Vánoce bez domova jsou smutné. Přiznává to jeden z jeho obyvatel hranického azylového domu Elim Antonín Červeňák. „Není to jako kdysi doma,“ vysvětluje Červeňák.
Stejný názor mají i další muži, pro které je azylový dům domovem. „Štědrý den je nejkritičtější den v roce. Jsem sedmnáct let rozvedený po pětadvacetiletém manželství. O Vánocích vždycky přemýšlím, proč se to stalo. Vlezu si někam, kde mě chlapi nevidí, třeba na záchod a tam si pobrečím,“ říká šedesátiletý Zdeněk Hudeček. Ten bude letos prožívat už čtvrté Vánoce v hranickém azylovém domě pro muže Elim.
„Mně svátky deptají, jsem z toho na prášky. Opiju se a někam zalezu,“ posteskl si další muž z azylového domu, který nechtěl uvést své jméno.
Ředitel Elimu: „Chlapi vzpomínají na dobu, kdy žili s rodinami“
„Chlapi Vánoce těžko nesou, je to pro ně bolestné. Většinou vzpomínají o Štědrém dni na dobu, kdy žili s rodinami a dětmi. Teď nemají nic. Ale jsou zde i muži, kteří vyrůstali ve špatných poměrech a až tady prožili pěkné Vánoce,“ říká ředitel azylového domu a noclehárny pro muže Elim v Hranicích Bohuslav Rybníček.
Pracovníci azylového domu se mužům bez domova snaží Štědrý den zpříjemnit. „Přijdeme za nimi na slavnostní oběd, naše manželky jim donesou cukroví a myslíme i na dárky. Připravuje je naše sponzorka, která si přeje zůstat v anonymitě. Dostávají kávy, čaje, tričko, hygienické potřeby a přejeme si, aby každý dostal alespoň jeden osobní dáreček,“ dodává ředitel.
Večeře je v poledne
Štědrovečerní hostina je v azylovém domě už v poledne. „Máme salát a kuře, já jsem si vloni i předloni poručil kapra, protože dbám na tradice, ostatní měli kuřecí řízek. No a o kapra se chlapi málem porvali,“ říká s úsměvem Hudeček. Těší se na domácí cukroví, které dostanou od manželek pracovníků azylového domu. „Dostáváme i dárky. Ponožky, šampony, froté ručníky boty a hlavně to jídlo. Pořádně jsme se najedli,“ vzpomíná na Vánoce v azylovém domě Hudeček.
Láska se nedá koupit
Za Vánoce v azylovém domě je vděčný čtyřicetiletý Zdeněk Grundza. „Nemáme se čím chlubit. Všichni, co jsme tady, nemáme domov,“ říká Grundza. Rád vzpomíná na svátky, které prožíval v rodině. „I když mně je čtyřicet, připadám si jako malý dítě, protože mně chybí maminka. Zemřela před lety. Měl jsem ji moc rád. Bylo krásný být na Vánoce s mámou,“ sděluje Grundza.
Jedny Vánoce už v Elimu prožil. „Vánoce tady byly vloni krásný. Dárky, cukroví, pohoda, teplo, vůně domova. Měli jsme krásně nazdobený stromeček,“ vzpomíná Grundza. Jeho největším přáním je zdraví a najít ženu, která ho bude milovat. „Láska se nedá koupit,“ konstatuje Grundza s tím, že je věřící a že mu víra v Boha hodně pomáhá.
Bezdomovci chystají dárky
Vánoce moc neprožívá devatenáctiletý Ondřej. Před sedmi lety mu před svátky zabili tátu. „Vánoce v dětství? Už jsem zapomněl,“ říká Ondřej. Doufá, že Štědrý den stráví u kamaráda. „Už jsem mu koupil dárek a jeho mamce taky,“ prozrazuje Ondřej.
Na dárky pro své blízké myslí také další muži. „Jak přijde sociálka, tak něco koupím dětem a vnukovi,“ sděluje Červeňák. Dárky svým dětem kupuje i jeho spolubydlící Vladimír Radoch. „Mám dvě holky, mají devatenáct a dvacet let a na Vánoce budu u nich. I ony myslí na mě, dostal jsem od nich Mikuláše,“ říká Radoch, který po rozvodu neměl kde bydlet a útočiště našel v azylovém domě.
Azyl hledají ženy i manželské páry
Azylový dům je plně obsazený. „Teď jsme na pořadník. Začaly se na nás obracet ženy i starší manželské páry. Počet bezdomovců bohužel narůstá. Ne těch fousatých jak je známe od kontejnerů, ale lidí, kteří mají nízký důchod a nemají na zaplacení bydlení. My ale bohužel nemáme místo. Říkáme jim, zkuste se zeptat později,“ konstatuje pracovník azylového domu Tomáš Luběna.
„Vidíme potřebu, aby do budoucna vznikl v Hranicích i azylový dům pro ženy a pro manželské páry. Obrací se na nás i tito lidé. Žijí v podnájmu, přijdou o práci, neutáhnou nájem a octnou se na ulici. Jednáme s městem, je velmi vstřícné ale nejde to ze dne na den,“ říká ředitel Rybníček.
V Hranicích je podle bezdomovce zoufalá situace
Že je situace čím dál víc zoufalejší si myslí i sami bezdomovci. „Byl jsem v cizině, ale nikde jsem neviděl tolik bezďáků jako v Česku a obzvlášť v Hranicích, v takovém malém městě,“ dodal rozhořčeně jeden z bezdomovců z hranického azylového domu.
Opravují byt
V současné době opravuje azylový dům sociální byt, který poskytlo město a který by měl umožnit start do nového života čtyřem mužům, kteří si našli práci a neholdují alkoholu. „Teď byt opravujeme. Pomohlo by nám, kdyby se našel někdo, kdo by nám poskytl stavební materiál, malty, obklady, světla, vypínače, elektroinstalaci, umyvadlo, sprchový kout nebo baterie,“ uvádí Rybníček.
