Psi chodí ke kadeřníkovi, zubaři i psychologovi

Obliba psích salonů krásy na Přerovsku roste. Nejsou ale jen pro gaučové primadony.

Dvoje botičky a pět oblečků má v šatníku pětiletá psí dáma Betinka. „Má dokonce reflexní vestu, když jedeme na brusle. Na běžné procházky Betinka psí obuv nepotřebuje, ale v zimě a nebo na dlouhých výletech si botičkami chrání tlapky. Kdysi si je bez botiček na jednom pochodu úplně sedřela,“ říká její majitel Lukáš Veselý z Hranic. Majitelů psů jako je on, kteří dopřejí svým psům pořádný luxus, na Přerovsku přibývá. Pravidelné stříhání, česání, koupání, pedikúra. Ale nejde o nic mimořádného.

Podle Dagmar Dlouhé, provozovatelky jednoho z prvních salonů krásy pro psy na Přerovsku, podobnou péči potřebuje každý pes. Šlechtic i kříženec.

Bydlíte v bytě? Jakého psa si pořídit >>>

„Jsou psi, kteří se k nám těší. Kožíšek je pro psa oblečením. Kdo z lidí by chtěl chodit v umolousaném tričku?“ vysvětluje profesionální střihačka z Hranic. Koupáním ale vše teprve začíná. Psi už mají také vlastní kosmetiku, uklidňující vonné esence, zubaře a dokonce i psychology.

Člen rodiny

Pro rodinu Veselých je Betinka plnohodnotným členem rodiny. V každém pokoji bytu Veselých má Betinka svůj pelíšek. Může ale i do postele a občas ji její majitelé rozmazlují pamlsky.

„Na Vánoce sedí s ostatními u jednoho stolu,“ usmívá se její páníček. A protože také ráda cestuje, má v autě svou vlastní sedačku a speciální postroj místo pásů. Jako maskot Klubu českých turistů navštívila i filmový festival v Karlových Varech.

Betinčin perfektní sestřih ale není samozřejmostí. „Dobrých střihačů psů není mnoho. Je rozdíl mezi střihačem a takzvaným odchlupovačem,“ vysvětluje Dagmar Dlouhá. Před druhými jmenovanými varuje. „Odchlupovač nasadí strojek na čumáku a skončí na ocasu,“ říká Dlouhá. Dobře ostříhaný pes se podle ní dobře i cítí. A naopak. „Pes oholený jak vojenský odvedenec ví, že vypadá blbě.

Doma se mu smějí a on tím trpí. Stydí se,“ doplňuje majitelka salonu Darma. Neodborná úprava srsti může být navíc zdrojem vážných kožních problémů.

„Někdy je na zacuchané psy smutný pohled,“ říká střihačka z Hranic. Třeba jako na psa, který se vyválel v asfaltu. Dovezli ho z domova důchodců. „Předtím ale zkoušeli zaručené recepty, jak jej černé hmoty zbavit. Namazali ho máslem a pak petrolejem,“ vzpomíná Dlouhá. I miláčkovi seniorů ale dokázala střihačka pomoci.

Střihačka Marcela Zbořilová z Přerova si myslí, že za většinu obtíží svých miláčků mohou majitelé. „Koupí si psa, ale pak se mu nevěnují,“ říká chovatelka kníračů a střihačka. Každý by podle ní svého psa měl pravidelně česat a prohlížet.

„Co páníček zanedbával, několik měsíců já pak složitě napravuji,“ potvrzuje její slova Dlouhá. Místo průměrných tří hodin pak se psem stráví mnohem více času. „Jednoho afghánského chrta jsem kdysi myla a rozčesávala dvanáct hodin,“ vzpomíná Dlouhá. Zkušená střihačka si poradí s kilovým yorkšírkem i osmdesátikilovým bobtailem. „Nikdy mě zatím žádný pes nepokousal,“ říká Zbořilová z Přerova. Na pozoru se musí psí střihačka mít před malými psi, ti koušou častěji. „Velcí hafani bývají většinou shovívaví,“ upozorňuje Dlouhá.

