Stanislav Vondrák z Barchova u Pardubic si splnil klukovský sen. Pořídil si sbírku silných amerických aut. Když vyjíždí se svým černým Thunderbirdem z roku 1975, je ho slyšet přes půl vesnice. „Americká auta mám rád. Jsou úplně jiná než vozy, které se vyrábějí v Evropě. Jsou podstatně větší a mnohem výkonnější. To mě na nich přitahuje,“ říká.
První byla Pragovka
V garáži a v přístřešcích kolem dvora má více než desítku majestátných veteránů.
„Už je ani nepočítám. Většinou koupím nějaký vrak a dám ho do pořádku. Sehnat díly dneska není problém. Běžně je objednávám přes internet v Americe. Leze to do peněz a stojí mě to spoustu času. Kdybych měl všechna svá auta najednou umýt, den času by na to nestačil,“ dodává Vondrák.
Svoji sbírku aut začal dávat dohromady ve Švýcarsku, kam jeho rodina emigrovala v roce 1968.
„Měl jsem tam dílnu a kolem aut pracuju celý život. Zájem o veterány byl tedy logický. Prvním byla Praga Piccolo, kterou jsem zdědil po otci. Mám ji dodnes,“ říká Vondrák a ukazuje na archaický kabriolet z roku 1924.
Když se po roce 1990 Stanislav Vondrák rozhodl vrátit do Čech, většinu své švýcarské sbírky rozprodal, aby ji v Česku začal znovu dávat dohromady.
A které ze svých aut má nejraději? Mohutný modrý kabriolet Chrysler Imperial z roku 1964. Je to typ auta, které je rekvizitou amerických filmů odehrávajících se v šedesátých a sedmdesátých letech.
„Považuju ho za nejzajímavější. Vydražil jsem ho na aukci ve Švýcarsku. Bylo už částečně zrestaurované a tady jsme jeho rekonstrukci dodělali. Trvalo to dva roky,“ líčí sběratel.
Rekonstrukce se mu podařila. Na letošní burze veteránů na pardubickém dostihovém závodišti se svým modelem vyhrál v jedné z kategorií pohár za druhé místo.
Na ježdění není čas
Na nových přírůstcích do sbírky pracuje Stanislav Vondrák se svými pomocníky v domácí dílně, která tak trochu připomíná muzejní depozitář plný naleštěných dílů. „Třeba tohle je Ford Mustang z roku 1971. Už jsme na něm odvedli mraky hodin práce a pořád to nevypadá jako auto,“ ukazuje na skelet žlutě nalakované karoserie bez motoru, oken, blatníků a dalších částí. Než s tímhle autem vyjede na silnici, bude to ještě chvíli trvat.
„Sice mám sbírku skvělých aut, ale moc s nimi nejezdím. Není na to čas. Také vždycky není po ruce někdo, kdo by jel se mnou. A samotného mě to nebaví. Objíždím hlavně srazy amerických veteránů v okolí,“ říká Vondrák s tím, že to ale není dobře.
„Auto nemá dlouho stát, protože pak chátrá a stárne v něm benzin,” uzavírá vyprávění Vondrák.
