Třípokojový panelákový byt Dalibora Slavíka z Frýdku-Místku připomíná malé hasičské muzeum. Ve skříních má stovky nejrůznějších exemplářů vztahujících se k oboru, kterému propadl. A propadl mu tak, že se mu věnuje nejenom jako profesionál v práci, ale i ve volném čase jako dobrovolný hasič.
Rodinná tradice
Už jako kluk hasil cvičné ohně na žákovských soutěžích. Pokračoval tak v rodinné tradici. Jeho dědeček byl dobrovolný hasič, otec působil u profesionálů. Slavík se sice vyučil autokarosářem, ale práce u hasičů dostala přednost.
„Na vojně jsem narukoval do pluku civilní ochrany, jehož součástí byla jednotka hasičů. Jakmile jsem svlékl vojenskou uniformu, začal jsem si hledat místo hasiče,“ vypráví Slavík. Nejprve ale musel udělat maturitu.
Nějaký čas pracoval v hasičské jednotce Škody Auto v Kvasinách. A tam zažil prozatím svůj největší zásah, když hasil obrovský požáru unimobuněk. Ty sloužily jako ubytovna a sklad.
„Teď jsem velitelem družstva hasičů v Gumárnách Zubří. V podniku jsme větší zásah zatím neměli. Poměrně často ale vyjíždíme mimo továrnu, když v okolí hoří dům nebo se stane autonehoda,“ vysvětluje.
Na sbírání hasičských předmětů se dal Slavík před dvanácti lety. „Začal jsem tužkami a magnetkami,“ vzpomíná.
Později svůj zájem rozšířil o nášivky, odznaky, pohlednice, kapesní kalendáříky, modely hasičských aut, prospekty, čepice a přilby. Něco mu dal otec, většinu ale vyměnil s ostatními sběrateli, případně koupil nebo dostal od lidí, kteří uklízeli na půdě a chystali se staré věci vyhodit.
Nášivky z Ameriky
Většinu sbírky uchovává v naditých skříních. „Manželka sice trochu trpí, ale podporuje mě. Občas mi dá i zajímavý tip na nový přírůstek,“ oceňuje Slavík manželčino pochopení.
Mezi nejcennější exponáty patří nášivky označující příslušnost ke sborům. Zdobily uniformy hasičů od nás i z ciziny. „Mám jich spoustu. Ale nejvíce si považuji těch z Ameriky. Mám nášivky hasičů z New Yorku, Washingtonu, Berlína i Madridu. Od kolegy jsem získal nášivku z Koreje. Nevím ale, jestli z Jižní nebo Severní. To musím ještě zjistit,“ říká se smíchem Slavík.
Sbírá rovněž staré hasičské přilby. Ty poškozené sám opravuje. „Některé nosili k požárům hasiči už za první republiky. Ještě starší je odznak s nápisem Hasiči Království Českého, pocházející z Prahy,“ popisuje cenné kousky Slavík.
Nejrozměrnějším exponátem je dýchací přístroj, vyrobený před padesáti lety v Německu. Ve výbavě ho mívali hasiči i horníci. „Kyslíková náplň vydržela hodinu. Já bych ale s tímto přístrojem pracovat nechtěl. Dnešní technika je lehčí, pohodlněji se nosí a masky lépe těsní. Když v láhvi dochází kyslík, přístroj vydá signál, abychom opustili prostor. Máme to o trochu jednodušší než kolegové v minulosti,“ přiznává Slavík.
Historický dýchací přístroj dostal Slavík od dobrovolných hasičů ve Valašské Bystřici, když tam u příležitosti svěcení jejich nového auta uspořádal výstavu. „Měli dva, tak mi jeden darovali,“ říká nadšeně hasič.
Aby se o svém oboru dověděl co nejvíce, studuje staré almanachy a odbornou literaturu. Dvakrát do roka vyměňuje své sbírky s podobnými nadšenci na tradičních setkáních hasičů v Přibyslavi.
Zájem o historii přivedl Slavíka do Sboru dobrovolných hasičů v Janovicích, kde působí několik jeho kamarádů. „Chloubou sboru je stará čtyřkolová stříkačka s ruční pumpou. K požárům ji vozilo koňské dvojspřeží. Je to nádherný kousek, ale z její historie víme jen to, že ji hasiči koupili v roce 1907. Starají se o ní kolegové a já jsem dostal za úkol zjistit o ní něco bližšího,“ uvažuje Slavík.
Nebyla by to pro něj jediná výzva. Už teď má v janovickém sboru na starost webové stránky. Brzy možná povede i jeho kroniku. Povolanějšího a zanícenějšího kronikáře si tamní hasiči nemohou vybrat.
