Přišla k nim voda. Bez pozvání i zaklepání. A byla studená a špinavá
Někdo už v neděli odpoledne, jiní v noci z neděla na pondělí. Byli zaliti vodou. Všichni mají jedno společné. Hned vzpomínali na katastrofy z roku 1997 a čekali, zda to letos nebude stejné, ne-li ještě horší. Naštěstí nebylo, ale jen o kousek.
Mraky jako v roce 1997
Manželé Marie a Rudolf Teichmanovi jsou už v důchodu. Svým způsobem jsou ve výhodě. Likvidaci povodňových škod se mohou věnovat skutečně důkladně. Bydlí v domě ve Svinově, v ulici Nad Porubkou. Název ulice mnohdy neodpovídá realitě. Poměrně často totiž bývá ulice pod Porubkou. To byla už minulou neděli odpoledne.
„Pořád jsem hleděla z okna a lomila rukama. Lidé ve Svinově říkali, že ty mraky jsou úplně stejné, jako byly při povodních v roce 1997,“ říká Marie Teichmanová o okamžicích, kdy pršelo a pršelo a voda z Porubky za zahradou byla nejdříve na zahradě, potom ve skleníku a pak ve sklepě. Rudolf Teichman zapnul zkušeně dvě čerpadla, která má pro nejhorší chvíle připravené. Štěstí bylo, že až na krátké výpadky šla elektřina a čerpadla tak mohla pracovat. Největší škody Teichmanům vznikly na zahradě. „Všechno už jsem zasadila. Ze skleníku se stal krytý bazén. Zkoušeli jsme už osprchovat papričky, ale nemyslím, že by to vydržely,“ loučí se Teichmanová už předem s jakoukoli možnou úrodou.
Voda z Porubky přináší manželům na zahradu nejrůznější odpad včetně starých pneumatik. „Koryto Porubky by se určitě mohlo vyčistit a pak prohloubit nebo rozšířit,“ myslí si Teichman. Co vše povodňová voda obsahuje, na to manželé ani raději nemyslí. „ Z nějakého nevysvětlitelného důvodu tady od roku 1997 nemohu vypěstovat cibuli,“ svěřuje se Teichmanová.Před třinácti lety to bylo ve Svinově mnohem horší. Nešla elektřina, čerpadla nepomohla a obydlí Taichmanových zaplavilo kalné bahno.
Voda zleva i zprava
„Už jsem se měl i líp,“ hořce vtipkuje před svým domem v Antošovicích Petr Pišček. Zručný muž si nedávno svůj sklep přeměnil v dílnu a také vinárnu. Voda mu sklep zalila během tří hodin. „Tak to mne tedy fakt překvapilo. Takovou rychlost jsem neviděl,“ diví se Pišček.
Antošovice, vesnická periferie Ostravy, prochází velkými změnami.U zdejších rybníků vyrostla veliká betonová hráz. Kvůli povodním. Místní domy ovšem tentokrát zaplavil potok z druhé strany. Potok odvádí vodu i z nedaleké nové dálnice. „Ještě v pondělí ve tři hodiny ráno bylo všechno v pořádku a v sedm už mne budila žena, že je v domě voda,“ říká Pišček.
Kolem domů jeho sousedů se vytvořila jezera. „Voda mi přišla až ke třetímu schodu. Když jsem před sedmi lety dům stavěl, naštěstí jsem ho o metr zvedl a teď to akorát vyšlo,“ těší Tadeáše Glogowského, že povodeň jakž takž ustál. Jeho dům stojí naproti antošovické hrázi. Ta naštěstí vydržela. Na hráz si alespoň Glogowski vyznačil, kam až sahala voda z potoka z jedné strany a kam voda ze vzedmutých rybníků z druhé strany. To aby v příštích letech věděl.
V roce 1997 nosil všechno z přízemí do prvního patra Petr Šafránek. Teď měl ve svém domě v antošovické ulici Na Tabulkách jezero na zahradě i ve sklepě. „Máme potok za barákem, jenže se z něj stal rybník,“ krčí Šafránek rameny. Jeho žena v pondělí odjela raději pryč, když viděla, jak voda stále stoupá. Šafránek zůstal a čekal, jestli nebude mnohem hůř. V úterý už kolem jeho domu voda začala alespoň opadávat. „Teď se bude dělat už jenom pořádek. A úklid dá pořádně zabrat,“ ví své Šafránek.
