Zpátky domů. Fotbalista Radim Derych po dlouholetém kapitánování ve Vítkovicích zamířil do týmu, kde se učil prvním fotbalovým základům a kde hrával i jeho otec. Do divizních Hranic.
Proč jste skončil ve Vítkovicích?
Hlavním důvodem je moje zdraví. Mám vleklé problémy s kotníky. Další věcí je, že jsem se nedohodl s klubem na nových podmínkách. Teď se chci soustředit na novou práci, a abych zabezpečil rodinu.
Proč jste se dohodl právě s Hranicemi?
V Hranicích jsem začínal s fotbalem. Hrál tady i můj otec a prostředí kolem dobře znám. Dohodli jsme se zatím na půl roku. Nadále ale zůstávám hráčem Vítkovic. Byl jsem ochotný do Hranic přestoupit, ale klub mě zatím uvolnil jen na hostování.
Hrálo při rozhodování roli, že Hranice teď trénuje František Rolinc?
To hrálo podstatnou roli. Jsme dobří kamarádi a dokonce jsme kdysi v Hranicích společně hrávali. Ještě přede mnou navíc do Hranic šel i můj mladší bratr. Rád bych ho měl trošku pod dohledem a ukázal mu správnou cestu, pokud bude chtít.
Měl jste i jiné nabídky?
Známí mě lanařili, ať jedu hrát nižší soutěž do Rakouska. Ale to jsem odmítl. Když si představím to dojíždění, a pak ráno vstávat do práce, bylo by to hodně náročné. Navíc si myslím, že už to po finanční stránce není, co to bývalo.
Čím můžete Hranicím pomoct?
Doufám, že můžu nabídnout zkušenosti. Chtěl bych mladším hráčům ukázat, jak se hraje fotbal na vyšší úrovni. Vždycky jsem se snažil jít mladším příkladem a věřím, že kluci v Hranicích to ocení.
Kam to letos Hranice mohou dotáhnout?
Soutěž teprve začala a já ji neznám tak do detailů. Navíc máme mladé mužstvo a zkušenosti nejdou nahradit. Ale když vytvoříme dobrý kolektiv a budeme hrát týmově, máme šanci hrát na špici divize.
Které období vaší kariéry pro vás bylo nejlepší?
Byla to éra, kdy Vítkovice vedl trenér Jiří Bartl. V jedné sezoně jsme dokonce skončili ve druhé lize čtvrtí a měli jsme perfektní kolektiv. V šatně byli Vojáček, Kaspřík, Kafka nebo Laub, na kterého dodnes moc rád vzpomínám.
