První meziměstský hovor v Čechách: z Ústí do Teplic před 122 lety

První telefonní ústředna v Čechách fungovala v Ústí. Měla sto účastníků. Do Teplic vedl z Ústí dvacetikilometrový tenký drát.

Pět let po tom, co vynálezce telefonu Alexandr Graham Bell pronesl první telefonickou větu Pane Watsone, přijďte sem, potřebuji vás, rozezněly se telefony i na severu Čech. Na lince mezi Ledvicemi a Duchcovem u Teplic. Odstartovaly tak i éru českých meziměstských spojení.

Dvacet kilometrů drátu

V českých zemích se telefon zaváděl už koncem sedmdesátých let 19. století. K prvnímu spojení došlo 10. dubna 1881 na lince mezi správou dolu Richarda Hartmana v Ledvicích a nedalekým nádražím v Duchcově u Teplic. Další z průkopnických telefonů byly v Rumburku či v Mostě. Praha měla první linku o měsíc později.

Praha až po Ústí

Telefonní síť v Čechách sloužila na počátku své existence pouze pro místní hovory. „Až roku 1888 bylo možné spojit první „meziměsto“, a to z Ústí nad Labem do Teplic,“ uvádí ústecký publicista a historik Martin Krsek.
Hovory přenášel dva milimetry tenký a dvacet kilometrů dlouhý drát. První ústecká ústředna měla na svou dobu velkou kapacitu jednoho sta účastníků.
Následující rok, kdy se dočkala své ústředny i Praha, začal fungovat i telefonní provoz mezi Prahou a Vídní. V roce 1890 se dalo volat také z Prahy do Ústí. První ústředny vyžadovaly ruční spojování jednotlivých hovorů. Americký podnikatel Almer B. Strowger však díky podezření, že operátor odposlouchává jeho hovory, záhy vymyslel systém bez lidského operátora.
Širší přístup lidí k praktickému vynálezu zajistily telefonní budky. V ulicích Prahy je začali stavět v roce 1911.

Seznamy přišly vzápětí

Po telefonu na sebe nenechaly dlouho čekat i telefonní seznamy. Zpočátku se obešly bez čísel volajících, pak přišel na řadu systém telefonních čísel.
První seznam z roku 1883 obsahoval asi stovku jmen, ale počet připojení rostl tak, že v roce 1918 už v něm bylo 8214 položek. Nejstarším samostatným telefonním seznamem ve sbírkách Muzea města Ústí nad Labem je seznam německý, vydaný v roce 1919.„V době, kdy účastníků a stanic bylo několik málo stovek, bývaly seznamy telefonních účastníků i součástí adresářů a regionálních kalendářů,“ dodává vědecký tajemník ústeckého muzea Václav Houfek.