Podvodní ragby většina lidí ani nezná. V Ústí nad Labem ho přitom potápěči hrají s malými přestávkami třicet let. O uplynulém víkendu pořádali jeden ze šesti turnajů v roce a v domácím bazénu dokázali porazit všechny zúčastněné týmy druhé ligy. Podle pravidel se tak v příštím turnaji utkají v baráži s posledním týmem první ligy, a pokud ho porazí, postoupí do vyšší soutěže. Utkání je čeká v říjnu v Blansku.
Mezinárodní liga
„Liga se hraje turnajovým způsobem. Jsou v ní týmy z Česka, Maďarska, Rakouska, Itálie a Slovenska. První a druhou ligu hrajeme dohromady, a sestoupit nebo postoupit se tak dá po každém turnaji,“ přibližuje specifika tohoto sportu pětadvacetiletý Štěpán Sokol. On sám se podvodnímu ragby věnuje osm let.
Podvodní ragby hrají dvě šestičlenná mužstva vybavená ploutvemi, maskou a dýchací trubicí. Jako v každé podobné hře je cílem dostat míč do soupeřovy branky, kterou v tomto případě tvoří kovový koš na dně bazénu. Míč je naplněný slanou vodou, aby volně klesal ke dnu.
„Je to úplně něco jiného než klasické sporty. Jeden z mála sportů hraný v trojrozměrném prostoru. Člověk musí umět plavat, mít dobrou fyzičku, dech a orientaci pod vodou,“ říká Sokol.
Bronz v první lize
Ústečtí potápěči hrají většinou druhou ligu, kde často končí na stříbrné příčce. Jejich největším úspěchem je zatím třetí místo v první lize.
„Hrajeme ale hlavně pro zábavu. Cílem je užít si turnaj, vidět se s přáteli, popovídat si a udělat si žízeň na večer,“ směje se Sokol.
Protože je liga společná pro víc zemí, podvodní ragby je spojené s cestováním. „Pořádají se i menší turnaje mimo ligu. Jezdíme do Basileje, Salcburku, Florencie nebo Berlína,“ přibližuje Sokol. V Ústí se tomuto sportu věnuje zhruba dvacet lidí. „Ale když přijde deset lidí na trénink, je to úspěch. Určitě by to chtělo nějakou mladou krev. Nejmladšímu hráči je patnáct, nejstaršímu přes padesát let,“ uzavírá potápěč.
