První Brňánek roku 2009 Vojtěch Malý miluje vodu a rád se fotí

Sedmička navštívila Vojtěcha Malého, který oslaví rok na Nový rok. V Brně se narodil jako úplně první dítě v roce 2009.

První svíčku na narozeninovém dortu zatím sfouknout nedokáže, neváhá ale prozkoumat šlehačku a ozdobit jí skleněný nábytek. Jen co Vojtěch Malý před rokem vykoukl na svět, znalo jej celé Brno.
Jako prvnímu Brňánkovi roku 2009 mu přály hlavy města i kraje. Malý Vojtěch z toho těžkou hlavu neměl, zato jeho mámu neobvyklá návštěva v porodnici zaskočila. „Vždy jsem si přála být v televizi v županu,“ vzpomíná s ironií a úsměvem Vojtova matka Soňa Malá na nečekané minuty slávy.

Vojtěch totiž o dva dny předběhl termín porodu, který stanovil lékař. Dost možná už se mu nelíbilo na silvestrovském večírku, ze kterého Malí spěchali do bohunické nemocnice. „Narození Vojtíška bylo úspěšným zakončením oslav Nového roku,“ říká prvorodička. Vojta se narodil 1. ledna ráno pět minut po deváté. Vážil 3,75 kilogramu a měřil 51 centimetrů.

Malý a velmi zvědavý

„Bababa,“ brouká si usměvavý Vojtěch, který za rok vyrostl o dvacet centimetrů a přibral skoro šest kilo. S oporou křesla či stolu si stoupne a je vidět, že na procházku už by rád vyrazil po svých. Po třech nejistých krocích ale měkce přistane na zemi.

„Některé děti v jeho věku toho umí více, jiné méně,“ hodnotí vývoj syna Radek Malý. Neváhá ale dodat, že je Vojtěch tím nejskvělejším batoletem na světě. „Zlatější už být nemůže. Jestli jsme někdy měli štěstí, tak na Vojtu. Spí dobře a jí nádherně, většinou nekřičí bezdůvodně,“ říká Malý.

Vojta je nyní ve věku malého objevitele. „V poslední době si oblíbil hračky, které vydávají zvuk, blikají a reagují na to, co dělá. Třeba takový dětský mobil na hraní. Nedávno navíc objevil, že když vytáhne lampu ze zásuvky, světlo zhasne. To je pro něj velké divadlo,“ říká otec. Dobrou zábavou je pro Vojtěcha i pózování fotografovi Sedmičky. Chlapec zvědavě kouká do objektivu a dokonce předvádí různé výrazy, když slyší cvakání závěrky foťáku.

Fotomodel? Spíše plavec

Pózovat před foťákem Vojtěch nejspíš v budoucnu nebude, zatím ale vše naznačuje tomu, že by mohl být plavcem. „Koupání je pokaždé nejméně půlhodinovou záležitostí. Vojtu vždy musím z vody vytáhnout, ačkoli nechce,“ říká Malá. Vojtěch už má za sebou i první návštěvy bazénu. „Chodíme do plavání a to je pro Vojtíška vždy velký zážitek. Jednou už plaval i pod vodou, což ho baví. Jak vleze do bazénu, tak je spokojený. Prvních deset minut je z vody doslova vyřízený. Možná je to tím, že byl s námi ještě v bříšku u moře v Řecku,“ přemýšlí nad Vojtěchovou první láskou jeho matka Soňa Malá.

Až Vojtěch vyroste, možná se podiví, kolik toho během prvního roku života stihnul procestovat. „Když měl dva a půl měsíce, byl s námi na horách v Rakousku, kde se v kočárku vezl na lanovce. O tři měsíce později se mnou strávil týden v Londýně,“ líčí Vojtěchova máma. Vojtěch neustále něco říká, zatím mu ale není příliš rozumět. „Tata a mama už říci dokáže, vše ostatní je pro něj ba ba. I když psa už si také pojmenoval slovem baf,“ vysvětluje táta.

