Možná i na vašem počítači běží populární program SETI@home, který se snaží nalézt signály mimozemských civilizací v jinak běžném vesmírném šumu. Pod zkratkou SETI se však ani zdaleka neukrývá jen zmíněný projekt Kalifornské univerzity v Berkeley, ale celá filozofie hledání mimozemských civilizací.
Institut SETI, který však nemá se SETI@home moc společného, sídlí na prestižní adrese v Silicon Valley a je jedním z nejslavnějších vědeckých pracovišť. SETI má jednoho duchovního otce a jeden zcela prokazatelný počátek. Vloni tomu bylo padesát let od chvíle, co se o první zachycení mimozemského signálu pokusil astronom Frank Drake v rámci projektu Ozma (dle slavného díla Čaroděj ze země Oz). Projekt později přerostl v SETI a Frank Drake se proslavil svou rovnicí, odhadující počet mimozemských civilizací v naší Galaxii. Některé její parametry sice již dnes odhadnout dokážeme, u dalších to možná nedokážeme nikdy.
Okolo SETI, které se z vyhledávacího projektu postupně stalo doslova filozofií a podle mnohých snad až náboženstvím, se v průběhu 20. století pohybovala řada slavných jmen. Mezi nimi nelze opomenout zřejmě nejlepšího popularizátora astronomie v historii Carla Sagana. Ten pomohl SETI významně přiblížit lidem už jen svou sci-fi knihou Kontakt, která se dočkala filmového zpracování krátce po jeho smrti. Předlouhou hlavní postavy, ztvárněnou Jodie Foster, byla údajně Jill Tarter, dnešní ředitelka jednoho ze dvou center Institutu SETI.
Carl Sagan
SETI v dnešní době
Hledání mimozemských signálů běží dál i přesto, že ani za půl století nevedlo k úspěchu. Zmíněná Kalifornská univerzita v Berkeley a Institut SETI dokonce staví rozsáhlou síť radioteleskopů ATA (Allen Telescope Array), která by se měla zaměřit nejen na hledání signálů umělého původu, ale i na běžný radioastronomický výzkum. Název sítě není překlepem. Čtenáři se občas domnívají, že správně má v názvu figurovat slovo „alien“, ale souvisí se spoluzakladatelem Microsoftu Paulem Allenem, který v počátcích projekt vydatně podpořil. Zatím je dokončena jen hrstka z plánovaných 350 antén o průměru šest metrů.
V posledních letech můžeme v oblasti hledání mimozemských signálů vidět jisté náznaky revoluce (nebo alespoň evoluce). Lidé okolo SETI si velmi dobře uvědomují, že hledat důkazy mimozemského života výhradně radiovou cestou je až příliš antropocentrické.
Do značné míry k tomu přispívá argument, že naše civilizace se dostala do fáze, kdy okolo své planety šíří dosti vydatným způsobem rádiový šum. Televizní i rádiové vysílání se dostává i za hranice zemské atmosféry a utváří okolo Země jakousi slupku o poloměru více než 70 světelných let (televizní vysílání začalo někdy v polovině 30. let minulého století). Faktem, o kterém se raději už tolik nepíše, je, že tento signál je už ve vzdálenějších končinách naší vlastní Sluneční soustavy relativně slabý a i většími anténami špatně zachytitelný.
Významný posun nastává alespoň ve strategii. Část snažení SETI se již neorientuje na bezduché pročesávání oblohy, ale stále častěji na konkrétní exoplanety a planetární systémy. Přesto dnes existuje celá řada projektů, které hledají náznaky mimozemské civilizace jinou než rádiovou metodou. Ale také tyto postupy jsou více či méně ovlivněny antropocentrickou zátěží.
Máme je?
Není úplně pravdou, že by hledání signálů umělého původu pod značkou SETI bylo jen listem nepopsaného papíru. Historie projektu pamatuje několik okamžiků, kdy se srdce všech zastánců projektu pořádně rozbušila.
Nepříliš známá událost se odehrála v roce 1997. Radioteleskop v Green Bank tehdy skutečně zachytil signál, vykazující všechny znaky mimozemského původu. Postupně byly vyloučeny možné příčiny – přirozený šum z vesmíru, rušivý signál ze Země i rušení z některé družice či sondy.
Poslední varianta se však vědcům nakonec vrátila jako bumerang. Zachycený signál byl skutečně umělý; šlo o vysílání sondy SOHO, která zkoumá Slunce z jednoho z libračních center. Astronomové byli původně trochu zmateni, neboť anténa radioteleskopu nesměřovala přímo na sondu.
