Raketoplánem na Měsíc. Studenti si zkusili vesmírný výcvik

Dostali se na místa, kam se většina lidí nikdy nepodívá. Šest studentů z Olomouce navštívilo vesmírné středisko v Alabamě.

Spousta malých kluků sní o tom, jak bude jednou astronautem a podívá se do vesmíru. Šest studentů z Olomouce si to alespoň částečně splnilo. Spolu s dalšími 160 středoškoláky z dvaceti světových zemí zblízka poznali vesmírné středisko Huntsville v americké Alabamě. Díky programu Honeywell Akademie budoucí generace si vyzkoušeli výcvik astronautů i simulovanou cestu na Měsíc.

„Byli jsme tam týden a měli jsme pořádně nabitý program. Začínali jsme ráno v sedm a zpátky na pokoj jsme se dostali v deset večer. Celou dobu jsme strávili ve středisku, byl to opravdu velký zážitek,“ říká sedmnáctiletý student olomoucké strojní průmyslovky Petr Hladík.

S ostatními si prohlédl řadu zajímavých exponátů, například návratový modul z mise Apollo 16, prototyp obří rakety Saturn, trenažér lodi Apollo nebo prototyp lodi Orion.

Kosmický trénink

Studenti si na vlastní kůži vyzkoušeli kosmický trénink. „Každý dostal nějaký úkol. Já jsem si oblékl skafandr a pod něj mi dali led. Hůř se mi v něm dýchalo. Musel jsem vyšplhat po žebříku a ocitl jsem se ve vesmíru. Gravitace nefungovala, byl jsem celou dobu připoutaný na laně,“ vypráví student Michal Válek.

Další členové týmu představovali palubní vědce nebo letecké inženýry. „V jednom raketoplánu bylo asi patnáct lidí, další zůstali v řídícím centru. Dali nám instrukce a podle nich jsme měli vzlétnout do vesmíru. Raketoplán celou dobu vibroval, ale nakonec se nám podařilo i přistát,“ dodává s úsměvem student elektroprůmyslovky Tomáš Frýba, který se musel postarat, aby posádce nechyběl kyslík a stroji palivo.

Účastníci si ve vesmírném středisku také vyzkoušeli, jaký měli astronauti pocit, když se procházeli po Měsíci. „V simulátoru byla šestkrát menší gravitace než normálně na Zemi. Vytáhli nás na laně a pak nás nadlehčovala pružina,“ vysvětluje Hladík.

Další zkoušky čekaly na studenty v centru pro výcvik válečných pilotů. Jako na nějaké adrenalinové pouťové atrakci si mohli připadat na centrifuze. „Stačilo mi přetížení čtyři G, vylezl jsem úplně rozklepaný,“ vzpomíná Frýba. Někteří ale šli i dvakrát a ostatní se přitom smáli tomu, jak se jejich kamarádi tváří. V kokpitu stíhačky

Nadšení byli studenti také z trenažérů stíhaček. Posadili nás do kokpitu, dostali jsme pokyny a zkoušeli jsme vzlétnout a plnit různé mise.

Jeden z pilotů stíhačky nám pak popisoval, jakou přípravou musí projít a co všechno se v letadle děje. To bylo hodně zajímavé,“ pochvalují si studenti.

V Huntsvillu se středoškoláci setkali také s první vesmírnou turistkou. Třiačtyřicetiletá americká podnikatelka íránského původu Anousheh Ansariová se stala první neprofesionální astronautkou, která se před třemi lety podívala na palubu Mezinárodní vesmírné stanice. Let za dvacet milionů dolarů jí zařídila ruská vesmírná agentura Roskosmos.

Program pro budoucí inženýry a výzkumníky v Alabamě zahrnoval i praktické ukázky z vědy. „Dělali jsme například pokusy s DNA. K rozdrcenému ovoci nebo rybě jsme přidávali různé přísady, třeba jar, prací prášek a alkohol a snažili se získat výtažek z DNA,“ popisuje Válek.

Katastrofa nanečisto

Studenti museli ve vesmírném středisku prokázat, jak umějí spolupracovat v týmu. Proto organizátoři připravili i fiktivní přírodní katastrofu. Simulovali větrnou bouři, která se hnala na Huntsville. Spolupráce jednotlivých týmů zdravotníků, policistů a hasičů prověřila jejich možnosti. Museli správně vyhodnotit situaci a rozhodnout, kde je pomoc nejvíc potřeba a kam záchranáře poslat.

Olomoučtí středoškoláci si z týdenního pobytu přivezli zážitek na celý život. „A taky nás to nakoplo, že se ještě víc musíme učit angličtinu. Ze začátku to byl šok, protože tam byli lidé z různých zemí a každý mluvil s jiným přízvukem, ale za chvíli jsme se do toho dostali. Potom jsme ještě Američany učili česky. Našli jsme si i nové kamarády a pořád jsme spolu v kontaktu,“ dodává Hladík.