Ředitel azylového domu: „Pro chlapy jsou Vánoce bolestné“ | E15.cz

Ředitel azylového domu: „Pro chlapy jsou Vánoce bolestné“

Naďa Jandová

I slzy v očích mužů patří ke Štědrému dni v azylovém domě Elim v Hranicích.

Vánoce bez domova jsou smutné. Přiznává to jeden z jeho obyvatel hranického azylového domu Elim Antonín Červeňák. „Není to jako kdysi doma,“ vysvětluje Červeňák.

Stejný názor mají i další muži, pro které je azylový dům domovem. „Štědrý den je nejkritičtější den v roce. Jsem sedmnáct let rozvedený po pětadvacetiletém manželství. O Vánocích vždycky přemýšlím, proč se to stalo. Vlezu si někam, kde mě chlapi nevidí, třeba na záchod a tam si pobrečím,“ říká šedesátiletý Zdeněk Hudeček. Ten bude letos prožívat už čtvrté Vánoce v hranickém azylovém domě pro muže Elim.

„Mně svátky deptají, jsem z toho na prášky. Opiju se a někam zalezu,“ posteskl si další muž z azylového domu, který nechtěl uvést své jméno.

Ředitel Elimu: „Chlapi vzpomínají na dobu, kdy žili s rodinami“

„Chlapi Vánoce těžko nesou, je to pro ně bolestné. Většinou vzpomínají o Štědrém dni na dobu, kdy žili s rodinami a dětmi. Teď nemají nic. Ale jsou zde i muži, kteří vyrůstali ve špatných poměrech a až tady prožili pěkné Vánoce,“ říká ředitel azylového domu a noclehárny pro muže Elim v Hranicích Bohuslav Rybníček.

Pracovníci azylového domu se mužům bez domova snaží Štědrý den zpříjemnit. „Přijdeme za nimi na slavnostní oběd, naše manželky jim donesou cukroví a myslíme i na dárky. Připravuje je naše sponzorka, která si přeje zůstat v anonymitě. Dostávají kávy, čaje, tričko, hygienické potřeby a přejeme si, aby každý dostal alespoň jeden osobní dáreček,“ dodává ředitel.

Večeře je v poledne

Štědrovečerní hostina je v azylovém domě už v poledne. „Máme salát a kuře, já jsem si vloni i předloni poručil kapra, protože dbám na tradice, ostatní měli kuřecí řízek. No a o kapra se chlapi málem porvali,“ říká s úsměvem Hudeček. Těší se na domácí cukroví, které dostanou od manželek pracovníků azylového domu. „Dostáváme i dárky. Ponožky, šampony, froté ručníky boty a hlavně to jídlo. Pořádně jsme se najedli,“ vzpomíná na Vánoce v azylovém domě Hudeček.

Láska se nedá koupit

Za Vánoce v azylovém domě je vděčný čtyřicetiletý Zdeněk Grundza. „Nemáme se čím chlubit. Všichni, co jsme tady, nemáme domov,“ říká Grundza. Rád vzpomíná na svátky, které prožíval v rodině. „I když mně je čtyřicet, připadám si jako malý dítě, protože mně chybí maminka. Zemřela před lety. Měl jsem ji moc rád. Bylo krásný být na Vánoce s mámou,“ sděluje Grundza.

Jedny Vánoce už v Elimu prožil. „Vánoce tady byly vloni krásný. Dárky, cukroví, pohoda, teplo, vůně domova. Měli jsme krásně nazdobený stromeček,“ vzpomíná Grundza. Jeho největším přáním je zdraví a najít ženu, která ho bude milovat. „Láska se nedá koupit,“ konstatuje Grundza s tím, že je věřící a že mu víra v Boha hodně pomáhá.

Bezdomovci chystají dárky

Vánoce moc neprožívá devatenáctiletý Ondřej. Před sedmi lety mu před svátky zabili tátu. „Vánoce v dětství? Už jsem zapomněl,“ říká Ondřej. Doufá, že Štědrý den stráví u kamaráda. „Už jsem mu koupil dárek a jeho mamce taky,“ prozrazuje Ondřej.

Na dárky pro své blízké myslí také další muži. „Jak přijde sociálka, tak něco koupím dětem a vnukovi,“ sděluje Červeňák. Dárky svým dětem kupuje i jeho spolubydlící Vladimír Radoch. „Mám dvě holky, mají devatenáct a dvacet let a na Vánoce budu u nich. I ony myslí na mě, dostal jsem od nich Mikuláše,“ říká Radoch, který po rozvodu neměl kde bydlet a útočiště našel v azylovém domě.

Azyl hledají ženy i manželské páry

Azylový dům je plně obsazený. „Teď jsme na pořadník. Začaly se na nás obracet ženy i starší manželské páry. Počet bezdomovců bohužel narůstá. Ne těch fousatých jak je známe od kontejnerů, ale lidí, kteří mají nízký důchod a nemají na zaplacení bydlení. My ale bohužel nemáme místo. Říkáme jim, zkuste se zeptat později,“ konstatuje pracovník azylového domu Tomáš Luběna.

„Vidíme potřebu, aby do budoucna vznikl v Hranicích i azylový dům pro ženy a pro manželské páry. Obrací se na nás i tito lidé. Žijí v podnájmu, přijdou o práci, neutáhnou nájem a octnou se na ulici. Jednáme s městem, je velmi vstřícné ale nejde to ze dne na den,“ říká ředitel Rybníček.

V Hranicích je podle bezdomovce zoufalá situace

Že je situace čím dál víc zoufalejší si myslí i sami bezdomovci. „Byl jsem v cizině, ale nikde jsem neviděl tolik bezďáků jako v Česku a obzvlášť v Hranicích, v takovém malém městě,“ dodal rozhořčeně jeden z bezdomovců z hranického azylového domu.

Opravují byt

V současné době opravuje azylový dům sociální byt, který poskytlo město a který by měl umožnit start do nového života čtyřem mužům, kteří si našli práci a neholdují alkoholu. „Teď byt opravujeme. Pomohlo by nám, kdyby se našel někdo, kdo by nám poskytl stavební materiál, malty, obklady, světla, vypínače, elektroinstalaci, umyvadlo, sprchový kout nebo baterie,“ uvádí Rybníček.

Autor: Naďa Jandová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!