Na cestu se s karlovarskými hokejisty vydal, ještě když hráli okresní přebor. Předtím dělal lékaře fotbalistům a hokej mu prý mnoho neříkal. Dostal se k němu přes kamaráda od kterého se dozvěděl, že tým shání doktora. „Tak jsem do té kabiny vlezl a už jsem tam zůstal,“ vzpomíná chirurg ostrovské nemocnice Michal Vinš, který chtěl původně pracovat jako sportovní lékař.
Jste s hokejisty pouze při zápasech?
Zápasy tvoří jen minimum. Jsem s nimi na trénincích, jezdím s nimi na soustředění i na turnaje. Musí s nimi někdo být, protože když se hráč zraní venku, péče o něj je drahá. Proto sbalím kufr a jedu s nimi.
Už se stalo, že jste nebyl na zápase kvůli službě v nemocnici?
Za tu dobu co jsem v týmu, jsem nechyběl ani na jednom domácím zápase. Vždycky je stihnu. Mám kliku na lidi, což je strašně důležité. Všichni, se kterými jsem kdy pracoval, mě vždycky pustili.
Jaká nejčastější zranění hokejistům ošetřujete?
Nejčastější jsou tržné rány v obličeji, na rukou, na prsech. Ačkoli jsou chrániče stále dokonalejší, ke zraněním prostě dochází. Bezpečně nejčastějším zákrokem je šití a ošetření pohmožděnin.
A pokud se jim stane něco se zuby?
Hráč vždy putuje tam, kde ho adekvátně ošetří. Když zjistím, že na určité zranění jako chirurg nestačím, končí hráč například na pražské klinice.
Lékař často ošetřuje zranění jen ledováním a hráč pak zápas dohraje. Opravdu hokejisti poté bolest necítí?
Chlad působí analgeticky. Problém nevyřeší, ale zranění na chvíli přestane bolet a hokejista může zápas dohrát. Pokud to tedy není vážné zranění.
Prozradíte, koho jste v uplynulé sezoně ošetřoval nejvíc?
Těžko říct. Letos nám chyběla taková ta bojovnost, takže i zranění bylo méně.
Pláčou někdy hokejisté, když se zraní, nebo jsou to opravdu tvrdí kluci?
Nikdy. Za těch dvacet let si vzpomenu asi na dva případy, kdy jsem hráči ránu umrtvil. Jinak všechno šiju bez umrtvení. V podstatě je to tak, že krvavé zranění vyvolá třeba čtyřminutovou přesilovku a mojí snahou je, aby se hráč co nejdřív vrátil na led. Takže si v bruslích lehne a já ho bez umrtvení sešiju. Jednou jsem sám sobě zkoušel sešít víčko a musím říct, že to bolí jak hrom. Oni ale tu bolest nevnímají.
Kvůli euforii ze zápasu?
Ano. Hokejisti jsou skvělí na ošetření věcí, které vypadají hrozivě. Anestetikum prakticky nepoužívám. Nabídnu jim ho, ale nikdo ho nechce. To je obdivuhodné. Jsou to všichni tvrdí kluci, bez výjimky.
Jaké nejhorší zranění jste ošetřoval?
Roztržené nosy, roztržené obličejové části. Konkrétně nějaké zásadní vážné zranění ale nebylo.
Kde se o kluky lékaři starají?
Péči teď máme hodně soustředěnou do Ostrova, protože majitelé nemocnice mají hokej hodně rádi a pro hokejisty vytvořili program. Na ortopedické oddělení jezdí do Sokolova. Každý z nich dostává nadstandardní ošetření a v podstatě na něj nečeká. Důležité totiž je, aby hráči neztráceli čas. Kromě Košťála a Proška jsou všichni odjinud. Do Varů nepřijedou sami, ale s manželkami a dětmi. Péče tedy nezabezpečuje pouze hokejisty, ale i jejich rodiny. Na starost mám i to, když hráč zavolá a řekne, že má nemocné dítě. My potom řešíme, aby dostalo adekvátní péči. Kolikrát se mi stane, že se v týdnu víc starám o manželky a děti, než o hráče samotné. Pokud mají v rodině kvůli nemoci nepohodu, naším úkolem je, vyřešit to.
Úkolem celého realizačního týmu?
Hráč se správně nemá starat o nic jiného, než o hokej. Dokonce si myslím, že když mu nejde pračka, tak vedoucí mužstva sežene někoho, aby mu ji opravil. Hráči jsou drazí, takže všechny problémy musíme vyřešit rychle. Když dlouho stojí a nehraje, tak je to velký problém. Někteří z nich jsou dokonce nenahraditelní.
Změnil se hokej oproti předchozím letům?
Hráči používají daleko víc obličejových krytů, které se rok od roku zlepšují. Mění se boty, mají absolutně pevný skelet, což dřív nebylo. Nejnebezpečnější zranění jsou nečekané nárazy na mantinel nebo nekoordinované srážky hokejistů. To by nikdo z nás nepřežil, ale oni jsou na to cvičení. Od loňského roku navíc po dlouhé době platí nařízení, že musíme u každého z hráčů před začátkem extraligy udělat laboratorní vyšetření, funkční EKG a preventivní prohlídky. Takové starosti jsem dřív neměl. Mou povinností je ale také například kontrolovat léky, který nemocný hráč bere.
Kvůli dopingu?
Ano. Například některé kapky na kašel obsahují efedrin. Z toho jsou pak zbytečné dopingy. Dvakrát až třikrát za rok chodí kontroly, které vylosují dva hráče a ty testy podstoupí. Důslednou dopingovou kontrolu nám udělali třeba v Davosu.
