„První pivo tu v roce 1900 roztočil praděda. Od pípy jsme už neodešli” | E15.cz

„První pivo tu v roce 1900 roztočil praděda. Od pípy jsme už neodešli”

Čím se Pražané bavili o víkendech před sto lety? Pěkně se nastrojili a vyrazili za Prahu na oběd do výletní restaurace.

„Pražané, po namáhavé práci potřebujete klid a osvěžení. Ven z dusné Prahy!“ lákaly reklamní slogany hostinských z výletních restaurací už od předminulého století. A obyvatelé metropole do nich mířili po stovkách.

Řadu podniků už pohltilo město nebo zanikly, některé ale slouží dodnes. K nejtradičnějším takovým místům patří restaurace U Neužilů na Slapech. Rodina Neužilů ho provozuje už sto deset let.

Začal to už praděd

„V roce 1900 si pronajal František Neužil někdejší Hraběcí hostinec. To byl můj praděd,“ vzpomíná hostinský Zdeněk Neužil. Hosty tehdy lákal na kuželník, taneční zábavy, dvůr i sál využívali i sokolové. V hostinci teklo proudem nejprve zbraslavské a později smíchovské pivo.

Prosperující hostinec roku 1923 rodina koupila. Tradici nezlomil ani komunismus. V padesátých letech jim komunisté podnik sebrali, ale až do roku 1971 zde rodina pracovala pro státní podnik Jednota.

Do hostince a k tradicím se vrátili opět po roce 1990. Dnes se o něj stará už čtvrtá generace rodu, bratři František a Zdeněk. „Vracejí se k nám hosté a vzpomínají, třeba jak tu měli před desítkami let svatbu,“ vzpomíná Zdeněk Neužil.

Z lokálu na výstavu

Hostinec U Neužilů je ještě nečím výjimečný. Jeho majitelé po generace ukládali starý nábytek, nádobí, jídelní lístky a další památky do staré stodoly.

Právě část z těchto památek mohou nyní obdivovat návštěvníci výstavy v Muzeu hlavního města Prahy. „Některé původní věci dodnes používáme, jiné už máme jen jako památku. Na výstavu jsme zapůjčili třeba pípu, sklenice, kulečník nebo některé dokumenty. Bratr s tátou se byli podívat i na otevření výstavy,“ dodává Zdeněk Neužil.

Po kavárnách hospody

Výstava je volným pokračováním úspěšné expozice muzea, mapující svět pražských kaváren. „Inspirovalo mě setkání s Karlem Šlechtou, potomkem slavného restauratéra ze Stromovky. Napsal mi, že viděl naši výstavu o kavárnách a navrhl mi, abych udělal něco podobného o restauracích,“ vysvětluje autor projektu Tomáš Dvořák.

Právě ze Šlechtovy restaurace také pochází další část exponátů. Dnes je slavná Šlechtovka v havarijním stavu. Nic na budově, kde fungovala restaurace už v roce 1793, nepřipomíná časy její slávy. Ruinu nyní halí barevná plachta, připomínající její původní fasádu.

Velký výlet do Krče

Výstava kromě slavných a zapomenutých podniků popisuje i samé počátky výletů za městské hradby.
O nejnáročnějších tehdejších výletech našich pradědečků informoval časopis Turista, vydávaný Klubem českých turistů.

Mezi namáhavé výlety popisované v časopise patřila třeba výprava do Krče a Kunratic, který podniklo „jedenáct neohrožených šlapáků“ v roce 1892.

Taková akce už vyžadovala podle časopisu určitou odvahu a vybavení. „Tehdejší turisté vyráželi přes Nusle a Pankrác, po benešovské silnici do Krče a dále lesem podél Kunratického potoka až ke zřícenině Nového hrádku krále Václava IV.,“ popisuje oblíbenou trasu Dvořák.

Na unavené turisty tam číhalo hned několik podniků, které podobně jako hospoda U Neužilů dodnes fungují.

A zatímco hostinec U Labutě je dnes obyčejnou restaurací, která už dávno nenabízí loďky a projížďky ve člunech po rybníku Labuť, ve výletním podniku U krále Václava se toho mnoho nezměnilo. Jen turisty ze vzdálené Prahy s batohy, na zahrádce nahradili cyklisté, rodiny s kočárky a pejskaři.

V době rozkvětu výletů a výletních restaurací na přelomu století a v období 1. republiky čekalo na hosty desítky hostinců s letní zahrádkou ve městech a další stovky za jeho hranicemi v údolí Vltavy, podél Sázavy, na Berounce.

Venkovští hostinští „přestavěli“ své podniky na výletní restaurace a prostřednictvím inzerátů v pražských novinách lákali Pražany.

Turista Štyrský

Kouzlu výletů do zeleně podléhali všichni. Úsměvným dokladem je i další z exponátů výstavy, pohlednice, kterou z Dobřichovic poslal básníku Vítězslavu Nezvalovi jeho přítel, malíř Jindřich Štyrský.

„Píši Ti právě po obědě, ale dosud jsem se do lesů nedostal. Sedím v zahradní restauraci před nádražím, abych neměl daleko k vlaku a dívám se, jak je ta příroda krásná,“ psal Štyrský.

Ochutnat atmosféru pravé zahradní restaurace může každý návštěvník muzea. Jeden ze sálů muzea se na dobu výstavy proměnil v tradiční prvorepublikový lokál s kostkovanými ubrusy, skládacími židlemi a točeným pivem.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!