Je deštivo a nevábně. Spolu s dalšími návštěvníky unikátního projektu Uhelné safari dostáváme první pokyny k programu dnešního dne. Čeká nás návštěva dvou rekultivačních míst Hipodrom Most a jezero Most a také prohlídka lomu ČSA. Kromě brožury a pouzdra, kam si můžeme na památku nasbírat pár vzorků uhlí, dostáváme přilby a bezpečnostní pokyny. Venku stále lije jako z konve a nás nejspíš čeká bahenní lázeň.
První zastávkou našeho terénního vozu je jeden z nejúspěšnějších rekultivačních počinů nejen v Česku, ale i v mezinárodním měřítku – Hipodrom Most. Cílem projektu bylo dodat mrtvým těžebním zónám, v tomto případě Velebudické výsypce, nový společensko-ekonomický význam.
Ono není tak úplně jednoduché nechat zmizet 237 milionů m3 nadložních zemin, které sem po železniční vlečce navezli těžaři během čtyřiceti let. Tribuny, prvotřídní in-line dráha, závodiště. To všechno se vešlo na 800 ha uměle vytvořeného návrší, které převyšuje okolní terén o sedmdesát metrů.
Lom jako na dlani
Jedeme dál, tentokrát již konečně mezi poctivou ocel, bahno a vůni doutnajícího uhlí. Naším cílem je lom ČSA, který není pojmenován, jak by se někdo mohl domnívat, po českých aerolinkách, ale po Československé armádě. Jedná se o rozsáhlou plochu severozápadně od Mostu a táhnoucí se od Komořan až k úpatí Krušných hor. Stojíme na vyhlídce a lom máme jako na dlani. Jeho rozlohu si uvědomíte až ve chvíli, kdy i ty největší stroje vypadají jako hračky.
V průběhu let muselo lomu ustoupit několik obcí, železnice a přeložen byl i tok řeky Bíliny. V minulosti se zde nacházelo Komořanské jezero, ale již v roce 1831 započalo jeho vysoušení, aby se mohlo začít těžit hnědé uhlí. Rozloha i hloubka současného lomu jsou opravdu úctyhodné, avšak narážejí na těžební limity, takže se těžba kolem roku 2021 zastaví. Kdyby byly limity v budoucnu prolomeny, podle odhadů by se mohlo dál těžit na plné obrátky více než sto let, avšak na úkor existence Horního Jiřetína a osady Černice…
Umělé kolosy
Důvodem, proč je Uhelné safari pro návštěvníka tak zajímavé a lákavé, jsou bezesporu těžební stroje. Megalomanské kolosy střeží okolní měsíční krajinu a kousek po kousku z ní ukrajují.
Trávím dost volného času v přírodě mezi stromy, jezery a s minimem lidských výtvorů a tady narážím na pravý opak. Ocel a uměle přetvořená krajina. Přes to všechno to má jakési zvláštní kouzlo, dokreslené zápachem uhlí.
| Uhelné safari |
|---|
| Uhelné safari je projekt těžební společnosti, který byl spuštěn v roce 2009 a seznamuje návštěvníky opravdu zblízka s technologií těžby, těžebními stroji, ale také s procesy, které probíhají paralelně s těžbou – s rekultivacemi. Možnost podívat se do velkolomů využilo za posledních pět let přes 16 500 návštěvníků. V hlavní sezoně musejí zájemci o exkurzi přečkat i dvouměsíční čekací lhůtu. www.uhelnesafari.cz |
Upírám zrak na kolesové rypadlo KU 800. Více než 4300 tun vážící obr, který se dokáže kráčivým pohybem přesouvat po obnaženém povrchu a každou hodinu vytěžit dva a půl tisíce kubických metrů hmoty. Brodím se v bahně s cílem získat co nejlepší kompozici pro fotku.
Není vůbec jednoduché najít to správné místo, abych zachytil celý stroj s jeho 160 metrů dlouhým ramenem. Dost to klouže a k tomu pořád prší, což nám neumožňuje pořádně a v klidu si prohlédnout i další těžební technologii – unikátní RK 5000 či uhelné rypadlo KU 300.
Náš průvodce pan Gerthner se celý život pohyboval kolem uhlí a očividně si to užívá i během safari. Jsem opravdu překvapen, kolik čísel si je člověk schopný zapamatovat.
Údaje o jednotlivých rypadlech na nás sype spatra: Tak třeba KU 800. Hodinový výkon, to máme 2500 metrů kubických za hodinu, hmotnost 4300 tun, výška 51,3 m, délka 160 metrů, průměr kolesa 13 metrů, výška řezu 32 metrů, celkový instalovaný elektrický výkon 8000 kW, počet osob obsluhy – pět. No a pak tu máme ještě KU 5000, KU 300 a zakladač ZP 6600…
Přesunutý kostel
Průvodce dává povel řidiči a my se přesouváme na poslední místo naší trasy, k nedávno dokončenému projektu jezera Most. Po cestě míjíme údajně největší rekultivační stavbu na světě – pět set metrů široký, sto padesát metrů vysoký a jedenáct kilometrů dlouhý val, takzvaný Ervěnický koridor.
