Přivezl Zátopka i americké hokejisty

Litvínovan Ladislav Křičenský je chodící kronikou. I díky němu stojí znovu v Litvínově Bílý sloup.

Litvínov / Osmaosmdesát let by Ladislavovi Křičenskému nikdo nehádal. Pamatuje první republiku. Přežil nálet na chemičku i věznění za to, že pomáhal totálně nasazeným cizincům za druhé světové války. Často pomáhá kronikáři Václavu Novotnému určit, jak se jmenují lidé na starých fotografiích. Lidem z Chudeřína vyprávěl historii této části Litvínova, kde prožil celý život. Je jedním z pamětníků, jenž nakreslil milník, podle kterého je pojmenovaná část města U Bílého sloupu. „Považuji jej za největší žijící hvězdu české menšiny Litvínovska. Těch, co umí německy, protože v mládí museli,“ myslí si kronikář.
Křičenský vysvětluje, že ani on původní Bílý sloup nikdy neviděl. „Když jsem se do Chudeřína za první republiky přistěhoval, už byl milník rozebraný a jeho části sloužily jako patníky v zatáčce z Litvínova na Klíny. Měly zvláštní tvar. Jako kluci jsme je přeskakovali, což ale nezvládl každý,“ vzpomíná.

Když před čtyřmi lety nechal patníky vyzvednout tehdejší starosta Milan Šťovíček, podobu sloupu radnice marně sháněla v kronikách. Nejdůležitější byl vrchní díl, který dokázal Křičenský nakreslit. Před dvěma roky lidé znovuobnovený milník odhalili při chudeřínských slavnostech.

Nitka jeho života se neustále točí kolem aut. Francouzský veterán je dnes jeho pojítkem se světem. „Mám to daleko na autobus, nemít auto, nikam se nedostanu,“ říká Křičenský. Za druhé světové války pracoval jako mechanik v chemických závodech. „Opravovali jsme auta důležitým lidem. Když hlásili ostrý poplach kvůli náletům, dostali jsme příkaz naskákat do všech pojízdných aut a odvézt je do bezpečí, to byla výhoda,“ otevřeně připouští.

Skamarádil se tam i se zajatci. Tajně s nimi vyměňoval chléb za cigarety. Zajatci měli jídla minimum. Ke konci války vše prasklo a Křičenský musel do vězení. V těchto dnech očekává telefon z Francie. Potomek jednoho ze zajatců chce znát, jak se jim za války v chemičce žilo.

Život mezi auty

Po válce jako profesionální řidič přivezl do Litvínova sportovní hvězdy. V roce 1948 Emila Zátopka. Vzpomíná, jak si celou cestu v autě prozpěvoval. Bylo to pár měsíců před ziskem jeho prvních zlatých medailí na olympiádě v Londýně. O rok dříve při mistrovství světa v hokeji v Praze přijelo příliš amerických hokejistů. „Přišel za mnou Honza Zákoutský, hodně se zajímal o sport. Poprosil mě, jestli bychom do Litvínova na přátelský zápas přivezli americké hokejisty. Byl jsem jedním z mála, kdo měl auto. Jeli jsme přes Teplice. Pršelo, všude led. V jednom kopci jsem je musel nechat vystoupit a auto tlačit. Z kopce jsme zase museli jet krokem. Přijeli jsme hrozně pozdě, led roztál, ale byl ples. Amerikáni byli spokojení,“ smál se Křičenský.