Je krátce po dešti a mlha podobající se hedvábnému závoji postupně odhaluje několikasetmetrové pískovcové skály roztodivných tvarů porostlé bujnou subtropickou vegetací. Zvuky kapek dopadajících na listy stromů, zurčícího potůčku, štěbetajících ptáků a cvrkot hmyzu dotvářejí romantickou atmosféru.
Připadám si, jako bych se procházela krajinou snů. Právě vcházím do nitra jednoho z největších a nejproslulejších národních parků v Číně, Čang-ťia-ťie (čín. Zhangjiajie), známého též pod názvem Wu-ling-jüen (čín. Wulingyuan).
Unikátní biotop
Čang-ťia-ťie je unikátní lesopark i geopark zároveň. Centrální část s pitoreskními pískovcovými věžemi o průměrné výšce 400 metrů a mnoha krasovými jeskyněmi, se rozkládá na celkové ploše 264 km2. Na území celého parku roste přes 500 druhů dřevin, z nichž některé slouží k výrobě dekorativních předmětů, zatímco jiné se využívají v tradiční čínské medicíně.
Mezi vzácné dřeviny patří například prehistorická davidie listenová nebo metasekvoj čínská, jež byla až do 50. let 20. století považována za vyhynulou.
Park je bohatý i na živočišné druhy, zejména obratlovce. V potocích a jezírkách spatříte velemloky čínské a v jejich blízkosti luskouny. Nejpočetnější je ovšem populace makaků, na jejichž tlupy návštěvník narazí na mnoha místech. Vzhledem k rozsáhlosti a ohromnému množství zajímavostí je park rozčleněn do několika turistických tras a okruhů, jejichž výchozí body jsou navzájem propojeny kyvadlovou dopravou.
Parkem prochází více než 100 km silnic pro místní ekologické autobusy a přibližně stejnou délku mají pěší vycházkové a turistické trasy. Ke zkrácení cesty jsou ovšem masově využívány tři vyhlídkové lanovky a jeden prosklený výtah. Návštěva parku zabere několik dnů, obvykle dva až čtyři.
Vyhlídkový okruh po Žlutohnědých útesech společně s procházkou podél potoka Zlatých důtek patří k nejoblíbenějším trasám. Na Žlutohnědé útesy lze buďto vyjet vyhlídkovou lanovkou, nebo podstoupit strmý výstup s panoramatickými výhledy celou cestu vzhůru. I samotná cesta lanovkou, zejména krátce po dešti, kdy se ze subtropického lesa zvolna zvedá mlha a odhalují se špičky útesů, je úchvatná. Útesy také patří k oblíbeným horolezeckým stěnám.
