Teď už ale vím, že jsou mnohem důležitější. Představte si, že máte zažívací potíže a užíváte lék, o kterém si v tom pečlivě poskládaném papírku následně přečtete, že má tyto vedlejší účinky: bolesti hlavy, zmatenost, závratě, deprese, zažívací potíže(!), suchost úst, nespavost a neschopnost sedět v klidu, neklid nohou a přešlapování. Zhoršení svého stavu nejspíš zaregistrujete už po prvním přečtení příbalového letáku, protože v reakci na podané informace zaznamenáte minimálně čtyři popsané příznaky (suchost v ústech, neklid, zmatenost a přešlapování). Po druhém přečtení budete mít všechny.
Naštěstí se v letáčku člověk dozví i to, kde udělal chybu. Většinou když si marnými pokusy složit letáček zpátky do krabičky krátí dlouhou chvíli a do oka mu při tom padne zlověstná věta. „Přečtěte si příbalovou informaci DŘÍVE, než začnete lék užívat.“ Ukazuje se, že je to důležité pravidlo. Rozhodl jsem se totiž raději přečíst si dopředu všechny letáčky u léků, které mám doma a zjistil jsem, že mají neskutečné léčebné účinky! Myslím ty letáčky.
Tak třeba u kloktadla, „které je obvykle dobře snášeno“, jsem se dozvěděl, že může dojít k výskytu otoků rtů, jazyka, víček, dlaní a pohlavních orgánů. Na kloktadlo slušný záběr. Už jen nabytí této znalosti vám garantuje, že vás přestane okamžitě škrábat v krku. Místo léku na bolest zase každou bolest spolehlivě vyléčí jeho příbalová informace: „Léčba přípravkem by při prvních známkách poškození jater měla být ukončena.“ V každém tom papírku najdete podobně ozdravnou pasáž. Stejně jako tam vždy najdete výzvu: „Pokud máte nějaké otázky, zeptejte se svého lékárníka.“ Mám jen jednu: Prodáte mi příště jen ty příbalové letáky? Zabírají totiž skvěle.
