kterého je pak vybíráno pět účastníků české delegace. Mezinárodnímu kolu ale předchází soustředění, kde tři dny řešíme úkoly z astrofyziky a astronomie.
Jak dlouho se věnujete astronomii?
Asi od třinácti let. Tehdy jsem byl s babičkou na Šumavě zrovna v okamžiku, kdy bylo možné pozorovat padající Perseidy. Pak jsem se astronomii věnoval dále, přitahovaly mě neuchopitelné dálky, vysoké energie. Později jsem zjistil, že v tom vynikám. Mnoho nocí jsem nespal a ze zahrady rodinného domku jsem pozoroval noční oblohu pro potěšení. Zajímají mě proměny pro mě hvězd, planety, konkrétně Mars.
Ve volném čase se věnujete astrofotografii. Jak se v praxi obloha dá vyfotografovat?
Potřebujete k tomu kvalitní dalekohledy na pozorování oblohy a obyčejný digitální foťák. Aby snímky byly kvalitní, vytvořil jsem několik počítačových programů. Pro vlastní potěšení fotografuji například Jupiter.
Získal jste stipendium od Nadace Zdeňka Bakaly. Na které ze zahraničních univerzit byste rád studoval?
Přihlásil jsem se ke stipendiu, zpracoval finanční plán, napsal esej v angličtině a nakonec mě pozvali na pohovor. A vybrali mě. Zvažoval jsem univerzity v Anglii i Spojených státech amerických. Nejraději bych se dostal na Cambridge, mám tam spoustu přátel z různých mezinárodních soutěží a navíc Velká Británie je mi bližší a sympatičtější.
O kterých univerzitách ve Spojených státech jste uvažoval nejvíce?
Jde o univerzity Princeton a Yale. Tam jsem už absolvoval i standardizované testy a získal jsem plný počet bodů. Myslím, že mám velkou šanci. Vstupní pohovor na Cambridge mě teprve čeká.
Chtěl byste se stát astronautem?
Moc rád. Dokonce myslím, že to není nereálné. Evropská unie má Evropskou kosmickou agenturu, tak uvidíme.
V soutěži Středoškolské odborné činnosti jste napsal několik vědeckých prací. Čeho přesně se týkaly?
Byly například o teorii letu slunečních plachetnic, o dynamice vývoje molekulárních částic. Zabýval jsem se i periodicitou zdroje gama záření ve středu Mléčné dráhy.
Máte při všech soutěžích a zálibách čas na studentský život?
Doufám, že maturitu zvládnu. Těším se i na maturitní ples.
Co na vaše úspěchy říkají rodiče a spolužáci?
Rodiče jsou samozřejmě pyšní. Mám šestnáctiletou sestru Lucii, která má velmi podobné zájmy jako já. A navíc krásně maluje. Spolužáci mi gratulují, když se vrátím ze soutěží.
