Zajít si před rokem 1989 například na typicky indické jídlo do restaurace? Nemyslitelné. Po více než dvaceti letech to není ani na jihu Čech absolutně žádný problém. Svou zásluhu na tom má i rodilý Ind Chhatra Bahadur Adhikari, který už léta v kraji mezi rybníky podniká právě se sítí indických restaurací.
„Do vaší republiky mě přivedla náhoda. Protože kamarád tady podnikal už dříve, a tak jsme se na něj přijeli podívat, jak to dělá. A pak už jsme tady vlastně zůstali,“ říká lámanou češtinou majitel restaurací. Bahdur přicestoval do Česka v roce 1999 a podle jeho slov se mu zde pořád líbí.
„Sice je tady úplně jiná kultura, než je u nás doma v Indii. Trvalo mi to nějakou dobu, než jsem se u vás srovnal. Ale už jsme si u vás zvykli, protože pořád je to v České republice lepší než jinde,“ pousmál se Bahadur.
Chaos se zákony
Kromě zákonů a nejrůznějších byrokratických nařízení, které ztěžují Bahadurovi práci, si při pobytu v Čechách na nic nestěžuje. „Lidé nás mají rádi a my je také, jsou to naši kamarádi. Ale se zákony je pořád něco, protože se pořád něco mění,“ dodává Bahadur s tím, že nejtěžší pro něj byly začátky.
A nejednalo se jen o problémy s úředníky a nařízeními. „Ale já na to koukám třeba jako na sport, někdy prohraju, ale potom zase přišla výhra,“ říká Bahadur.
Přestože vlastní indickou restauraci, českým jídlem on ani jeho rodina nepohrdnou. „Dokonce i rádi jíme vaši českou kuchyni a rádi chodíme do jedné restaurace. Nejradši mám guláš, knedlík, zelo a vepřo,“ říká Ind s úsměvem.
Když už se indický podnikatel rozhodl pracovat ve městě piva, tak ani on neunikl orosené sklenici s bílou pěnou navrch. „Pivo piju. Vaše pivo je nejlepší na světě, skoro tu ani nic jiného nepiju,“ objasňuje Bahadur.
Spokojení zákazníci
O tom, že se Bahadur rozhodl v roce 1999 pro správný krok, svědčí spokojenost Čechů, kteří si dopřávají indická jídla. „Chutná jim, to bychom tady u vás tak dlouho přeci nevydrželi. Češi si nejvíce dávají kuře a v poslední době k tomu chtějí zeleninu. Protože u nás v Indii hodně jíme pálivá jídla, tak pro českou kuchyni naše pokrmy upravujeme. Kdo má rád pálivé, dá si pálivé jídlo. Ale kdo nechce, aby ho to pálilo, připravíme mu jídlo podle přání. Nás zajímá, co mají lidé rádi, a podle toho vaříme. Takže pořád upravujeme naše lístky,“ upozorňuje Ind.
Další věcí, která je v Indii naprosto odlišná od českých zemí, je bezpochyby řeč. Cizinci se tak musejí popasovat s jedním z nejsložitějších jazyků.
„Čeština je hodně složitý jazyk, ale dnes už snad něco zvládáme. Já i moji zaměstnanci. Osobně jsem žádného učitele češtiny neměl, takže jsem se učil sám. I na vaši televizi se dívám. Mám rád hodně pořadů, ale asi nejvíce zprávy, i když se před spaním podíváme i na filmy. Moji zaměstnanci ovšem chodí k českému učiteli, aby víc rozuměli,“ vysvětluje Bahadur.
Ze slunné Kuby
Česká republika nezlákala z exotických zemí jen Indy. Pod Černou věží našel svůj domov také Elio Thondike z Kuby. Kubánec zavítal do tehdejšího Československa v září 1986 a od té doby už v Budějovicích pracuje, chodí se koukat na volejbalová utkání a stihl už založit rodinu. Na místo prosluněného ostrova tak nyní Elio považuje za svůj domov jižní Čechy.
„Do Československa jsem se dostal tak, že jsme na Kubě dostali smlouvu na práci na čtyři roky v zahraničí. A od té doby jsem už tady u vás a moc se mi tady líbí,“ chválí si Thondike české prostředí.
I jemu dělala prvních pár let největší potíže čeština. „Na začátku byl pro mě nejtěžší váš jazyk a zima, na kterou jsem si za ty roky už zvykl,“ doplnil Kubánec.
Elio po zabydlení dokonce začal hrát volejbal za českobudějovické týmy a našel si mezi Čechy spoustu kamarádů. „Nemám tu s nikým žádné problémy, naopak, Češi jsou velmi příjemní,“ míní Thondike.
Občas se po volejbalovém zápase u českého piva rozpomene na svou rodnou zem, na Kubu. „Se svými sourozenci jsem pořád v kontaktu,“ říká sportovec.
Podle nejnovějších dat, které vydaly výsledky posledního sčítání, bydlí v Jihočeském kraji 14 090 cizinců. A mezi ně se může počítat i Andy Agustin Rojas Guevara z Venezuely. Zkráceně Andy Rojas nastupuje v letošní sezoně ve volejbalovém týmu Jihostroje.
Čeština je problém
Také on si musel zvyknout na zcela odlišnou kulturu od té latinskoamerické. Oproti indickému restauratérovi či Kubánci Eliovi česky téměř nemluví. Je tady přece jen krátce.
„Na pár věcí se nás zeptá, co to znamená. Pár věcí pochopil sám od sebe a myslím, že zná pár základních i nepublikovatelných slov,“ povídá o svém spoluhráči českobudějovické libero David Juračka s tím, že Andy asi ani češtinu nepotřebuje, umí italsky či anglicky. Samozřejmostí je španělština.
„Všichni se s ním nějak už domluví. Andy už v Evropě hrál, takže si nemyslím, že je to pro něj u nás v republice velký skok do neznáma,“ dodává Juračka.
S angažováním hráčů z Jižní Ameriky má českobudějovický Jihostroj nemalé zkušenosti. Miláčkem publika se doslova stal před třemi lety Diego Bonini z Argentiny anebo loni Maximo Torcello také z Argentiny.
„Určitě si jsou v některých věcech podobní. V každém případě musím říci, že jsou Jihoameričané opravdu hodní a skromní lidé. Andy je dobrý hráč, ale i člověk. Humor mu není cizí,“ říká Juračka s tím, že v šatně se s ním spoluhráči baví anglicky, univerzál Jakub Novotný italsky a asistent trenéra Stanislav Pochop pak zase španělsky.
Sám Rojas byl dokonce nedlouho po svém příchodu na jih hostem ve sportovním pořadu v České televizi, kde odpovídal všelijakým otázkám lidí.
A právě řada dotazů mířila opět na české klimatické podmínky a na to, jestli zde není Andymu zima. „Zatím tady není zase takový chlad, ale musím to nějak přežít. Protože já samozřejmě dávám přednost teplu. Ale už jsem říkal, je to zatím dobré a stačil jsem si také koupit něco na sebe,“ uculoval se venezuelský smečař v televizním studiu.
Poznává místní krásy
Přesto si ale cizinec v Čechách pomalu zvyká. „Andy už poznal nejen České Budějovice, ale i v Táboře se byl podívat nebo v Českém Krumlově. Říkal, že se mu to moc líbilo. Naše pivo také ochutnal, ale alkoholické nápoje nevyhledává,“ uzavírá mladý volejbalista.
Jeho venezuelský spoluhráč ve chvílích volna na přelomu roku odletěl do své rodné vlasti.
