Je to povolání jen pro silné povahy. „Z kluků, s nimiž jsem začínal, už kurýra nedělá nikdo,“ říká Pavlíček.
Kolik najedete za den kilometrů?
Dřív to bylo třeba i dvě stě kilometrů. V době krize je méně práce, takže jezdím kolem sto dvaceti.
Je to tak, že čím více zásilek doručíte, tím více si vyděláte?
Ano. Pracujeme na živnostenský list a máme určitá procenta z výdělku. Aby se mi to vyplatilo, musím mít za den obrat asi čtyři tisíce korun.
Znáte film Vratné lahve?
Samozřejmě. Zdeněk Svěrák v něm hraje messengera. Ale realita je úplně jiná. Ve filmu se z vysílačky třeba ozve: „Nech mi Seifertku.“ Tak to není. Mezi kurýry se odehrávají velké boje.
Chodí to u vás tedy podobně jako u taxikářů?
Přesně tak. Z dispečinku nám hlásí zásilky. O jednu se přihlásí třeba i pět kurýrů. A dohadují se, kdo je blíž, kdo tam může být rychleji.
Doručování zásilek asi není úplně bezpečná práce.
Kdepak. Pořád někdo padá. Honíme minuty, musíme riskovat, jezdit na hraně předpisů. Třeba jízdu v jednosměrkách prostě řešit nemůžeme.
A k tomu ještě pražský provoz…
Třeba na magistrále jde opravdu o život. A tak bezohledné řidiče jako v Praze jsem nikde v zahraničí nezažil. Dělají nám vyloženě naschvály. Jedete a oni před vámi třeba otevřou dveře.
To vás přece můžou i zabít.
Oni snad vůbec nepřemýšlejí, je jim to jedno. Když se něco stane, tak většinou ujedou.
Může se kurýrem stát jen zdatný cyklista?
Ano. Musí také skvěle znát Prahu. Není čas se dívat do mapy, tu musí mít messenger v hlavě.
Kdy je vám v práci nejhůř?
Někdy vstanu a mám horečku. Do toho úplně promoknu. A v takovém počasí bývá jako naschvál nejvíce práce.
Co naopak vás u doručování na kole drží?
Nedávno bylo horko, snad čtyřicet stupňů. Na Evropské se mi podařilo dojet kropicí vůz a vezl jsem se za ním až nahoru. To jsem si užil. A všichni kolem se potili v autech.
Co všechno jste už musel doručit?
Lidé pošlou všechno, od špendlíků po sud piva. Jedna paní mi do batohu nacpala klec s fretkou. Začalo pršet a fretka začala běhat dokola. Batoh mi po ní páchnul ještě dlouho. Jindy jsem zase vezl prasečí kůži. Připnuli mi ji na krk a jezdil jsem s ní po Praze.
