Dveře ateliérů otevřou o víkendu desítky výtvarníků a galerií v jižních Čechách. V centru Tábora může zvědavec zazvonit u dveří v Kostnické 158 na zvonek s nápisem Buzu A. A jako ateliér. Tam v sobotu od jedenácti hodin dopoledne do osmi večer a v neděli od jedenácti do šesti večer zve malíř Teodor Buzu.
Ateliér otevíráte již třetím rokem. Proč?
Věřím, že je to důležitá věc. Mě jako výtvarníka donutí udělat pořádek nejen v ateliéru, ale hlavně v sobě. Musím se odpoutat od obrazů a směrovat se k divákovi. To mě vychovává. Ale taky je to příležitost, jak připravovat lidi. Umění je jako žena, není třeba mu rozumět, ale procítit. A na to musíme být připraveni. Láska není pro blbé, stejně jako umění.
Co člověk pozná lépe v ateliéru než v galerii?
To, co je za obrazem. Nějaký stav, energii, osud, důvod, proč se obraz na světě objevil. Obraz má dvě stránky, vizuální a skrytou. Jako člověk.
Co lidem letos ukážete? Co jste stihl za uplynulý rok?
Vytvořil jsem cyklus maleb na hedvábí, maloval jsem na porcelán, dokončil jsem dvě knihy. Jedna teď vyjde. Je to dvaasedmdesát ilustrací, kniha o světových osobnostech kultury, literatury, umění, a ke každé jsem vytvořil vizuální metaforu.
Podzim je chvílí, kdy se člověk uklidňuje. Je to vhodný čas na otevření ateliéru?
Podle mě ideální. Dochází k bilancování uplynulého roku. Člověk se začíná skrývat, schovávat do sebe a přemýšlet, co dál. A každý člověk, co sem přijde, a já mám štěstí na lidi, takže přichází zajímaví a dobří lidé, tu zanechá nějakou energii, která je pro mě důležitá. Navíc mi tady spí spoustu obrazů, které potřebují vyvětrat, potřebují diváka, aby začly zpívat a mluvit o sobě.
První rok vás navštívilo kolem patnácti lidí, loni již sedmadvacet. Hodně zájemců se možná ostýchá nakouknout do soukromého prostředí umělce. Možná by jim pomohlo, když by věděli, co je čeká. Jak je provedete?
Různě. Každý člověk přijde jinak naladěný. Někdo je zvědavý, co tady je, jiný si přijde dát víno, někdo s jasnou představou, že chce vidět akvarely. A někdo nechce vidět nic, jen si povídat. A já budu jejich. Ale ateliér by měl být otevřený celý rok. Stačí se domluvit.
Vzpomínáte si na zajímavá setkání z minulých ročníků?
Jednou tu byl pán s vnukem a chtěl, abych mu přímo na místě dal lekci malování. Tak jsem to udělal.
Z místních kolegů otevře ateliér Marie Michaela Šechtlová či v Plané Pavel Talich.
A jejich návštěvu doporučuji. U Marie můžete vidět už téměř raritní způsob grafiky - litografii. Navíc pochází ze slavného uměleckého rodu, má spoustu historek, kterými může obohatit. Pavel Talich se věnuje netradiční fotografii. V digitálním životě jeho stará technika camera obscura donutí člověka zastavit se.
Na jaké další umělce z kraje byste návštěvníky nalákal?
Dominika Paštéková-Sládková v Českém Krumlově. Velmi dobrá grafička, která přes každodenní detaily vytváří krásnou poezii. Ladislav Hodný v Týnu nad Vltavou dělá uměleckou knižní vazbu. V Českých Budějovicích malíř Miroslav Konrád může bez přestávky povídat o své inspiraci Francií. Zdeněk Harazin je chodící filozof. Za vším, co maluje, je nějaká filozofická teorie.
Seznam otevřených ateliérů ve dnech 22.-23. října na: www.dnyotevrenychatelieru.cz