Dvoje botičky a pět oblečků má v šatníku pětiletá psí dáma Betinka. „Má dokonce reflexní vestu, když jedeme na brusle. Na běžné procházky Betinka psí obuv nepotřebuje, ale v zimě a nebo na dlouhých výletech si botičkami chrání tlapky. Kdysi si je bez botiček na jednom pochodu úplně sedřela,“ říká její majitel Lukáš Veselý z Hranic. Majitelů psů jako je on, kteří dopřejí svým psům pořádný luxus, na Přerovsku přibývá. Pravidelné stříhání, česání, koupání, pedikúra. Ale nejde o nic mimořádného.

Podle Dagmar Dlouhé, provozovatelky jednoho z prvních salonů krásy pro psy na Přerovsku, podobnou péči potřebuje každý pes. Šlechtic i kříženec.

„Jsou psi, kteří se k nám těší. Kožíšek je pro psa oblečením. Kdo z lidí by chtěl chodit v umolousaném tričku?“ vysvětluje profesionální střihačka z Hranic. Koupáním ale vše teprve začíná. Psi už mají také vlastní kosmetiku, uklidňující vonné esence, zubaře a dokonce i psychology.

Člen rodiny

Pro rodinu Veselých je Betinka plnohodnotným členem rodiny. V každém pokoji bytu Veselých má Betinka svůj pelíšek. Může ale i do postele a občas ji její majitelé rozmazlují pamlsky.

„Na Vánoce sedí s ostatními u jednoho stolu,“ usmívá se její páníček. A protože také ráda cestuje, má v autě svou vlastní sedačku a speciální postroj místo pásů. Jako maskot Klubu českých turistů navštívila i filmový festival v Karlových Varech.

Betinčin perfektní sestřih ale není samozřejmostí. „Dobrých střihačů psů není mnoho. Je rozdíl mezi střihačem a takzvaným odchlupovačem,“ vysvětluje Dagmar Dlouhá. Před druhými jmenovanými varuje. „Odchlupovač nasadí strojek na čumáku a skončí na ocasu,“ říká Dlouhá. Dobře ostříhaný pes se podle ní dobře i cítí. A naopak. „Pes oholený jak vojenský odvedenec ví, že vypadá blbě. Doma se mu smějí a on tím trpí. Stydí se,“ doplňuje majitelka salonu Darma. Neodborná úprava srsti může být navíc zdrojem vážných kožních problémů.

„Někdy je na zacuchané psy smutný pohled,“ říká střihačka z Hranic. Třeba jako na psa, který se vyválel v asfaltu. Dovezli ho z domova důchodců. „Předtím ale zkoušeli zaručené recepty, jak jej černé hmoty zbavit. Namazali ho máslem a pak petrolejem,“ vzpomíná Dlouhá. I miláčkovi seniorů ale dokázala střihačka pomoci.

Střihačka Marcela Zbořilová z Přerova si myslí, že za většinu obtíží svých miláčků mohou majitelé. „Koupí si psa, ale pak se mu nevěnují,“ říká chovatelka kníračů a střihačka. Každý by podle ní svého psa měl pravidelně česat a prohlížet.

„Co páníček zanedbával, několik měsíců já pak složitě napravuji,“ potvrzuje její slova Dlouhá. Místo průměrných tří hodin pak se psem stráví mnohem více času. „Jednoho afghánského chrta jsem kdysi myla a rozčesávala dvanáct hodin,“ vzpomíná Dlouhá.

Zkušená střihačka si poradí s kilovým yorkšírkem i osmdesátikilovým bobtailem. „Nikdy mě zatím žádný pes nepokousal,“ říká Zbořilová z Přerova. Na pozoru se musí psí střihačka mít před malými psi, ti koušou častěji. „Velcí hafani bývají většinou shovívaví,“ upozorňuje Dlouhá.