Celá stavba je tak obrovská, že by mě ani ve snu nenapadlo, že to má všechno na svědomí člověk. Do valu byla dokonce vtlačena i řeka Bílina, která kvůli těžbě přišla o své přirozené koryto a v několikakilometrovém úseku teče pouze rourou.
Než odbočíme k jezeru, z okna si všímám dalších dokončených projektů existujících jenom kvůli přítomnosti uhlí. Právě projíždíme kolem mosteckého autodromu a vodní nádrže Matylda.
Díky financím, které těžební společnosti musejí vracet zpět do regionu a podílet se tak na asanačních a rekultivačních pracích, vznikla nejen na Mostecku, ale v celém Podkrušnohoří řada projektů. Ty se alespoň částečně snaží zdejším obyvatelům vynahradit spoušť, kterou za sebou po desítky let těžební průmysl a energetika nechávají.
| Znovuzrozená krajina |
|---|
| Od roku 1953 bylo na Mostecku rekultivováno přes sedm tisíc ha plochy. V celém Podkrušnohoří převládá zejména lesní rekultivace, zemědělská, tzv. ostatní (specifické stavby jako autodrom, hipodrom, Ervěnický koridor) a vodní typ rekultivace odkazující na historický krajinný ráz tohoto území, kdy krajina byla plná jezer a močálů. V podkrušnohorských pánvích vznikly nebo vznikají například tato vodní díla: jezero Most, vodní dílo Barbora u Teplic, Všebořické jezero u Ústí nad Labem, jezero Matylda nebo jezero Medard u Sokolova, které bude mít rozlohu přibližně jako rybník Rožmberk (500 ha). |
Asi nejvýrazněji se těžba na Mostecku zapsala do povědomí lidí i ze širšího okolí v roce 1975, kdy bylo rozhodnuto o přesunu zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie o 841 metrů. Díky tomu byl samotný přesun zapsán do Guinnessovy knihy rekordů, jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích.
Pod samotným kostelem funguje v současnosti galerie a promítací sál, ve kterém zájemcům pouštějí krátký dokumentární film o tehdejším přesunu. Samotný kostel je tak jednou z mála budov ze starého Mostu, která se dochovala do dnešních dnů a nebyla stržena kvůli přístupu k drahocennému uhlí pod ním.
Budoucí ráj potápěčů?
Poslední zastávkou naší trasy je jezero Most, které vzniklo zaplavením zbytkové jámy bývalého lomu Ležáky. Stojíme pár desítek metrů od hladiny a posloucháme finální část dnešního výkladu našeho průvodce. Pod nohama už nám nečvachtá bahno, ale posekaná tráva a místo nekonečných kup jílu nás obklopuje nově založená alej listnáčů, louka a výhled na Unipetrol Litvínov.
V budoucnu by jezero mělo sloužit hlavně k rekreačním účelům – jak povalečům u vody, tak zájemcům o plachtění, kteří mohou chytat vítr na více než 300 ha plochy.
| Trasy uhelného safari |
|---|
| Trasa 1 - Lom ČSA |
| Hipodrom Most, vnitřní vyhlídková terasa lomu ČSA, těžba skrývky rypadly KU 800 a RK 5000, těžba uhlí rypadlem KU 300, ukládání nadložních zemin (zakladač ZP 6600), rekultivace – areál děkanského kostela, budoucí jezero Most. |
| Trasa 2 - Lom Vršany |
| Hipodrom Most, skládkový stroj, vyhlídková terasa lomu Vršany, těžba skrývky rypadlem KU800, těžba uhlí rypadlem KU300. V případě časové rezervy ukázka budovaného jezera Most. |
| Trasa 3 - rekultivační trasa |
| Areál Benedikt, Hipodrom Most, vyhlídková terasa lomu Vršany, vodní dílo Vrbenský (Matylda), areál děkanského kostela, budoucí jezero Most. |
Na své by si údajně měli přijít i potápěči, protože maximální hloubka nádrže dosahuje 75 metrů. V současné době je však jezero kvůli majetkoprávním sporům mezi státem a městem Most bohužel pro veřejnost uzavřeno.
Netvrdím a nikdy tvrdit nebudu, že Mostecko patří mezi nejkrásnější místa v Česku. Dýchá tu však na vás osobitý genius loci a díky tomu si jeho tvář umazanou od uhlí budete pamatovat ještě dlouho po návštěvě. Pro milovníky industriální turistiky je Uhelné safari stejně povinnou zastávkou jako například návštěva Ostravska.
Tip autora
Ohlídejte si termín spuštění rezervace, abyste se vyvarovali dlouhých čekacích lhůt na dostupný termín. Na počasí nehleďte, ale dobře se vybavte: ideální kombinací pro deštivé dny jsou pláštěnka a gumovky, ze kterých mazlavý jíl snadno smyjete. Do uměle vytvořené krajiny si překvapivě našlo cestu i několik desítek živočišných druhů. Můžete zde vidět třeba lišky, divoká prasata, či dokonce zahlédnout i muflony.