Soňa Malá ale dodává, že už Vojtěch rodičům určitě dobře rozumí. Hlavně to, co nesmí. Pro Vojtu například bude ještě řadu let tabu zvuková aparatura v obývacím pokoji. „Vojta dobře ví, že nesmí sahat na dálková ovládání. Schválně si je ale bere do rukou a potutelně se na nás směje. Určitě nás tím tak trochu provokuje,“ myslí si otec Radek Malý.

Zapnout nebo přepnout televizi Vojtěch zatím neumí, s dveřmi skříní v kuchyni už si ale snadno poradí a vytahat na podlahu hrnce svede hravě. Občas si troufne i na složitější přístroje. „Když u nás byla na návštěvě babička, tak si Vojta hrál s jejím mobilem. Podařilo se mu odemčít klávesnici a nakonec vytočil moje číslo. Docela mě překvapilo, kdo mi to z vedlejšího pokoje volá,“ vzpomíná Vojtěchova máma.

Velký jedlík Vojtěch Malý

Vojtěch musel svůj první rozhovor pro noviny po půlhodině ukončit, dostal totiž hlad. „Ještě má mléko od mámy, jinak jí některá běžná jídla bez soli i koření, příkrmy nebo rohlík,“ říká Soňa Malá, která Vojtu usazuje do krmicího křesílka. Vojtěch nespustí lžíci z očí a bez říkání otevírá pusu, kterou zdobí čtyři zoubky. „Lžička je jeho oblíbená hračka, takže mu chutnaly i kapičky, když byl nemocný. Je to velký jedlík,“ pochvaluje si máma.

Sám se dosud lžící nenají. „Do pusy by se asi strefil, ale jen v jednom z mnoha případů a většina jídla by skončila na bryndáku nebo na tváři,“ myslí si Vojtěchův táta.
Pusu Vojtěch často používá k průzkumu okolí. „V poslední době strká do pusy úplně všechno. Hračky a další věci nejčastěji putují na podlahu, a pak zpátky do pusy,“ popisuje táta oblíbenou činnost batolat.

Bude první, tušili známí

Dvaatřicetiletý Radek Malý pracuje na brněnském výstavišti. Ženu Soňu, které bylo stejně jako jemu, si vzal v srpnu 2007. „Vojta nepřišel neplánovaně, naopak bych řekl, že se narodil v tu nejlepší chvíli,“ říká otec Malý. Jako každý první občánek dostal Vojtěch od primátora Romana Onderky květiny a zlatý dukát. „Dukát sice nějakou cenu má, ale je to spíše symbolický dárek. A i pozornosti médií si nejvíc užili přátelé,“ vzpomíná Malý.

Právě přátelé a známí rodiny Malých nepochybovali o tom, kdo bude prvním Brňanem roku 2009. „Od začátku mi psali, že byl Vojtíšek letos určitě první. Potvrdilo se to hned druhý den po porodu, kdy přijela televize a politici,“ vzpomíná Vojtěchova matka.

O dalších dětech manželé Malí zatím mluví nanejvýš v jednotném čísle. „Narození syna bylo opravdu velkou změnou. Hlavně v tom, že se člověk tři čtvrtě roku pořádně nevyspí. Odměnou za probdělé noci ale je, když se Vojta začne usmívat,“ hodnotí Soňa Malá rodičovské radosti i starosti. Malí už mají dokonce jasno v tom, co po nich Vojtěch zdědil. „Podobný je tátovi,“ říká Radek Malý. Jeho manželka chvíli přemýšlí. „A klidný je po mámě,“ dodává Soňa Malá.

Vojtěch na závěr ukazuje, že zná více slov, než prozradili jeho rodiče. Při loučení s Malými v jejich bytě v Bystrci večeřící Vojta zvedá ruku a doprovází své gesto slovem: „Pápá.“