Upřímně se děsím momentu, kdy za mnou přijde můj syn a řekne: „Tati, já chci pejska.“ Nevím totiž, jak mu rozumně vysvětlím, že tatínka nejspíš brzo obviní z týrání psa, protože mu nedokážeme nabídnout plnohodnotný život bez stresu.
Nejde jen o to, že mu budeme muset zajistit pravidelný přísun kvalitního a dokonale vyváženého žrádla, po „kterém bude mít náš miláček krásně pevná hovínka“. (A které bude nejspíš výrazně kvalitnější a vyváženější než naše strava, po níž tak krásných výsledků ne vždy dosáhneme.) To bychom snad ještě utáhli. Jenže nedávno jsme šli se ženou parkem a nestačili jsme se při pohledu na některé pejsky divit. „Kdejakej čokl chodí v lepších hadrech než já,“ prohlásila a vypadalo to, že za to nějakým způsobem můžu. Stejně jako za to, že většina těch psů má i nápaditější kadeřnici a používá luxusnější kosmetiku.
Jenže psí módou to zdaleka nekončí. Jak jsem se dočetl na internetu, musíte dbát na to, aby váš mazlíček netrpěl zbytečným stresem. Takže psi chodí do lázní, na aroma koupele, aroma masáže nebo masáže mořským bahnem. Mají i svoje porodnice, školky, hotely, cukrárny, dokonce i hřbitovy. A už vůbec nevím, jak svému synovi vysvětlím, že aby náš pejsek nebyl sexuálně frustrován, budeme mu muset koupit i nafukovací fenu. (Jak jsem si přečetl na internetu: „Nadržený pes není ideální společník.“) Psovi už dneska prostě nestačí pocit, že je váš nejlepší přítel. To by po čase mohl upadnout do těžké deprese a za psího psychologa se pak už vůbec nedoplatíte.
Pokud se náš pejsek dožije patnácti let a pokud má prožít plnohodnotný psí život, vyjde nás to zhruba na milion. Takže, až moje dítě přijde, že chce pejska, řeknu mu to narovinu. „Dobře, jak chceš. Uskromníme se, prodáme šperky po babičce a přestěhujeme se do menšího. Každopádně počítej s tím, že to bude život pod psa.“
