„Čtyři dny v měsíci v práci? To zvládnu. Hlavně když mi neseberou peníze,“ usmívá se s koštětem v ruce čtyřicetiletá Zuzana. Stejně stará Hana jí přikyvuje. Poté se obě chopí nářadí a snaží se nahrnout připravené hromádky prachu a vyplevelené trávy při chodnících na lopaty. Ty jim přidržují dva muži. Čtyřčlenná skupinka oděná do reflexních vest se pohybuje na parkovišti U Pošty v Klatovech.
Stejně jako oni se rozhodly i další tři desítky lidí bez práce přihlásit se do veřejné služby. Redaktorka Sedmičky se rozhodla vyzkoušet, co projekt veřejné služby obnáší. Šestičlenná parta si dává sraz v sedm hodin ráno. Luboš Matějka z Městského úřadu v Klatovech, který má tyto zaměstnance na starost, už má o rozdělení práce jasno.
Sraz: v sedm hodin
Dva muži půjdou na Černou věž. Tam je třeba odklidit zbytky po dělnících. Zbylá čtveřice si pochvaluje, že na věž nemusí. Chápu je, zdolávat několikrát denně přes dvě stovky schodů by mě zřejmě také nenadchlo. Naše skupinka putuje na parkoviště U Pošty. Tam je třeba vyčistit chodníky, zejména zamést okraje a zbavit je plevele. „Když je hezké počasí, tak jde práce od ruky. Pokaždé říkám, ať si to oddělají co nejrychleji a nejlépe, alespoň dřív skončí.
Myslím, že s každým z nich se dá rozumně domluvit,“ říká na adresu pracujících Luboš Matějka. Jeho úkolem je nejen dohlížet na výsledek práce, ale také zajistit potřebné podmínky k ní. „Je problém s nářadím. Tak třeba naložím zlomenou motyku a přivezu novou. Nebo nakládám s chlapama pytle s odpadky do auta a odvážíme je. Pořád je co dělat. A v ulicích města to bude znát, pokud se v nich budeme pravidelně pohybovat,“ dodává Matějka.
I o plánu na další den má jasno. Půjde se uklízet do parku na vlakové nádraží. Čtyřicetiletá Hana, matka čtyř dětí, se stále usmívá. Tvrdí, že při práci v ulicích nemusí sedět doma sama a alespoň se pobaví. Práci na trvalý pracovní poměr už shání skoro deset let. „Byla jsem dlouhou dobu na mateřské. Mezitím se spousta věcí změnila. Všude chtějí počítač, jazyky. A tak jsem na dávkách,“ popisuje žena. Její čistý měsíční příjem se všemi dávkami, které může pobírat, činí kolem osmi tisíc korun. „Nedá se z toho vyžít. Ale co můžu dělat?“ ptá se. Pokud by nechtěla pracovat v rámci veřejné služby, přišla by nejméně o tisícikorunu měsíčně. A to je znát.
„O veřejné službě mi řekli na radnici. Řekla jsem si, proč ne? Čtyři dny v měsíci práce nic není, tak jsem do toho šla,“ dodává Hana. Podobně je na tom její nová kamarádka Zuzana. Její měsíční příjem je 3700 korun. Pokud by nechtěla pracovat v rámci veřejné služby, mohla by tato částka klesnout na pouhých 2020 korun.
Co je třeba
„Patnáct šestnáct stovek je možná pro někoho pakatel. Ale já za tyhle peníze nakoupím jídlo pro rodinu na měsíc. Takže když je mít nebudu, bude hůř,“ vysvětluje Zuzana. Veřejnou službu zavedli v Klatovech do praxe už v dubnu. Tehdy začaly tamní pracovnice kontaktovat dlouhodobě nezaměstnané s dávkami hmotné nouze a vysvětlovaly jim princip fungování této služby. „Během dubna jsme uzavřeli třiatřicet dohod o provedení veřejné služby, ale jen v jednadvaceti případech k jejich plnění skutečně došlo,“ říká tajemník klatovské radnice Miroslav Šafařík.
V květnu se počet zájemců o krátkodobou práci mírně navýšil. Na radnici počítají, že v průběhu června by takto mohlo pracovat v ulicích města kolem pěti až šesti desítek lidí. Na starost mají převážně úklidové práce v ulicích, péči o městskou zeleň a starat se budou i o čistotu sídlišť. S myšlenkou práce na pár dnů v měsíci si možná někteří dlouhodobě nezaměstnaní pohrávají, když ale přijde na vlastní realizaci, couvnou.
„Není nouze o neschopenky a potvrzení od lékařů. Někdy jsou poměrně kuriózní. Například jednou nám přinesl jistý muž neschopenku od lékaře s textem, že dnešní zdravotní stav mu neumožňuje fyzickou práci,“ popisuje tajemník.
