Povinných prvomájových oslav, jimiž socialistický československý režim oslavoval sám sebe, se na centrálním jihlavském náměstí Míru a přilehlých ulicích účastnilo každoročně až pětadvacet tisíc lidí.
Předehrou Svátku práce byl v jeho předvečer lampionový průvod zakončený ohňostrojem na vrchu Skalka či na náměstí. Ten byl pro tajuplnou atmosféru vcelku oblíbenou událostí zejména mezi dětmi.
S vlastní prvomájovou manifestací to však bylo horší. Kdo ví, jak samotné funkcionáře KSČ bavilo, že museli trávit hodiny na tribunách a přednášet dlouhé proslovy bez obsahu a posluchačů. „Z archivních prvomájových fotografií je vidět, že projevy poslouchali jen zasloužilí soudruzi v řadách před tribunou, kteří museli. Jinak nikdo,“ vybavil si badatel Ladislav Vilímek.
Komunista Kalabus: Lidé se přišli pobavit
Podle současného jihlavského tajemníka KSČM Pavla Kalabuse nebyly první máje povinné. „Kdo tam nešel, tak si našel výmluvu a nemusel. Já tehdy byl u armády, tak jsem to měl jako zaměstnání: jestli sedím v kasárnách, nebo jdu na náměstí, to bylo jedno,“ vzpomíná Kalabus.
„Řada lidí na to vzpomíná velmi kladně. Na májových veselicích se lidi setkali, pobavili, vyměnili si řadu zkušeností,“ míní Kalabus.
Organizaci oslav měla na starosti městská Národní fronta, která pod vedením KSČ sdružovala povolené organizace. Přímý dohled nad účastí měli ředitelé škol, podniků, organizací a předsedové uličních výborů KSČ. Na ulicích sledovali účastníky tajní i uniformovaní příslušníci Státní a Veřejné bezpečnosti.
Nejen oni byli ve střehu. „Jednou jsme chtěli jet na chalupu, tak jsme si den předem zaparkovali auto v ulici, která kvůli prvnímu máji nebyla uzavřená, abychom vůbec odjeli z města. Sotva jsme přijeli na chalupu, vykoukla z okna sousedka a: Do průvodu nejdete?“ říká Vilímek. Při nezdůvodněné neúčasti hrozily postihy v práci i ve školách, kde ji vyšetřovali učitelé.
Průvod se formoval u někdejšího Rudého náměstí (dnes Svobody) či domu kultury. Zpravidla prošel Tolstého ulicí kolem pivovaru a pak ulicí 9. května (Benešova) na náměstí. Zastavil se u tribuny před radnicí či ve spodní části náměstí. Pak prošel Malinovského (dnes Znojemskou) ulicí a pod náměstím se rozcházel.
Manifestace nebyly místem pro legraci. „Člověk se potil a měl nervy. Úleva přišla, když na konci průvodu jely alegorické vozy a nemuselo se to komentovat,“ řekl Karel Paštyka. V osmdesátých letech byl jedním z asi pěti moderátorů, kteří při průchodu průvodu městem z amplionů pronášeli povinné halasné zdravice.
Na prvomájové dopoledne byly zavřené všechny restaurace. V papírnictví se prodávala mávátka s třásněmi v barvách trikolory a československé a sovětské vlaječky do oken. Na některých sídlištích kontrolovali místní důvěrníci podle pamětníků dalekohledy výzdobu až do osmého patra.