Větší auto pro psy

Tři královské a jednoho středního pudla mají doma Brázdovi z Hranic. Své psy si sami koupou, češou, čistí jim zuby i uši. „Jsou na to zvyklí od malička. Ale stříhat jezdíme do Brna za specialistkou na pudly,“ upozorňuje Petra Brázdová. U takových výstavních psů totiž o úspěchu rozhodují i maličkosti.
Brázdovi berou své psy na výlety na kolech, na běžky. Počítají je do rodiny. Dokonce teď kvůli nim pořídili větší auto. „Už jsme se do toho starého všichni zkrátka nevešli,“ vysvětluje Brázdová.
Své pudly ale nerozmazluje. „Jsou zvyklí spát na chodbě anebo vedle postele. A když je chceme odměnit, koupíme jim korbáčíky. Po těch se můžou utlouct,“ zmiňuje majitelka. Ale všeho s mírou. „Oblečky naši pejsci nenosí, takové věci se nám na psech ani moc nelíbí. A psychologa zdravý pes taky nepotřebuje. To spíš někdy jejich majitelé,“ myslí si Petra Brázdová.
Rozvíjející se psí průmysl ale některé pejskaře zcela pohltil. „Vozí své miláčky k psím zubařům, léčí je homeopatiky a kupují jim zážitkové nebo wellness pobyty,“ vypočítává Dagmar Dlouhá. Přitom psí móda není levná záležitost, třeba jen koupání psa může vyjít třeba až na tisíc korun a kolem pětistovky stojí stříhání psa. Přitom ale někdy stačí málo. V dobrém salonu vám poradí o kartáčích, šamponech a základní péči. „Lidé už pochopili, že když s pejskem přijdou čtyřikrát do roka do salonu, je spokojený a čistý. A oni na něj pak nemusí skoro sáhnout,“ říká Dlouhá. Na nedostatek práce si proto nemůže stěžovat. Při návštěvě redaktora Sedmičky jí zvoní telefon. „Mám tu místo v prosinci, může být?“ ptá se Dlouhá do telefonu.

Větší auto pro psy

Tři královské a jednoho středního pudla mají doma Brázdovi z Hranic. Své psy si sami koupou, češou, čistí jim zuby i uši. „Jsou na to zvyklí od malička. Ale stříhat jezdíme do Brna za specialistkou na pudly,“ upozorňuje Petra Brázdová. U takových výstavních psů totiž o úspěchu rozhodují i maličkosti.
Brázdovi berou své psy na výlety na kolech, na běžky. Počítají je do rodiny. Dokonce teď kvůli nim pořídili větší auto. „Už jsme se do toho starého všichni zkrátka nevešli,“ vysvětluje Brázdová.
Své pudly ale nerozmazluje. „Jsou zvyklí spát na chodbě anebo vedle postele. A když je chceme odměnit, koupíme jim korbáčíky. Po těch se můžou utlouct,“ zmiňuje majitelka. Ale všeho s mírou. „Oblečky naši pejsci nenosí, takové věci se nám na psech ani moc nelíbí. A psychologa zdravý pes taky nepotřebuje. To spíš někdy jejich majitelé,“ myslí si Petra Brázdová.
Rozvíjející se psí průmysl ale některé pejskaře zcela pohltil. „Vozí své miláčky k psím zubařům, léčí je homeopatiky a kupují jim zážitkové nebo wellness pobyty,“ vypočítává Dagmar Dlouhá. Přitom psí móda není levná záležitost, třeba jen koupání psa může vyjít třeba až na tisíc korun a kolem pětistovky stojí stříhání psa. Přitom ale někdy stačí málo. V dobrém salonu vám poradí o kartáčích, šamponech a základní péči. „Lidé už pochopili, že když s pejskem přijdou čtyřikrát do roka do salonu, je spokojený a čistý. A oni na něj pak nemusí skoro sáhnout,“ říká Dlouhá. Na nedostatek práce si proto nemůže stěžovat. Při návštěvě redaktora Sedmičky jí zvoní telefon. „Mám tu místo v prosinci, může být?“ ptá se Dlouhá do telefonu.