Ráno malířky: slivovice a skotské střiky | E15.cz

Ráno malířky: slivovice a skotské střiky

Petra Sasínová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Frýdecká malířka, grafička a patriotka Eliška Servátková by slavila 95 let. Bude ve městě její galerie?

Eliška Servátková byla originální osoba a umělkyně. Frýdek-Místek nemá druhou takovou. Frýdecký zámek, frýdecké náměstí, po kterém chodila, je skoro na každém obraze.
„Eliška byla jako osmý div světa. I v pozdním věku sršela elánem a optimismem,“ řekla primátorka města Eva Richtrová, která se se Servátkovou přátelila a patřila k lidem, jež umělkyně přijímala ve svém bytě. A tak znala i její zvyky. „I v devadesáti letech každé ráno otevřela okno, dala si štamprli slivovice, zacvičila si
a pak si dávala skotské střiky,“ vyprávěla Richtrová.
Servátková neměla televizi. Poslouchala rádio, doma se dívala se na své obrazy, venku na lidi. Měla silné sociální cítění, milovala poezii Petra Bezruče.

Náročné dědictví

Vedení města chce otevřít galerii s jejím dílem, avšak brání tomu určité překážky. Když před rokem a půl zemřela, její majetek propadl státu. V jejím bytě zůstaly stovky kreseb, obrazů, keramiky. Servátková zemřela v třiadevadesátii letech jako bezdětná vdova. Jediným dědicem byl synovec žijící ve Vídni, který
odmítl dědictví po tetě převzít.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nyní chystá předání díla Slezskému zemskému muzeu v Opavě. „Majetkové vypořádání bylo náročné, v nejbližší době ale budeme moci dílo převzít a zařadit do sbírkového fondu,“ řekla Lýdie Hadamčíková ze Slezského muzea.
Primátorka Richtrová věří, že dílo Servátkové nezůstane v Opavě. „Chceme požádat o zapůjčení jejích věcí a otevřít ve frýdeckém muzeu expozici,“ uvedla Richtrová. V její kanceláři visí pět jejích obrazů. Servátková měla dobrý vztah k městu i jejímu vedení a obrazy mu věnovala.

Dětství na zámku

Eliška Servátková se narodila v červenci 1915 v Těšíně, rané dětství prožila v Istebné, kde byl otec revírníkem. Roku 1923 se rodina přestěhovala do frýdeckého zámku, kde bylo ředitelství lesů a byty úředníků. „Tam jsem prožila třináct nejkrásnějších let,“ řekla Servátková v rozhovoru s kunsthistorikem
Karlem Bogarem. Ten udělal v roce 1995 ve frýdeckém muzeu její první, skutečně reprezentativní výstavu.
„Eliška předtím vybírala věci na výstavy trochu nešťastně. Když tehdy nechala výběr na mně, byla to bomba,“ řekl Bogar, který cení dílo Servátkové jako krásné a humanistické.
Servátková začala kreslit jako dítě. „Bylo mi šest let, byli jsme v hájovně pod Gruní na letním bytě. Otec mi řekl, nakresli něco pěkného. A já nakreslila italského a francouzského vojáka. Táta byl překvapený. Proboha, sedí v lesích, kolem stráně, srnci a jeleni, a ona kreslí vojáka. To byla, myslím, moje první k resba,“ vzpomínala malířka.
Začala s keramickou tvorbou, později se začala věnovat malbě a grafice. Šedesát let učila na lidové škole umění a vychovala mnoho dobrých výtvarníků. Přátelila se s Ferdišem Dušou.
Byla moudrá, uměla pěkně vyprávět, třeba o svém dědečkovi. „Byl to tichý člověk. Když se s ním babička hádala, vzal svíčku a svítil pod lůžka. Když se ho babička ptala, co dělá, řekl: Hladám tvoji dobrou duši.“

Autor: Petra Sasínová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video