Recenze: Prokop skvělé zvládá John Lee Hookera i lidovky

Jazz rockové improvizace, bluesový feeling, variace na lidové písně a velká dávka charismatu. To vše doslova sálalo v úterý 22. března z pódia v budějovickém Velbloudu. V zaplněném klubu vystoupily tři české hudební legendy – zpěvák Michal Prokop, kytarista Luboš Andršt a houslista Jan Hrubý.

Muzikanti návštěvníky pozvali na výlet po kultovních Prokopových písních, ale i bluesových standardech. K dokonalosti koncertu chybělo jen výraznější zastoupení Prokopových skladeb a větší šmrnc v druhé části vystoupení.
Hned v první písni Rain od José Feliciana ukázal své umění Luboš Andršt, jeden z vůbec nejlepších kytaristů v Čechách. V sóle zabrousil do církevních stupnic, které jen podpořily španělskou atmosféru skladby.
V Bitvě o Karlův most ze slavného alba Kolej Yesterday svedl v dlouhé improvizaci Andršt souboj s Hrubým. Jejich hravé odpovídání na melodické linky připomínalo hádání houslí a sólové kytary Jerryho Goodmana a Johna McLaughlina v Mahavishnu Orchestra. Publikum na tyto hrátky reagovalo s nadšením a odměnilo hráče dlouhým potleskem, ostatně jako po každém sólu.
Jedním z vrcholů koncertu byla celkem očekávaně píseň Blues o spolykaných slovech. Klasika zpestřená delšími sóly přešla plynule do bluesového standardu Hoochie Coochie Man. V ní Prokop potvrdil, že je i zdatným hráčem na foukací harmoniku.
Po přestávce se trojice vydala víc do bluesových vod. Zazněly Boom Boom John Lee Hokera nebo svižná Got My Mojo Working, kterou proslavil Muddy Waters.
Největší výlet do oblasti jazzu podnikli hráči v Andrštově věci s názvem Ztracená myšlenka. V ní předvedl Jan Hrubý perfektní moderní hru na housle, ale i jazzové frázování vycházející ze staré školy Stéphanna Grapelliho.
Že i lidová skladba se dá pojmout jako zábavný jazz rockový experiment potvrdili muzikanti poslední písní Dobrú noc má milá.
Vedle zmiňovaných instrumentálních výkonů Andršta a Hrubého byl největším hudebním zážitkem Prokopův hlasový projev. Nejen, že je čtyřiašedesátiletý zpěvák stále ve skvělé formě, ale působí na diváky i nesmírně uvolněně. Radost z bezstarostného hraní bez zbytečných exhibic si spolu se zbytkem formace stoprocentně užíval.
Neubráním se však dojmu, že druhá část koncertu výběrem repertoáru ztratila šmrnc z prvního setu. Možná, že by vystoupení více oživily skladby jako Kolej Yesterday či Nic ve zlým, nic v dobrým. Na ty si ale musejí posluchači zajít na vystoupení kompletních Framus Five.

Recenze: 70%