6EQUJ5
Podstatně známějším případem je zachycení tzv. „signálu Wow“. Jerry Ehman při vyhodnocování dat napsal slovo „wow“ na výtisk z počítače vedle několika zakroužkovaných číslic a písmen. Konkrétně šlo o 6EQUJ5. Velké množství zastánců konspiračních teorií a podobných pomatenců založilo na těchto šesti „symbolech“ svou živnost a o svém rozboru dokázali napsat i celé knihy.
Slavný výtisk se signálem Wow
Vraťme se ale na samotný počátek. Psal se 15. srpen 1977 a radioteleskop na Big Ear Radio Observatory v Ohio State University zachytil více než podezřelý signál. Kdyby měli astronomové popsat, jak má takový mimozemský signál vypadat, nebyli by asi daleko od toho, jak vypadal signál Wow. Ten byl 30× silnější než pozadí a během 72 sekund postupně zesiloval a pak zase slábl, až se definitivně ztratil. Díky tomu lze téměř určitě vyloučit poruchu zařízení. Je také velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o pozemské rušení, neboť signál byl zachycen na frekvenci, která byla vyhrazena pouze pro astronomické účely. Signál byl rovněž velmi úzký, což by opět naznačovalo mimozemský signál.
Oněch šest symbolů zakroužkovaných Ehmanem má ovšem podstatně prozaičtější vysvětlení. Proužek, který na observatoři „lezl“ z tiskárny počítače, disponoval celkem padesáti sloupci, zaznamenávajícími intenzitu signálu v každém 10 kHz širokém kanálu. Mezi jednotlivými hodnotami byl zhruba dvanáctisekundový rozdíl – deset sekund trvalo pozorování radioteleskopu, další dvě sekundy zabralo zpracování informací počítačem.
Aby se astronomové neutopili pod závalem papíru, bylo zvoleno co nejúspornější řešení záznamu. Pro každou intenzitu byl rezervován pouze jeden alfanumerický znak (číslo nebo písmeno).
Intenzita signálu byla vždy brána jako interval. S čísly 0 až 9 si tak počítač vystačil do intervalu 9,999… Pro 10 bylo rezervováno písmeno A, pro 11 B, pro 12 C atd. Samozřejmě ani výčet písmen není nekonečný, takže při dosažení hodnoty 36 se systém vrátil na začátek. Intenzitu 40 by tedy počítač vypsal jako 5 (40–35 = 5). Takový postup však byl definován pouze teoreticky – aby k překlopení vůbec došlo, musel by být létající talíř s mimozemšťany snad jedině přímo na oběžné dráze Země.
Oněch šest znaků, které později řada fanatiků všemožně přepisovala do matic apod., nebylo nic jiného než vyjádření intenzity signálu v průběhu 72 sekund a to takto:
6 = rozsah 6,0 až 6,999…
E = rozsah 14,0 až 14,999…
Q = rozsah 26,0 až 26,999…
U = rozsah 30,0 až 30,999…
J = rozsah 19,0 až 19,999…
5 = rozsah 5,0 až 5,999…
Už samotná hodnota U byla velkým překvapením, nic silnějšího do té doby na pásce zachyceno nebylo.
Zdroj signálu měl podle všeho přicházet z oblasti v souhvězdí Střelce. Astronomové na ono místo zamířili radioteleskopy, ale nikdy nedosáhli žádného úspěchu. Původ signálu tak zůstává i po 35 letech neobjasněn, i když na stole bylo a je řada možných vysvětlení (například signál z pulsaru).
Zachytili jsme signál mimozemšťanů. Co dál?
Zkusme na okamžik popustit uzdu naší fantazii a představit si, že zrovna nyní některý z radioteleskopů zachytil signál, který má všechny příznaky mimozemského původu. Co by se dělo pár okamžiků poté? A co den či týden po historické události?
Na první pohled se může zdát, že dění po zachycení signálu nelze vůbec odhadnout, neboť s něčím podobným nemáme zkušenost. Snad až na zmíněný signál wow, kde však zůstalo jen u podezření.
Ale situaci „den poté“ přece jen částečně dokážeme popsat. V roce 1960 byla založena Mezinárodní astronautická akademie (IAA), zabývající se nejrůznějšími aspekty mírového výzkumu vesmíru a úzce spolupracující s Mezinárodní astronautickou federací. S oběma organizacemi jsme se mohli nedávno setkat v Praze, kde v roce 2010 proběhl jejich kongres.
