První deska v českých zemích vznikla před sto lety v Ústí nad Labem

Výrobní hala ZPA Ekoreg je běžná dílna se soustruhy a vrtačkami. Že tu kdysi dělníci lisovali gramodesky, by hádal málokdo. Přitom odsud proudily do celého světa černé kotouče se slavným logem.
„Byla to první továrna na gramodesky v českých zemích. Založil ji Josef Berliner, bratr vynálezce gramofonu Emila Berlinera, jako pobočku své německé továrny. Měla zajistit zásobování rakouské monarchie, aby se firma vyhnula vysokému dovoznímu clu,“ říká ústecký historik Martin Krsek. V areálu firmy upozorňuje na detaily, které slavnou dobu připomínají. Původní uzávěr topení, důmyslné světlíky, secesní zábradlí. „I za tuhle kliku ještě bral pan Berliner,“ tvrdí.
Zaměstnanci historii firmy většinou znají. Jedna z nich, Běla Kaplanová, přináší kresbu továrny z roku 1918. „Maminka tu ještě dělala motorky do gramofonů,“ svěřuje se. Dnes dělníci v halách vyrábějí měřicí přístroje.
Výroba desek začala v Ústí v květnu 1910. Nesly nejčastěji název Monarch Record Gramophone a stály čtyři až šestnáct rakouských korun. Už v roce 1911 firma zavedla i lidové gramodesky Zonophone Record v ceně jedné až dvou korun.
Ve dvacátých letech společnost ovládl britský gigant The Gramophone Company. Na ústeckých deskách se od té doby točilo jedno z nejproslulejších log na světě, His Master´s Voice, které britská gramofonka používala od roku 1910.
Logo vychází z obrazu anglického malíře Francise Barrauda. Zachytil na něm křížence hladkosrstého foxteriéra jménem Nipper. Ten ale původně seděl u jiného přístroje. „Měli jsme doma fonograf a často jsem si všiml, jak je pejsek zmatený, když se snaží zjistit, odkud vlastně zvuk vychází,“ řekl Barraud v roce 1921. Námět zaujal manažera The Gramophone Company. Výtvarníkovi nabídl, že když fonograf přemaluje na gramofon, firma dílo za sto liber odkoupí.
Desky se jménem Ústí nad Labem vyvážela firma do celé střední a jihovýchodní Evropy, Palestiny i Maroka. „Jenom do států, kde neměli rádi psy, se z obchodních důvodů používal starší motiv s píšícím andělem,“ podotkl ústecký archivář Vladimír Kaiser.
Ústecká lisovna vydala dvanáct tisíc titulů, od nahrávek světových umělců po vystoupení Vlasty Buriana. V září 1938 Britové přesunuli před okupací Sudet výrobu do Prahy. Po válce si stejně prozíravě nechali vypracovat expertizu předpokládaného vývoje v Československu. Výrobu už neobnovili.