Při Mezinárodní astronautické akademii funguje několik komisí a mezi nimi je také stálá komise SETI. Jejím současným šéfem je Seth Shostak, jeden z předních odborníků Institutu SETI. Mezi členy komise nalezneme již zmíněné osobnosti SETI (Jill Tarter, Frank Drake), ale také české astronomy Luboše Pereka a Vladimíra Kopala.
Pokud na vašem PC běží SETI@home, mají data patrně původ v radioteleskopu Arecibo v Portoriku.
V rámci této komise kdysi vznikla a stále funguje postdetekční pracovní skupina pod vedením britského fyzika, astrobiologa a popularizátora Paula Davise.
Postdetekční skupina má připravit a průběžně aktualizovat postup, který by měl být dodržen v případě zachycení mimozemského signálu. Přestože je komise obsazena odborníky ze SETI i významných univerzit a observatoří, jedná se jen o poradní orgán, takže případný objevitel může její pomoc a postupy ignorovat. Pokud by ovšem k zachycení signálu přece jen došlo, je relativně pravděpodobné, že se tak stane v rámci „komunity SETI“.
Celý postup v případě detekce signálu by do značné míry závisel na způsobu zachycení. Je rozdíl, když k němu dojde na základě analýzy dřívějších dat se zpožděním v řádu dnů nebo dokonce měsíců a je něco zcela jiného, když se tak stane „živě“.
Bez ohledu na počátek je dle postdetekční skupiny nutné nejdříve data ověřit, zda se nejedná o falešný poplach. Pro tento účel je vhodné kontaktovat další kolegy, kteří mohou pomoci s ověřováním. Je zde samozřejmě možnost, že se celá situace dostane na veřejnost dříve, než bude ověřovací proces dokončen, což by vše výrazně zkomplikovalo. S obléháním observatoře pomatenými či jen zvídavými jedinci a novináři asi astronom moc neudělá. Skupina se tak alespoň připravuje na reálnou možnost přetížení webu SETI a všech webů, které se SETI souvisí. Byly proto vytvořeny nezávislé stránky, jejichž adresa je přísně utajována a k nimž má přístup jen hrstka vybraných jedinců. Tento server by fungoval jako komunikační platforma pro komunitu SETI v prvních hodinách a dnech.
Kdyby se původ signálu potvrdil a byl by stále utajen před veřejností, následovalo by ve druhé fázi oznámení objevu příslušným mezinárodním organizacím. Mezi nimi by byla OSN, Mezinárodní astronomická unie a patrně i vláda země, na jejímž území se nachází radioteleskop, který signál zachytil.
Stupnice z Ria aneb E. T. volá
Jako pomocník se může hodit Stupnice z Ria (její koncept byl navržen v Rio de Janeiro). Škála má celkem 11 stupňů od 0 do 10 a je principiálně podobná Turínské škále, která deklaruje míru rizika od objevené planetky či komety pro život na Zemi. Stupnice z Ria se vypočítá jako násobek hodnot Q a δ, kde Q je odhad míry důsledku (vzdálenost, třída události a typ objevu) a δ je míra důvěryhodnosti objevu.
Zatímco Q lze určit na základě jistých parametrů, hodnota δ je do značné míry subjektivní. S výpočtem Stupnice z Ria si můžete pohrát pomoci této kalkulačky.
Teprve v poslední fázi by byl objev představen veřejnosti. Již samostatnou kapitolou jsou úvahy o tom, co by mohlo takové poselství od mimozemšťanů obsahovat a jaký dopad by mělo na různé části pozemského života od techniky, přes ekonomiku až po náboženství.
První otázku dost možná dobře odhadl Carl Sagan ve zmíněné knize Kontakt, kde poselství mimozemské civilizace sice obsahuje v konečném důsledku návod na stavbu „kontaktního dopravního prostředku“, ale to první, co hlavní hrdinka zachytila, byla prvočísla. Domníváme se, že fyzikální zákony platí v celém vesmíru a jakýmsi mechanismem pro jejich popis je matematika. Ta by mohla být univerzálním jazykem vesmíru.
Pokud vás téma zaujalo, můžete načerpat další informace v doporučené literatuře:
Kniha Podivné ticho (autor Paul Davies) vyšla nedávno i v češtině.
Autor je provozovatelem webu o exoplanetách a životě ve vesmíru www.exoplanety.cz.
